Georg Friedrich Bernhard Riemann německý matematik narozen  17.9.1826 Breselenz zemřel  20.7.1866 Selasca v Itálii

Byl synem pastora z malé obce u Hannoveru. Základy vzdělání získal doma. Už na střední škole četl práce Eulerova a Lagrangeovy. Vysokoškolská studia zahájil v roce 1846 v Göttingen, kde ho učil Gauss. Přešel do Berlína, kde poslouchal přednášky Jacobiho, Dirichleta, Steinera a Eisensteina, ale vrátil se do Göttingen, aby studia dokončil. Tam navštěvoval i Weberovy přednášky z experimentální fyziky a na göttingenské univerzitě i působil. Měl slabší tělesnou konstituci, po zánětu pohrudnic v roce 1862 se už zcela nezotavil. Přestože dlouhodobě pobýval v Itálii, podlehl tuberkulóze ve věku 40 let.

Riemann významně přispěl k zpřesňování základních pojmů matematické analýzy, například integrálu. Současný výklad tzv. Riemannova integrálu není sice přímo jeho dílem, ale vyšel z jeho koncepce. Teorie funkcí se týkala už jeho doktorské práce "Základy teorie funkcí jedné komplexní proměnné" (1851). Pomocí nich studoval též konformní zobrazení na plochách. Zabýval se speciálními funkcemi dzeta a theta, rozvoji funkcí v trigonometrické řady, diferenciálními rovnicemi a mnoha dalšími problémy. V teorii čísel navázal na Eulerovy a Gaussovy výsledky. Vyslovil pět hypotéz o vlastnostech fukce dzeta, které souvisejí s počtem prvočísel menších nebo rovných danému přirozenému číslu.

Svou habilitační přednášku "O hypotézách, které leží v základech geomtrie" proslovil v roce 1854. Položil v ní základy nového rozvoje diferenciální geometrie, obecné teorie (zakřivených) prostorů libovolné dimenze a také topologie. Abstraktní pojem prostoru vymezil jako n-rozměrnou topologickou varietu s metrikou, kterou udává kvadratická diferenciální forma. Šlo vlastně o n-rozměrné zobecnění geometrie na ploše, které bylo oceněno na počátku 20. století při tvorbě matematických modelů relativistické fyziky. Riemann dokonce předvídal, že zakřivení prostoru závisí na intenzitě gravitačnío pole, jež je podmíněné koncentrací hmoty v určitých místech. V době, kdy se ještě nedostávalo plného uznání pracím Lobačevského a Bolyaie o neeukleidovské hyperbolické geometrii, popsal případ eliptické geometrie, a to v prostoru libovolné dimenze. Dnes se hovoří o Riemannově geometrii, o riemannovských prostorech, o riemannově křivosti, o Riemannově tenzoru apod.).

Velký počet dodnes užívaných termínů, jež obsahují Riemannovo jméno, svědčí o mimořádném významu jeho prací pro další rozvoj matematiky a fyziky. Soubor jeho matematických děl vydal R. Dedekind v roce 1876. Práce z matematické fyziky vydali jeho posluchači.