Évariste Galois francouzský matematik narozen  25.10.1811 Bourgh-la-Reine zemřel  31.5.1832 Paříž

Když dvacetiletý Évariste Galois umíral v souboji, zanechával po sobě jednak svou vědeckou závěť, jednak své republikánské vyznání v „dopise všem republikánům“. Oba dokumenty charakterizují jeho krátký, bouřlivý život, který mu však zaručil provždy vědecký věhlas.

O jeho mládí téměř nic nevíme, snad jen to, že se jeho matematický talent projevil už v patnácti letech, kdy se rychle seznámil se školskou matematikou a začal sám studovat články Cauchyho, Gausse. Ještě za studií na lyceu v roce 1829 publikoval svůj první článek „Důkaz jedné věty o periodických řetězových zlomcích“. Současně zaslal francouzské akademii výsledky svého bádání o řešitelnosti algebraických rovnic, tento rukopis se však ztratil. V roce 1830 vstoupil Galois na školu pro výchovu učitelů École normale supérieure. V dubnu téhož roku mu byl vytištěn prvý ze tří článků „Rozbor pojednání o algebraickém řešení rovnic“, druhý a třetí článek vyšly v červnu „O řešení numerických rovnic“ a „K teorii čísel“. V témže roce zaslal jako soutěžní práci akademii svoji teorii permutací a algebraických rovnic. V Paříži však v červenci 1830 vybuchla revoluce a Galois byl pro své revoluční vystupování člena Národní gardy ze školy vyloučen. Jeho radikálně republikánský postoj byl důvodem, aby byl 15. června 1831 odsouzen k devíti měsícům vězení. Krátce po propuštění z vazby byl vyprovokován k souboji, jehož následkům podlehl.

Na své další pojednání zadané počátkem roku 1831 akademii „O podmínkách řešitelnosti rovnic pomocí kořenů“ dostal ještě ve vězení v říjnu 1831 odpověď akademie, že jeho rukopis není „dostatečně jasný“ ani „dostatečně propracovaný“. S přesvědčením o průkaznosti a správnosti svých výsledků znovu zformuloval v noci před soubojem své výsledky z teorie konečných grup a algebraických těles, o něž se opírá rozhodnutí problému řešitelnosti (pomocí odmocnin) obecné algebraické rovnice stupně vyššího než čtvrtého. Spolu s norským matematikem Abelem tak vytvořil základy moderní algebry.

Galois přispěl základním přínosem i do teorie eliptických funkcí aintegrálů funkcí jedné proměnné (Abelovy integrály). Jeho výsledky však byly publikovány až v roce 1846.

O Galoisově životě napsal L. Infeld román vydaný v českém překladu pod názvem Vyvolenci bohů.