Eduard Čech český matematik narozen  29.6.1893 Stracov zemřel  15.3.1960 Praha

Eduard Čech studoval na Universitě Karlově v Praze, ale jeho studium přerušila 1. světová válka. Ačkoliv začal studovat v roce 1912, studium dokončil až v roce 1920. Čech se zajímal o novou oblast matematiky, projektivní diferenciální geometrii. Proto získal stipendium v Turíně, aby mohl studovat u Fubiniho. Zde studoval v letech 1921 a 1922 a později s Fubinim napsal dvě knihy, které byly publikovány v letech 1927 a 1931.

Po návratu z Itálie Eduard Čech napsal svoji habilitační práci a začal přednášet na Masarykově universitě v Brně, kde vyučoval analýzu a algebru. Profesorem byl jmenován v roce 1928.

Čech se začal zajímat o topologii a stal se jedním z předních odborníků v oboru kombinatorické topologie. Předtím se zajímal o teorii homologií, o níž napsal práci v roce 1932, ve které dokázal věty o dualitě pro variety. V článku z roku 1932 Čech úspěšně nalezl souvislosti mezi topologií bodových množin a algebraickou topologií. Dnes se tato část topologie nazývá teorie Čechových homologií. Čech také zavedl pojem inverzní limity.

Na Mezinárodním kongresu matematiků v Zürichu v roce 1932 Čech přednášel o vyšších homotopických grupách prostorů. O dva roky později svoji práci rozšířil na lokální homologii. O těchto svých výsledcích Čech hovořil na konferenci v Moskvě, kde ho Lifšic pozval do Princetonu, kam Čech odjel v roce 1935.

Čech byl později ovlivněn pracemi Alexandrova a Urysona. Na semináři topologie v Brně v roce 1936 jednou z prací, které zde Čech přednesl, byla práce o bikompaktních prostorech, kde se zavádí dnes nazývaná Stoneova-Čechova kompaktifikace regulárních topologických prostorů.

Čechův brněnský seminář byl poslední významnou akcí tohoto charakteru. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1938 byly záhy české vysoké školy uzavřeny. Čech se pokusil dál pracovat a se svými studenty se scházel až do roku 1941, kdy řada studentů byla zatčena německou tajnou policií Gestapo.

Po skončení 2. světové války se Čech vrátil na Universitu Karlovu v Praze. Stal se ředitelem Matematického ústavu České akademie věd v roce 1947, ředitelem Matematického ústavu v roce 1950 a předsedou Československé akademie věd v roce 1952. V 50. letech 20. století se Čech začal zabývat diferenciální geometrií a publikoval o této disciplíně 17 prací.

Čechova práce v topologii dnes tvoří základy tohoto oboru. Jeho práce měla také význam pro rozvoj funkcionální analýzy.