Galerie úspěchů2. místo
Soutěž v programování
1. místo
Soutěž ve francouzském jazyce (kategorie ZŠ/VG II)
1. - 3. místo
Matematická olympiáda, kategorie Z7
1. - 3. místo
Matematická olympiáda, kategorie Z7
2. místo
Biologická olympiáda (kategorie C)
3. místo
Biologická olympiáda (kategorie C)
1. místo
Biologická olympiáda (kategorie D)
2. místo
Biologická olympiáda (kategorie D)
3. místo
Biologická olympiáda (kategorie D)
6. místo
Astronomická olympiáda (kategorie AB)
Václav Hlavatý
27. 1. 1894 Louny - 11. 1. 1969 Bloomington, Indiana USA
(autor životopisu V. Hlavatého: Martin Klazar - MFF UK Praha, absolvent GVH Louny 1984)
11.ledna 1969 dosáhl ve vzdáleném Bloomingtonu v USA svého koncového bodu životní oblouk Václava Hlavatého, lounského rodáka a amerického profesora, milovníka hudby a diferenciálního geometra, českého vlastence a exulanta. Sté jubileum lounské reálky je vhodnou příležitostí připomenout za pomoci článků F. Nožičky /1/ a O. Kowalského /2/ tuto vynikající osobnost.
Václav Hlavatý se narodil v Lounech 27. ledna 1894 (v dopisu však o sobě píše jako o "Američanovi z Dobroměřic" – viz /1/). Matematická harmonie ho upoutává již za studií na lounské reálce, dalším životem ho bude provázet i harmonie hudební. Na pražskou filozofickou fakultu odchází se záměrem studovat matematiku a hudební estetiku. Matematiku si volí jako povolání, hudba mu bude celoživotní zálibou. I v ní se dostává na profesionální úroveň, studuje ji u koncertního mistra České Filharmonie St. Nováka.
Univerzitní studia přerušuje první světová válka. V. Hlavatý se ocitá na bojištích, r. 1918 je zajat v Itálii a z válečného víru se navrací na jaře 1919. V roce 1920 dokončuje učitelské studium v oboru matematiky a deskriptivní geometrie, o rok později dosahuje hodnosti doktora filozofie. Po krátkém působení na gymnáziu ve Slovenské ulici v Praze přechází na reálku v Lounech, nyní již jako učitel. Hraje v místním kvartetu a v Pražském orchestrálním sdružení. V r. 1923 odchází na reálku na Vyšehradě, v předchozím roce uveřejnil v Rozpravách Akademie svou první vědeckou práci.
Po jednosemestrálním studiu u prof. Schoutena v Holandsku se roku 1925 V. Hlavatý habilituje na Přírodovědecké fakultě UK. V letech 1927-1929, díky Rockefellerovu stipendiu prohlubuje svou matematickou erudici na univerzitě v Římě, na College de France v Paříži, na univerzitě v Lill ve Francii a v Oxfordu. Rychle si získává mezinárodní renomé – přednáší v Rumunsku, Polsku, Německu, Rakousku. Je členem mezinárodní komise pro udělování ceny Lobačevského, řádným členem Moskevského semináře. Publikuje v předních zahraničních matematických časopisech.
V dubnu 1931 je V. Hlavatý jmenován mimořádným profesorem geometrie a filozofie matematiky na Univerzitě Karlově. Řádným profesorem se stává v červenci 1936. Ve školním roce 1937/38 je hostujícím profesorem na univerzitě v Princetonu v USA.
Přichází válečný uragán, již druhý v životě V. Hlavatého. Za okupace, zvláště po uzavření vysokých škol, se stahuje do ústraní, pracuje, píše učebnice.
Po osvobození v květnu 1945 pomáhá V.Hlavatý obnovit provoz vysokých škol. Je vtažen do politického života, stává se poslancem za stranu národně sociální. Zabývá se školskými a kulturními otázkami.
Přichází pozvání k přednáškám v USA. Na jaře 1948 pobývá ještě krátce na pařížské Sorbonně a v červenci 1948 odchází V.Hlavatý s celou rodinou do emigrace. Stává se hostujícím profesorem v americkém Bloomingtonu, stát Indiana. Od r. 1952 je zde řádným profesorem, od r. 1964 až do své smrti profesorem emeritním. Spolupracuje s A. Einsteinem, uveřejňuje matematické studie o jednotné teorii pole navržené tímto velikánem fyziky. V roce 1962, v rámci celosvětového přednáškového turné, přednáší V. Hlavatý na 70 univerzitách.
V r.1969 V.Hlavatý umírá. Na podzim 1991 mu je v Československu udělen řád T.G.Masaryka 3.stupně in memoriam. Stává se čestným občanem města Louny, jeho jméno nese lounské gymnázium a knihovna Matematicko-fyzikální fakulty UK v Sokolovské ulici v Praze.
Doplňme nyní strohý životopis několika poznámkami, vysvětleními a spekulacemi. Podívejme se na postavení české matematiky v době, kdy působil V.Hlavatý. Porovnáme-li ji se sousedními zeměmi Polskem a Maďarskem, vychází meziválečná československá matematika spíše jako Popelka, což platí dosud. Kde se ve dvou zmíněných zemích objevují skupinky a celé školy, nacházíme u nás – paradoxně, Československo se mezi válkami těšilo demokratickým poměrům, zatímco v Polsku a Maďarsku vládly autoritářské režimy – pouze několik výjimečných jednotlivců.Jejich nejskvělejším představitelem byl právě V.Hlavatý. Nechceme ani nedokážeme zkoumat příčiny tohoto stavu, kterých bylo mnoho. Něco je však napovězeno poměrně dlouhým intervalem pěti let mezi mimořádnou a řádnou profesurou V.Hlavatého. Návrh na jmenování V.Hlavatého řádným profesorem vypracovala příslušná komise 2.května 1933. V.Hlavatý dokládá svou odbornost působivým seznamem publikací, citací a ohlasu v zahraničí (viz /2/). dvě léta se neděje nic a 2.května 1935 dostává od děkana Kettnera dopis : "(...) Žádám Vás, abyste mi laskavě dodal do 13.t.m. doklady o dosavadní Vaší vědecké činnosti, hlavně však o tom, jak Vaše vědecká činnost jest oceňována v cizině. (...)" (viz/2/). Univerzitní moloch si pak dává ještě více než rok načas, než je V.Hlavatý konečně potvrzen jako řádný profesor.
O. Kowalski uvádí v /2/ precizním studiem pramenů na pravou míru nepřesnosti a legendy o veřejné činnosti V.Hlavatého v období 1945-48. V.Hlavatý byl poslancem Prozatímního národního shromáždění, jež mělo mandát pro období léto 1945 – jaro 1946. Funkci poslance vykonával pouze jediný měsíc : od 10.dubna 1946 do 16. května, nahradil tehdy zesnulého poslance národně socialistické strany prof.Klecandu. V kulturním výboru parlamentu vystoupil celkem dvakrát. Do parlamentu v r. 1946 již V. Hlavatý nekandidoval, jednou z příčin byly patrně rozpory s vedením vlastní strany. Legendy pravily, že se V. Hlavatý ostře střetával se Z. Nejedlým a jeho koncepcí jednotné školy. O. Kowalski nenalezl v dobovém tisku žádné místo, kde by V. Hlavatý citoval pověstného "rudého dědu", je však pravdou, že V. Hlavatý polemizoval s jinými představiteli tzv. jednotné školy, zejména s (později rovněž "proslulým") Fr. Kahudou.
Podle jiné legendy postavil V.Hlavatý na pevnou půdu Einsteinovu teorii relativity a vypracoval jednotnou matematickou teorii všech sil ve vesmíru. Uveďme dva citáty, přepsané z /2/. "(...) Ale čtyři měsíce nato, český matematik pracující na univerzitě v Indianě, dr. V. Hlavatý, prohlásil, že našel odpověď a ukázal, že základní síly celého vesmíru jsou kombinacemi elektřiny a magnetismu." (Indiana Daily Student, leden 1954 Bloomington.) "(...)Hlavatý dokázal matematicky, že elektromagnetismus je základem vesmíru, bází gravitace a také zdrojem energie. Vyvrátil mnohé teorie o vesmíru. Kdyby nebylo výpočtů Hlavatého, Einsteinova teorie by nebyla ničím jiným než hypotézou. "(článek B.Lůžka /3/). Ještě v článku F.Nožičky /1/ čteme hodnocení přisuzující těmto výsledkům nejvyšší důležitost mezi pracemi V.Hlavatého. Pozdější hodnocení jsou střízlivější . Dejme opět slovo O.Kowalskému (/2/) : "V.Hlavatý měl v jistém ohledu smůlu, že věřil v neomylnost génia velkého A. Einsteina a věnoval všechny své síly rozvoji teorie, která se nakonec ukázala být z fyzikálního hlediska slepu uličkou. Nešlo však v žádném případě o nějakou osobní tragedii a původní fyzikální myšlenky se ukázaly být dostatečně nosnými, aby přispěly ke vzniku velmi zajímavé matematické teorie, která proslavila Hlavatého ve světě."
Václav Hlavatý byl významným světovým matematikem a spolu s Eduardem Čechem a Vojtěchem Jarníkem tvoří trojici nejvýznamnějších českých matematiků moderní doby. Je autorem nebo spoluautorem 158 článků a knih, zčásti nepublikovaných (/2/). V počítačové databázi referativního časopisu Zentralblatt für Mathematik (obsahuje přes 1 400 000 recenzí matematických článků, příspěvků na konfenrencích, monografií atd. z let 1931-36) zpřístupněné Internetem jsem nalezl, po zadání hesla "hlavaty, v", celkem 91 položek. Od prvního článku V. Hlavatého zachyceného v této databázi "Projektive Invarianten einer Kurvenkongruenz und einer Kurve, Math.Z.34, 58-73 (1931)", přes, namátkou vybráno," The Schroedinger final affine field laws, Proc. Nat. Acad. Sci. USA 38, 1052-1058 (1952)", až po poslední položku "Some remarks concerning the paper of S. Golad and A. Jakubowicz, Ann. Pol. Math.21, 167-169 (1969)". Klíčové pojmy matematiky V. Hlavatého jsou : diferenciální geometrie, riemannovské variety, klasická teorie pole, teorie relativity.
Oboustrannou tragedií – pro V. Hlavatého i pro československou matematiku – bylo, že svou rodnou zemi po roce 1948 nikdy nespatřil. Připomeňme, že do exilu odchází již jako pětapadesátiletý. Udržuje, v mezích možností, kontankt s přáteli doma, stále vystupuje jako Čech. V dopisu reaguje na zmínku v časopisu Letectví a kosmonautika, že je americký fyzik českého původu: "(...) Přirozeně, že jsem se musel dát naturalizovat, když mně domov vzal občanství, ale pořád se cítím Čechem, nikoli Američanem českého původu. (...) a za to, co umím, vděčím Masarykově republice ..." (/1/). Lituje,že mezi svými studenty z nejrůznějších zemí nemá ani jediného Čechoslováka. Je zván do celého světa, jen domov mlčí. Jeho žádost o léčení v Mariánských Lázních je konzulátem postoupena stranickým orgánům a končí bez odpovědi na stole A. Novotného. Každou svou knihu zasílá Akademii věd v Praze, nikdy se nedočká ani poděkování ani prostého oznámení, že zásilka došla v pořádku. Domov jej nechce znát. V roce 1969 umírá V. Hlavatý nečekaně, oblíben spolupracovníky, nedaleko za vrcholem tvůrčích sil. Snad ho osud chtěl ušetřit dalšího tristního pohledu na dění v milované vlasti.
Zdůrazňujeme ještě jednou a výslovně, že naprostá většina tohoto článku je kompilací údajů z článků F. Nožičky /1/ a O. Kowalského /2/. V /1/ lze nalézt cenné citace z osobních dopisů V. Hlavatého, /2/ obsahuje citace z řady dokumentů sledujících univerzitní kariéru V. Hlavatého a z jeho publicistických vystoupení v letech 1945 – 48.
Literatura:
/1/ Fr. Nožička, Profesor Václav Hlavatý, český matematik světového jména, Čas. pěst. matem. 94 (1969), 374-380.
/2/ O. Kowalski, Věnováno Václavu Hlavatému (Některé dokumenty o životě a díle), Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 38 (1993), 65-81.
/3/ B. Lůžek, Václav Hlavatý - Czech mathematician, Dialog (Orgán SKNV, Ústí nad Labem) č. 1 (1967), 36 - 37.
