Gottfried Wilhelm Leibniz německý učenec narozen  21.6.(1.7.)1646 Lipsko zemřel  14.11.1716 Hannover

Byl synem profesora etiky, který však v roce 1652 zemřel. Studoval spisy z otcovy knihovny, ve 12 letech už uměl latinsky. V 15 letech, kdy vstupoval na univerzitu, studoval již Descarta. V roce 1664 se stal magistrem filozofie v Lipsku, roku 1666 doktorem práv v Althofu, vstoupil do služeb arcibiskupav Mohuči. S diplomatickým posláním pobýval v Paříži, osobně se seznámil s Ch. Huygensem, prostudoval jeho díla i spisy Galileiho, Pascala, Fermata atd. Zaujal ho Pascalův počítací stroj, vynalezl svůj vlastní, na kterém bylo možné násobit a dělit. S velkým úspěchem ho v roce 1673 předvedl v Pařížské akademii, vzal si ho i do Londýna, kam jel služebně. Royal Society ho zvolila za tento vynález svým členem (1673).

V Londýně se Leibniz seznámil s mnoha vědci, dozvěděl se o pracích Newtonových. Po návratu dostal v Paříži zprávu o smrti svého zaměstnavatele, hned si písemně vyjednal službu u hannoverského vévody, ale s odjezdem nespěchaů. Pustil se do studia dalších spisů, v letech 1674 - 1676 si vyměnil několik dopisů s I. Newtonem, napsal své pojednání o sčítání nekonečných řad, poprvé použil termínů počet diferenciální a summatorní (= integrální), zavedl symboly dx, integrál, popsal určování tečen ke křivkám.

Hannoverský vévoda tři roky čekal, až Leibniz nastoupí do sjednané služby, ale ten se až v říjnu roku 1676 vypravil z Paříže přes Londýn, Amsterdam a Haag do Hannoveru, aby se tam stal právníkem, knihovníkem a historiografem panovnického rodu. Cestou opět diskutoval s mnoha matematiky a filozofy. Teprve po založení časopisu Acta Eruditorum v roce 1682 začal Leibniz své práce o infinitesimálním počtu publikovat. Jeho terminologie a symbolika se velmi rychle ujala. Bratři Bernoulliové, markýz de L' Hospital a další učenci vytvořili jeho vědeckou školu.

Leibniz dospěl i k determinantům (1693), ale psal o nich jen v dopisech . Naznačil také výhodnost dvojkové soustavy. Ideou logického kalkulu se zabýval několikrát (1679, 1686, 1690). Chtěl vybudovat systém znaků, se kterými by se dalo "počítat" a tak rozhodovat o platnosti závěrů úvah. Vyvinul též nové filozofické učení, tzv. monadologii.

Velké úsilí věnoval Leibniz organizační práci, přispěl k založení Berlínské akademie věd (1700) a byl jejím prvním prezidentem. Zabýval se i otázkami chemie, geologie, sestrojil pumpu k odsávání vody ze šachet. Právem se označuje jako polyhistor (všestranný umělec).