Niels Henrik Abel norský matematik narozen  5.8.1802 Finnöy zemřel  6.4.1829 Froland

Abelovým rodištěm byl ostrov Finnöy nedaleko Stavangeru, kde měl jeho otec-pastor svoji první farnost. Po porážce Napoleona, když se Norsko vymanilo z područí Dánska, se otec angažoval v politickém dění, stal se poslancem parlamentu, ale podlehl alkoholizmu a zemřel v roce 1820. Zůstala po něm vdova se sedmi sirotky.

Od roku 1815 navštěvoval Niels šklu v Oslo. Tam objevil jeho matematický talent mladý učitel B. M. Holmboe. Zadával Nielsovi zvláštní úloy a půjčoval mu matematické spisy Eulera, Lagrange a jiných. Mladý Abel se zabýval řešením rovnic 5. stupně. Měl dojem, že objevil vzorec, který hledali matematici již 300 let. Dánský matematik Degen usměrnil Abelův zájem na studium eliptických funkcí a doporučil mu prověřit vzorce pro kořeny rovnice 5. stupně na dalších příkladech. Niels poslechl a objevil, že jeho předházející vzorce nebyly správné.

Roku 1821 začal studovat na univerzitě, byl však celkem bez finančních prostředků. Profesoři pro něho pořádali sbírky a střídavě mu poskytovali zaopatření ve svých rodinách. Od jednoho z nich dostal větší finanční obnos na pobyt v Kodani, který znamenal pro Abela velký přínos. Po návratu se Abel opět zabýval problematikou rovnic 5. stupně, tentokrát však dokázal neřešitelnost některých typů takovýchto rovnic pomocí odmocnin. Jeho "Rozprava o rovnicích ..." vyšla ve francouzštině roku 1823. Vládní stipendium umožnilo Abelovi dvojroční zahraniční studijní pobyt. V Berlíně se seznámil s A. L. Crellem, který se chystal vydávat vědecký časopis. Už v 1. svazku (1826) uveřejnil sedm Abelových příspěvků, později i další. Přes Prahu a rakouská města cestoval Abel do severní Itálie, odsud do Paříže, kdy byl půl roku. Prostřednictvím Legendra předložil Akademii v roce 1826 svůj spis o eliptických funkcích. Na spáteční cestě se poprvé projevila Abelova tuberkulóza, na kterou zemřel ve věku 27 let.

Niels Abel se zapsal do dějin matematiky nejen důkazem neřešitelnosti algebraických rovnic pátého stupně a vyšších stupňů pomocí odmocnin, ale i uplatněním myšlenek pozdější teorie grup při tomto důkazu. Přispěl k upřesnění teorie konvergence řad, obšírně zpracoval základy teorie eliptických funkcí. V této oblasti soutěžil s K. G. J. Jacobim. Oba dva však získali roku 1830 Grand prix Pařížské akademie, Abel posmrtně. Bylo tragédií, že kromě krátkodobého zastupování nesehnal Abel žádné zaměstnání. Ironií osudu zprávu o získání profesury pro Abela v Berlíně posílal Crell dva dni po Abelovi smrti.