Joseph Louis Lagrange francouzský vědec narozen  25.1.1736 Turin zemřel  10.4.1813 Paříž

Fe Francii prožil až poslední třetinu života, v době revoluce ho jen zvláštní povolení zachránilo před vyhoštěním jako cizince. Už tři geneace jeho předků (původně Francouzů) žily v Turinu, on sám se v mládí psal italsky Lodovico Lagrangia a studoval savojskou vojenskou akademii. Jako nejstarší z 11 dětí chudé rodiny se o sebe musel brzy postarat. Díky matematickému nadání se prosadil, v 19 letech byl jmenován profesorem na akademii.

Vědeckou činnost zahájil v 17 letech, ale svůj první objev našel pak už zveřejněný v korespondenci Leibnize s Bernoullim. Nedal se odradit a v roce 1755 poslal Eulerovi do Berlína pojednání o nové metofě integrace a hledání extrémů. Euler zařadil jeho práce mezi základní díla variačního počtu a už v roce 1756 dosáhl, že byl Lagrange (ve svých 20 letech) zvolen zahraničním členem Berlínské akademie a dostal nabídku profesury v Berlíně. Tehdy ještě odmítl, ale po Eulerově odchodu do Petrohradu (1766) přijal po něm místo ředitele matamatické sekce Berlínské akademie.

Lagrange si získla uznání a přízeň D' Alemberta a dalších francouzských matematiků, vyhrál cenu Pařížské akademie (práce o libraci Měsíce) v roce 1764 a pak ještě několikrát na témata z nebeské mechaniky. Zpracoval i mnoho otázek i z jiných odvětví, například akustiky (šíření zvuku, chvění struny), teorie determinantů a matic, teorie pravděpodobnosti, aritmetiky, algebry, ale především z matematikcé analýzy a mechaniky. Po velkém počtu drobnějších článkům(jen za berlínského pobytu jich publikoval 63) přikročil k psaní shrnujících monografií, které byly vesměs vydány v Paříži, kam přesídlil v roce 1787. Jsou to díla:

• Traité de mécanigue analytigue (1788),
• Théorie des fonctions analytigues (1797),
• Résolution des éguations numérigues (1798),
• Leçons sur le calcul des fonctions (1801),

Svými rozsáhlými znalostmi,přátelským jednáním a neúnavnou pracovitostí si vybudoval pozici, kterou neotřáslo ani revoluční dění ve Francii. Lagrange byl členem a často i předsedou mnoha výborů a komisí, učil na École normale i École polytechnigue, v roce 1795 byl zvolen předsedou sekce v Institut National nahrazujícím rozpuštěnou Akademii. Za Napoleonovy vlády dostal mnoho řádů, titul hraběte a další pocty. Pohřben byl v Pantheonu.