Leonard Euler švýcarský matematik narozen  15.4.1707 Basilej zemřel  18.9.1783 Petrohrad

Švýcarská Basilej se stala v 17. století významným univerzitním střediskem. Eulerův otec Paul byl vzdělaný venkovský pastor, který vedle teologie studoval matematiku. Přátelství rodiny s Johanem Bernoullim bezpochyby působilo i na mladého Leonarda, zejména když se záhy projevilo i jeho matematické nadání. Proto se stal žákem Bernoulliho spolu s jeho syny Niklausem a Danielem. Ve svých 19 letech se pokusil získat profesuru fyziky na basilejské univerzitě, ale pro své mládí byl odmítnut. Zajímal se proto v roce 1727 o místo profesora fyziologie a anatomie na Petrohradské akademii věd (založené v roce 1724), kde už působil Daniel Bernoulli. Pochpitelně, že celý rok věnoval proto studiu lékařství. Euler pak působil v Petrohradě od roku 1727 do 1741, stal se profesorem fyziky (1730) a v roce 1733 převzal po Bernoullim i katedru matematiky.

Šíře Eulerova vědeckého záběru byla neobyčejná. Zabýval se nejen teoretickými otázkami matematiky, ale též astronomií, mechanukou, optikou, kartografií, stavbou lodí apod., kde všude s úspěchem využíval matematických metod. V roce 1736 vydal dvousvazkovou mechaniku (Mechanica sine motus scientia analytice exposita), která poprvé spojuje Newtonovu dynamiku hmotného bodu s analytickými metodami diferenciálního a integrálního počtu v leibnizovské terminologii a symbolice.

V roce 1741 přijal Euler nabídku pruského krále a stal se ředitelem matematické třídy Berlínské akademie. Zde působil až do roku 1766. Berlínské období vyplnil Euler mimo jiné prací nad významnými soubornými díly, která se stala prototypem úspěšných matematických učebnic.

• Variační počet (1744)
• Úvod do infinitesimálního počtu (1748), zahrnující i analytickou geometrii
• Diferenciální počet (1755)
• Integrální počet (1768 - 1777)

funkční symbol	matematické symboly

Druhé petrohradské období Eulerova života začalo v roce 1766. V té době však Euler přestával i na své druhé oko a byl odkázán ve své vědecké práci na pomoc svého syna Johanna Albrechta a zejména na budoucího akademika Nukolaje Ivanoviča Fusse. Ten pracoval od roku 1772 společně s Eulerem 8 - 9 hodin denně až do konce Eulerova života

Euler se začal zabývat řadami, které byly později nazvány Fourierovy řady, zaměřil se na studium diferencálních vlastností ploch, na využití dvojných integrálů k výpočtu určitých integrálů. V letech 1769 - 1771 dokončil Euler dílo Optika, později založil studium hydrodynamiky. Jeho hlavní zásluhou je uplatňování matematické analýzy ve fyzice.