PROJEKT STUDENTI ČTOU A PÍŠÍ NOVINY

Daniel Šupík - článek na 1. téma projektu - střet kultur, tolerance (zveřejněno 17. 10. 2011)

Co s problém na Šluknovsku - mám jeden nápad. Budu psát o jednom z mnoha pokusů, jak vyřešit násilí zejména v Šluknovském výběžku.
    Podle mého názoru je hlavní problém nezaměstnanost. Kdyby bylo více problémových lidí zaměstnáno tak by neměli čas dělat problémy. Hlavní háček je málo pracovních míst v důsledku hospodářské krize.
    Tím pádem firmy propouštějí zaměstnance, aby co nejvíce šetřily. A tady je ten největší háček! Nezaměstnaní začnou brát sociální dávky a podobné věci a začnou se poflakovat kolem, samozřejmě jsou výjimky, kteří hledají práci a mají zájem.
    Ale bohužel je hodně lidí, kteří práci nehledají a stačí jim to, co mají. V souvislosti s těmito fakty nemají co dělat, tak začínají dělat potíže.
    Můj nápad je takový, že každý, kdo by přišel o práci a nebyl by nějakým způsobem zdravotně omezen, by musel dělat městu nebo vesnici, v nichž bydlí, veřejně prospěšné práce. Za ty by dostával dávky atd..
    Další problém je špatná docházka dětí do školy. Děti chodí za školu a z toho vyplývá, že nemůžou stíhat vše ve škole. Můj další nápad spočívá v tom, že bych do každého města nasadil několik sociálních pracovnic. Ty by měly za úkol kontrolovat docházku studentů a mohly by kontrolovat i veřejně prospěšné práce nezaměstnaných.
    Myslím si, že by pak lidé měli méně času dělat různé špatné věci a stát by to vyšlo levněji. To je můj názor na řešení problému.

PROJEKT STUDENTI ČTOU A PÍŠÍ NOVINY

Václav Kučera - článek na 1. téma projektu - střet kultur, tolerance (zveřejněno 17. 10. 2011)

Protest proti Romům?
    O činech radikálů se jistě každý doslechl. Protesty, diskriminace, násilí. Mnoho z nás zastává stejný názor jako radikálové, někdo se ztotožňuje s jejich myšlením, řada lidí dokonce jejich myšlenky předává svým dětem. Mají však tyto „události“ nějaké světlé stránky?
    Je pravdou, že někteří Romové zločinci jsou. Je také pravdou že někteří z nich se k nám nechovají právě hezky. Je zkrátka pravdou že s některými máme problémy.
    Ale zločinci jsou i bílí, i bílí kradou, i bílí jsou vandalové, i bílí jsou násilní. Bouříme se proti nim, protože jsou jiní, nedokážeme si přiznat, že to nejsou jen oni.
    Přitom jsou zločinci, jelikož jim to sami umožňujeme. Zákon je nedostihne, nedokážeme je zastavit. Chce to reformy. Reformy nejen kontrolující kriminalitu, ale také reformy sociálního systému, které by donutily nezaměstnané pracovat. Když lidé pracují, nemusí krást, nemusí ždímat sociální dávky.
    Stačí jen chtít s tím něco udělat. Nikoli protesty proti Romům, ale snahou se situaci skutečně zlepšit a omezit diskriminaci.

Povedená exkurze z chemie

Ing. H. Csonková - vyučující chemie (zveřejněno 13. 10. 2011)

V pátek 7. října 2011 se třídy sekunda a kvarta vypravily na tématickou exkurzi z předmětu chemie. Naším cílem byla nejprve návštěva Vodního hradu v Budyni nad Ohří, kde ve středověku přebývali významní alchymisté (např. přítel magistra Kelleyho, alchymista John Dee) podporovaní ve svém bádání tehdejšími pány hradu. Žáci se v Jandově muzeu seznámili s historií hradu a poté si prohlédli zachovalou alchymistickou „kuchyni” s patřičným vybavením předchůdců dnešních chemiků.
    Poté jsme zamířili do městečka Třebenice, kde se nachází Muzeum českého granátu. Seznámili jsme se s historií dobývání tohoto krásného drahého kamene, jeho chemickým složením a vlastnostmi. Také jsme si prohlédli překrásné šperky zdobené právě českým granátem, obzvláště nás zaujala sbírka šperků Ulriky von Levetzow, blízké přítelkyně německého básníka Johanna Wolfganga Goetheho. Návštěvu muzea jsme zakončili hledáním a mnohdy také nelezením malinkých granátků přímo před budovou muzea. Následující fotografie se kliknutím zvětší.

   

Měsíc okořeněný Francií

A. Antropiusová a H. Mačková - absolventky GVH Louny 2011 (zveřejněno 30. 9. 2011)

Letošní červenec jsme, jako čerstvé absolventky GVH Louny, prožily pro nás nezapomenutelnou stáž ve Francii pořádanou francouzským Lions club de France. Veškeré informace a doporučení získané naší profesorkou francouzštiny PhDr. Martinou Krahulíkovou nám umožnily po dobu jednoho měsíce rozvíjet naše jazykové schopnosti.
    Zúčastněných bylo asi 200 studentů z různých koutů světa (USA, Brazílie, Kuba, Mexiko, Uruguay, Indie,Sýrie, Tunisko atd.) rozdělených do pěti různě zaměřených center (kultura, životní prostředí,gastronomie…) nacházejících se po celé Francii. Byl pro nás připraven bohatý program plný nejrůznějších překvapení, exkurzí, objevování cizích kultur, ochutnávání, vzájemného poznávání, sebezdokonalování, únavy a hlavně zábavy. Součástí stáže byl také týdenní pobyt ve francouzské rodině. Obě jsme zažily ten nejlepší měsíc s neuvěřitelnými zážitky a dojmy, o kterých se nám nikdy ani nesnilo.
    Bohužel každé dobrodružství musí jednou skončit, proto se pro nás velké a dlouhé loučení stalo tou nejtěžší chvílí. A tak si alespoň troufáme říci, že jsem jedny z mála, které mají přátele téměř po celém světě!

Gymnázium V. Hlavatého opět v Holandsku

Mgr. Alice Studenovská a Mgr.Renáta Gänselová - vyučující angličtiny a koordinátorky projektu (zveřejněno 29. 9. 2011)

Stalo se již milou tradicí, že září znamená setkání studentů a učitelů Gymnázia V. Hlavatého v Lounech a holandské střední školy Groene Haart z Barendrechtu.Cílem těchto výměnných pobytů je umožnit studentům komunikaci v angličtině v reálném prostředí a poznat život v jiné evropské zemi.Letos jsme se takto sešli již posedmé, tentokrát na holandské půdě, a opět to byl týden plný angličtiny,nových poznatků, přátelství a rozhodně nezapomenutelných zážitků.
    Kromě tradičních aktivit jako je návštěva výuky v hostitelské škole, studentské prezentace v angličtině o rozdílnostech života v obou zemích, výlet do Rotterdamu, Haagu a přímořského letoviska Scheveningen, návštěva na radnici u starosty Barendrechtu, jsme letos náš společný projekt ještě o něco obohatili.
    Především jsme ocenili předchozí vzájemnou půlroční komunikaci studentů přes Facebook, díky které naše reálné první setkání s Holanďany vypadalo spíše jako setkání starých známých.Novinkou byl též téměř on-line deník o našem programu psaný česko-holandskými dvojicemi studentů a pravidelně umisťovaný na weby obou škol.Významným novým prvkem bylo také zapojení našich pedagogů do výuky v hostitelské škole, příště na našem gymnáziu zase „zasuplují” holandští kolegové.
    Závěrem je třeba říci, že i letošní setkání obou škol se mimořádně vydařilo a v mnoha směrech předčilo očekávání. Jsme bohatší o krásná přátelství a zážitky a naše angličtina je nyní mnohem plynulejší a sebevědomější. Doufejme, že takto budeme moci hodnotit i příští vzájemné setkání v září 2012, kdy budeme hostiteli zase my – učitelé a žáci Gymnázia V. Hlavatého v Lounech.
    On-line deník a fotogalerii ze setkání najdete zde.

SURVIVAL 2011

Kateřina Krejčová, třída 1. A4 (zveřejněno 22. 9. 2011)

Dne 2.9.2011 jsme se my, žáci gymnázia Václava Hlavatého v Lounech ze třídy 1A/4, shromáždili na lounském vlakovém nádraží, abychom odjeli prověřit své schopnosti „přežít” do krušnohorského Perninku.
    Plni očekávání a obav z nadcházejících tří dnů strávených v přírodě jsme již za pět půl druhé, s bágly narvanými k prasknutí (vše co jsme si chtěli vzít s sebou jsme museli nějakým způsobem vtěsnat do krosny, kterou si poté každý nesl na zádech) stepovali na perónu. Kdo přišel pozdě, dostal černý puntík, nebo spíš mu byla „vybarvena noha”, po celou dobu našeho přežívání neboli tzv. SURVIVALU platil systém „máčení”, to znamená, že pokud se někdo nějak prohřešil, byla mu v „průkazce pobytu” vybarvena noha, ruka, hlava apod. a na konci celého pobytu byl náležitě namočen. Vyhlídka koupele ve studené ne zrovna čisté vodě většinu z nás odradila od všelijakých lumpáren…nebo jsme se je alespoň snažili dělat méně okatě.
    Cílem SURVIVALu bylo, abychom sobě i dospělým „lodníkům”, jak se sami vedoucí nazývají, dokázali, že jsme již dospělí, jak si o sobě údajně myslíme. Každý si musel vybrat pět zkoušek a ty poté v průběhu SURVIVALu plnit. V nabídce byl např. pochod 30km, 1km v bazéně, 3km cvrnkat kuličku, vařit pro všechny zúčastněné nebo noční výsadek.
    První zkouška „dospělosti“ nás čekali na již zmiňovaném nádraží. Ve dvojicích nám byli k sobě svázaná zápěstí, což velice znesnadňovalo nandávání a sundávání batohů, nástupy do vlaků či konzumování svačiny. Kdo byl přistižen, že se odvázal, byla mu vybarvena noha. Další „bojovka” nás čekala hned po příjezdu do samotného Perninku. Tentokrát šlo o prověření naší schopnosti pracovat jako tým. V lesích okolo vesničky jsme museli najít jídlo, „zlatou cihlu”, klíče od chaty a mapu, jak se k chatě vůbec dostat. Byli jsme poměrně rychlí, po pěti hodinách usilovné týmové práce jsme seděli v teple chaty. Čímž pro nás ještě zkoušky nekončili, byli jsme podrobeni „maturitě” čili přijímácímu pohovoru. Kdo pohotově a přesvědčivě odpovídal, mohl si jít vybrat pokoj. Do postelí se poslední z nás dostali až nad ránem.
    Celkově si myslím, že jsme si SURVIVAL užili, odnášíme si z něj spoustu pěkných vzpomínek, puchýřů, hlášek a snad jsme se i seznámili. Jménem naší třídy děkuji naší třídní učitelce, Ludmile Pospíšilové a jejímu muži, Františku Pospíšilovi a dále všem ostatním „lodníkům” za čas a úsilí, které pro nás vynaložili připravováním SURVIVALu .

EXPEDICE JIČÍN

Podle vzpomínek primánů 2011/2012 (zveřejněno 16. 9. 2011)

Ve čtvrtek 8. 9. vyjela prima gymnázia Louny na výlet do Jičína, Prachovských skal a na hrad Trosky. Vyrazili jsme v 7 hodin z Loun. Cesta trvala přibližně 2 hodiny. Hlavním důvodem výletu bylo vzájemné seznámení nových studentů.
    Hned po příjezdu jsme si pěkně protáhli nohy výstupem na jičínskou věž vysokou 57 metrů. Odměnou za námahu nám byl kouzelný pohled na celé město a jeho okolí. Na náměstí jsme si prohlédli stánky a hlavně nás zaujaly pohádkové postavičky.
    Při rozchodu v Jičíně jsme prošli dílnami se starými řemesly, voněly tam perníky, svíčky a mýdla. Mohli jsme se ohřát s kováři u ohně.
    Po obědě a prohlídce Jičína jsme se přesunuli na zříceninu hradu Trosky. Hrad Trosky je zřícenina z konce 14. století. Stal se jedním ze symbolů Českého ráje. Aby byl nedobytný, postavili ho na dvou čedičových skalách. Již z dálky jsou vidět dvě věže Baba a Panna. Stanuli jsme pod Pannou a vylezli na Babu. Věže hradu Trosky nabízejí krásný pohled na krajinu a lesy v okolí. Vylezli jsme na tu největší vyhlídku. Byl tam krásný výhled.
    Počasí nám nepřálo a tak jsme při další zastávce v Prachovských skalách pěkně mokli, ale čtyřkilometrovou trasu zvládli všichni. Viděli jsme také Rumcajsovu jeskyni a lezli jsme Myší dírou. V Rumcajsově jeskyni jsem nepotkala nikoho, ale kdybych potkala třeba Manku, tak by náš rozhovor mohl vypadat třeba takto:
    „Ahoj Manko!”
    Manka mi vesele odpověděla: „Ahoj. Jak se jmenuješ?”
    „Vanda.” „A co tu děláš?”
    „Jsem se školou na výletě.”
    Manka, starostlivá jako vždy, se hned ujistila: „Odkud jste? Máš nějakou svačinu? Nechceš zbytek po Cipískovi? A co pár lopuchů proti dešti?...” Takové otázky znám i odjinud, a proto se rychle loučím a utíkám za třídou a volám na Manku: „Ahoj Manko, já už musím jít!”
    A teď už se definitivně loučíme s ČESKÝM RÁJEM. Jestli bych ještě někdy do Českého ráje jela, tak bych si tenhle výlet zopakovala. Protože Český ráj je RÁJ!!! Opravdu stojí za to tam jet.
    I přesto chladné počasí se nám výlet moc líbil, nejvíc asi hrad Trosky. Pohádkový Jičín a prohlídku okolí bychom doporučili všem jako pěknou tečku na konec prázdnin.
    Domů jsme se vraceli s krásnými zážitky a dojmy. Náš první výlet se vydařil. Prohlédněte si fotogalerii z pobytu.

Výměnný pobyt studentů z Francie na Gymnáziu V. Hlavatého v Lounech

Tereza Mračková, studentka sexty GVH Louny (zveřejněno 14. 4. 2011)

Již po sedmnácté se letos v termínu 2.až 9.dubna uskutečnil studijní výměnný pobyt Gymnázia Václava Hlavatého Louny a Lycée Joffre z jihofrancouzského Montpellier. Organizovala ho PhDr. Martina Krahulíková, které za to náleží velké díky.
    Studenti Lycée Joffre přiletěli spolu se dvěma profesorkami v sobotu po poledni. Na letiště do Prahy si pro ně přijely hostitelské rodiny studentů z Loun, a tím začal týden s velmi bohatým programem.
    Následující ráno se jelo do Prahy. Francouzští studenti si mohli prohlédnout Hrad, projít si Královskou cestu a na Václavském a Staroměstském náměstí nakoupit suvenýry. Večery pak byly v režii nás, českých studentů. Snažili jsme se našim francouzským přátelům nabídnout co nejpestřejší program, což se nám, dle mého názoru, povedlo. Mezi nejúspěšnější patřilo třeba hraní bowlingu, posezení na minigolfu s kytarou a píšťalou, za to patří poděkování Pavlu Dvořákovi a Tomáši Černému, kteří hráli a učili Francouze české texty písniček. A nebo tzv. české taneční. Ve Francii není zvykem chodit do tanečních kurzů a tato skutečnost nás vedla k zorganizování společenského večera v tělocvičně našeho gymnázia. Studenti Lycée Joffre si tak mohli zkusit, jaké to je učit se společenským tancům.
    V pondělí jsme navštívili některé vyučovací hodiny na GVH, aby měli Francouzi představu o vyučovacích postupech v ČR. Před polednem nás přivítalo vedení školy a profesorský sbor. Po prohlídce školy jsme pokračovali na slavnostní, typicky český oběd do restaurace Caramell, kde s námi poobědval i starosta ing. Jan Kerner. Ten nás poté doprovodil na radnici a za pomocí fotografíí představil naše město v angličtině. Pondělní program jsme zakončili prohlídkou Loun, za zmínku stojí především výstup na kostelní věž, který i přes velkou nepřízeň počasí ve francouzských studentech zanechal pozitivní pocity.
    V úterý jsme opět zavítali do Prahy, tentokrát ale na Vyšehrad a židovský hřbitov. Ve středu nás čekal Terezín. Měli jsme možnost prohlédnout si např. Malou pevost a Muzeum ghetta s výkladem ve francouzštině. Pokračovali jsme i do Litoměřic, kde jsme navštívili především historické centrum města. Po psychicky náročnějším dnu v Terezíně jsme ve čtvrtek jeli na odlehčenější výlet do pivovaru Pilsner Urquell v Plzni. Dále jsme navštívili plzeňskou synagogu, třetí největší synagogu na světě.
    Týden jsme zakončili výletem na Karlštejn. Nechal ho postavit Karel IV., který celé mládí studoval ve Francii.
    Uteklo to jako voda a najednou byla sobota ráno, francouzští studenti si balili svá zavazadla a my je odváželi na letiště se slzami v očích. Po rozloučení s nimi zely naše domy a byty prázdnotou.
    Doufáme, že příští rok budou výměnné pobyty pro studenty Gymnázia v Lounech pokračovat stále tak úspěšně jako doteď. Již teď se mohou naši mladší kamarádi těšit z pozvání do Montpellier na příští rok.
    Můžete si prohlédnout fotogalerii z výměnného pobytu.

Redukce středních škol - KVALITA na prvním místě

Milan Rieger - ředitel Gymnázia Václava Hlavatého v Lounech (zveřejněno 3. 2. 2011)

Zvýšení kvality středních škol je žhavým tématem současnosti. Zjišťuje se, že po „divokém” a téměř nikým nekontrolovaném období rozšiřování sítě středních škol, povolování a otvírání nových studijních oborů, mnohdy bez ohledu na reálné potřeby regionu, kraje i republiky, je střední školství ve své extenzi u konce s dechem. Doposud nebyla středním školám věnována pozornost tak, aby střední školství reflektovalo potřeby společnosti.
    Nabídka středních škol značně převyšuje poptávku, školy se přetahují o žáky. Většina škol promíjí přijímací zkoušky, neověřuje znalosti, dovednosti a předpoklady žáka. Důsledkem toho je snižování nároků na žáky 9. tříd, kteří nejsou ve 2. pololetí motivováni k učení se.
    Poměrně strmý demografický pokles zřetelněji ukazuje na problémy středního školství, které je nutné řešit poměrně rychle.
    Síť středních škol v České republice, Ústeckém kraji, lounském okrese a také přímo v Lounech bude optimalizována. V pondělí 31. ledna o této problematice jednal ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš s primátorem hlavního města Prahy a hejtmany jednotlivých krajů. Také se diskutovalo o výrazném omezení počtu víceletých gymnázií a zavedení přijímacích zkoušek na střední školy.
    Optimalizace sítě středních škol v Ústeckém kraji, tedy rušení a slučování středních škol, je obsažena ve strategickém dokumentu „Postup na vytvoření soustavy páteřních škol v Ústeckém kraji“. V roce 2015 by měla být dokončena optimalizace středních škol také na Lounsku, Žatecku a Podbořansku.
    Které střední školy zůstanou, které „nové” školy vzniknou a jaké střední školy budou zrušené?
    Domnívám se, že o uvedených skutečnostech by měla být informována také veřejnost. V současné době se žáci 5. tříd a 9. tříd základních škol za pomoci a rady svých rodičů rozhodují o tom, zda se přihlásit do osmiletého gymnázia a jakou střední školu preferovat.
    To je nepochybně na zvážení a svobodném rozhodnutí žáků a jejich rodičů. Chtěl bych však upozornit na to, že v rozhodnutí každého žáka a jeho rodiče je také obsaženo rozhodnutí o tom, jaké střední školy v regionu si občané přejí, jakým středním školám věří, které střední školy jim nabízí a budou nabízet tolik požadovanou kvalitu vzdělání, kvalitu vyučení v oboru, kvalitní řemeslnou přípravu.
    Občané také nepřímo rozhodují o tom, které studijní obory či střední školy pro ně v daném regionu nejsou a nebudou potřebné.
    Domnívám se, že na optimalizaci sítě středních škol by se nemělo nahlížet pouze z ekonomického pohledu. Měla by být také zvažována tradice, naplněnost, kvalita školy a její potřebnost pro region. Nemělo by se po několika letech zjistit, že středních škol je málo. Příklad z nedávné minulosti zde máme – rušení mateřských škol.

Hranic se ve škole nebojíme

(zveřejněno 19. 10. 2010)

Již potřetí jsme se od roku 2008 my z lounského gymnázia spolu s naším učitelem Zdeňkem Zákutným vypravili do Německa, abychom si spolu s německými vrstevníky z města Burgstädt u Chemnitzu vyzkoušeli, co to je takový workshop. Od 12. do 15. října jsme v Jugendcampu ve Výmaru poznávali nejen způsob myšlení a života německé strany, ale hlavně jsme se mohli něco dozvědět o bohaté historii tohoto centra německé kultury.
    Jádrem naší práce však nebyly slavné a všeobecně známé osobnosti, ke kterým patřili třeba Goethe, Schiller nebo Herder, ale hlavně novodobé dějiny. Výmar se totiž ve třicátých letech stal významnou oporou nacismu a v jeho blízkosti na hoře Ettersberg vznikl koncentrační tábor Buchenwald.
    Všechny naše aktivity směřovaly k tomu, abychom do jeho prostor vstoupili alespoň trochu připraveni na hrůzy, které jedni lidé připravili druhým. Proč se to mohlo stát? Kladli jsme si otázku, kde a proč končí lidské soucítění a nastupuje násilí. Násilí posvěcené zákony, násilí proměněné v systém. Proč ho většina lidí přehlíží a nevnímá?
    Náš Jugencamp však zahrnoval i veselejší okamžiky. Ať už to byla „Městská rallye“, kdy jsme podle fotografií hledali několik významných budov ve městě a zjišťovali, které jméno je s nimi spojeno, nebo „Fotohra“, při níž jsme ve smíšených týmech oslovovali kolemjdoucí a přesvědčovali je ke společnému snímku. Kdo z nás zapomene na úvodní seznamovací aktivity, jakou třeba byla tichá pošta v českoněmeckém kruhu? Neb co takové utkání smíšených družstev na čtyřech dráhách bowlingové haly? A představení v netradičním divadle Stellwerk? Popelka zahraná v několika improvizovaných verzích podle okamžitého přání diváků, kteří ostatně vstupovali přímo do hry na jeviště?
    Zbývá již jen dodat, že celá akce se uskutečnila díky finanční podpoře z německých grantů a dobrovolné práci českých vedoucích, takže nejen české studenty, ale dokonce i jejich školu nestála v podstatě ani korunu.
    Prohlédněte si fotogalerii WEIMAR 2010.

Návštěva holandských studentů v Lounech

B. Suchanová - účastnice vzájemné výměny studentů GVH Louny a Gymnázia Barendrecht (zveřejněno 6. 10. 2010)

Jak se již stalo tradicí, i tento rok ve dnech od 19. 9. do 24. 9. 2010 se konal výměnný pobyt studentů Gymnázia Václava Hlavatého v Lounech a Gymnázia Groene Haart z partnerského města Barendrecht. Neb jsme minulý rok zavítali do země tulipánů MY, byla řada s návštěvou na našich holandských přátelích. Do České republiky úspěšně dorazilo 11 holandských studentů se dvěma učiteli. S ubytováním nebyl problém. Celkem 14 českých studentů ze sexty a septimy si do svých rodin hravě rozdělilo všechny holandské studenty.
    Pedagogický doprovod – Hugo a Henk - byl v péči naší předmětové komise anglického jazyka.
    Program na celý týden byl velice pestrý a zajímavý. Holandští přátelé poznali za pouhé 4 dny tolik zajímavostí, kolik někteří Češi ještě nikdy neviděli. První den nás čekalo vřelé přivítání starostou města Loun Ing. Janem Kernerem. Následovala prohlídka školy, uvítání ředitelem školy Dr. Milanem Riegrem a oběd v jídelně SOŠ technické. O program na zbytek dne se pak postarala prohlídka Loun. V dalších dnech jsme např. zavítali do Chmelařského muzea a Chrámu chmele a piva v Žatci, poznávali jsme krásy Prahy, sestoupali společně do Koněpruských jeskyní, prohlédli si hrad Křivoklát (s anglickým výkladem průvodce) či hráli florbal. Každý den nám program oficiálně končil nejdříve kolem čtvrté hodiny. Ani poté však nikdo nezůstával doma. Opravdu jsme se snažili a vymýšleli další a další společné aktivity. Holandský učitel Hugo určitě nezapomene na oslavu svých narozenin, kterou jsme pro něho přichystali.
    Náročný, ale krásný týden plných nových zkušeností utekl jako voda a my už opět stojíme na letišti a loučíme se s nadějí, že se někdy ještě setkáme. Tento projekt nám přinesl nejen nové přátelé a zážitky, ale také nám velice zlepšil komunikační schopnosti v angličtině. Proto bych chtěla na závěr poděkovat všem, kteří nám tento projekt zprostředkovali, zejména Mgr. Alici Studenovské, Mgr. Renatě Gänselové a Mgr. Janě Honsové. Děkujeme!
   

STUDIJNÍ POBYT VE FRANCII - – odměna pro nejlepší maturantky francouzského jazyka GVH Louny

Vendula Poštová, Michaela Černá - absolventky GVH Louny 2010 (zveřejněno 28. 9. 2010)

Dne 2.července jsme se především díky naší profesorce PhDr. Martině Krahulíkové vydaly na měsíční studijní stáž do Francie. Naší cestě ale předcházela spousta událostí. Výběr z ostatních studentů francouzštiny maturitních ročníků, výběr centra, vyplnění přihlášky,sestavení motivačního dopisu a pak dlouhé čekání, jestli nás skutečně vybrali ... A povedlo se.
    Tato stáž je každoročně pořádána francouzskou organizací, která se jmenuje Lions Club de France. Pro studenty je úžasná v tom, že se samozřejmě velmi zlepšíte ve francouzském jazyce a kromě cesty je vám hrazeno úplně vše. A hlavně: poznáte spoustu zajímavých lidí z celého světa, uvidíte krásná místa, seznámíte se s ostatními kulturami a stanete se na pár dní či týdnů opravdovými Francouzi.
    A jak taková stáž vlastně probíhá? Spousta výletů, konverzace na běžná i méně běžná témata, konference se zajímavými lidmi, mezinárodní kuchyně, prezentace zastoupených zemí, výuka francouzského jazyka a zpěvu, atd. První tři dny probíhaly v Paříži, kde se setkali všichni stážisté, což znamená asi 200 lidí z pěti kontinentů světa. Jak už to tak v Paříži bývá, tak jsme absolvovali „tour de Paris“, což v překladu znamená, že jsme navštívili to nejzajímavější z Paříže. Poslední večer byl zakončený úžasným představením všech přítomných zemí. Nádherný zážitek. A pak už začala samotná stáž... Zde se naše cesty rozešly. Jako každý rok totiž mohli stážisté vybírat mezi pěti tematickými centry v různých částech Francie. Jedna z nás se tedy vydala do La Baule (kulturní centrum), druhá do Štrasburku (centrum zaměřené na historii a kulturní dědictví). Samotná stáž probíhala v La Baule do 31. 7., ve Štrasburku do 23. 7. s tím, že pak následoval ještě dobrovolný týdenní pobyt v rodinách.
    Přes všechny kulturní a náboženské rozdíly jsme za pouhý měsíc vytvořili skvělý kolektiv a přátelství, která budou mezi námi trvat navzdory tisícům kilometrů, jenž nás dělí. Zkušenosti a zážitky, které jsme si přivezly, jsou a budou pro nás nezapomenutelné. Za to vše děkujeme paní profesorce PhDr. Martině Krahulíkové a samozřejmě i všem členům Lions Clubu.
   

Beseda v rámci projektu „Dějiny spojují”

Mgr. Z. Zákutný - vyučující historie (zveřejněno 7. 6. 2010)

V pátek 4. června 2010 uspořádal dějepisný seminář 7. A8 a 3.A4 ve spolupráci se společností Collegium bohemicum a v rámci projektu „Dějiny spojují” besedu s pamětníkem holocaustu panem Pavlem Stránským.
    Beseda byla určena především zájemcům o historii. A tak se v učebně sešlo ke třicítce studentů od kvarty až po septimu.
    V průběhu první části pan Stránský vyprávěl svůj životní příběh: 1. prosince 1941 byl Pavel Stránský spolu s tisícovkou mladých mužů deportován do Terezína jako příslušník tzv. „stavebního komanda”. Zde se oženil se svou životní láskou - jen proto, aby mohli záhy společně jít do koncentračního tábora Březinka u Osvětimi. Jedině láska k jeho ženě Věře dodávala Pavlovi Stránskému sílu k přežití.
    Od prosince 1943 se p. Stránský v Březince staral o děti v dětském táboře. Prakticky nikdo z jeho žáků neunikl plynovým komorám.
    1. června 1944 se ocitl v prvním transportu, kterým opustili Osvětim živi vězni. Tisíc mužů, kteří ještě byli do jisté míry při síle, bylo převezeno do Schwarzheide v Sasku, aby odstraňovali následky spojeneckých náletů.
    V dubnu 1945 chtěli SS vzhledem k blížící se porážce zahladit stopy, a poslali poslední, co přežili, na hrůzný pochod smrti, který končil zase v Terezíně. Tam se dočkal Stránský osvobození. Několik týdnů po válce se dočkal krásného překvapení - z koncentráku Bergen-Belsen se vrátila i jeho žena. Jeho i její rodiče však patří k milionům obětí holocaustu.
    V průběhu druhé části pan Stránský odpověděl na dobré dvě desítky studentských otázek. Celé setkání zakončila jeho více než symbolická otázka: „Co je nejdůležitější v životě?”
    Podívejte se na fotografie z besedy (kliknutím lze fotografie zvětšit).

       

Hodina moderní chemie

Klára Jenčková, Anna Bahnerová (za třídu 4. A8) - GVH Louny (zveřejněno 25. 5. 2010)

Na pozvání paní profesorky Csonkové k nám ve středu 5. května 2010 zavítaly dvě studentky z VŠCHT Praha, aby nám dokázaly, že chemie umí být i zábavná. Strávili jsme s nimi celou vyučovací hodinu plnou chemických pokusů a soutěží.
    První byla soutěž, kdy jsme poznávali a rozlišovali různé vůně. Rozdělili jsme se do několika družstev a každé družstvo okusilo práci parfuméra – poznávali jsme např. vůni borovice, malin či marcipánu. Dále jsme viděli pokus s názvem „zubní pasta pro slona“. K této reakci je potřeba voda, jar, peroxid vodíku a jodid draselný. Výsledkem reakce je mohutné vypěnění vzniklého roztoku. Pak studentky předvedly pokus s vodou, luminolem a peroxidem, kdy do tohoto roztoku přidaly krevní sůl a ta začala krásně modře zářit (jevu říkáme luminiscence). Tuto metodu používají kriminalisté ke zjištění, zda je na místě činu přítomna krev.
    Při „Hodině moderní chemie“ jsme také viděli řadu pokusů s tekutým dusíkem. Překvapilo nás, co všechno se s ním dá dělat. S tekutým dusíkem dokážeme našlehat zmrzlinu (po přidání šlehačky a aromatické látky), po ponoření šeříku nebo gumové hadice do tekutého dusíku daný předmět zmrzne a je velice křehký. Šeřík přestane vonět, hadici můžeme rozbít kladívkem. Za pomoci tekutého dusíku můžeme docílit také levitace atd.
    Sympatické slečny se s námi rozloučily rozdáním drobných dárků, které potěšily a celý zážitek jen podtrhly.
    Tato hodina chemie se nám velice líbila a myslíme si, že studentky splnily svůj úkol. Chemie je i zábavná! Doufáme, že do budoucna budeme mít šanci zúčastnit se více takových projektů.
    Podívejte se na fotogalerii (připravil S. Čech).

Vernisáž výstavy „Tragická místa naší paměti“

Mgr. Zdeněk Zákutný, GVH Louny (zveřejněno 17. 5. 2010)

Ve čtvrtek 13. května zahájil ústecký primátor výstavu „Tragická místa naší paměti”. Výsledek své práce tu reprezentuje 80 studentů z gymnázií v Lounech, Kadaně, Chomutova a Ústí nad Labem.
    Zahájení předcházel celý den práce v nevytopitelném prostoru bývalého kostela sv. Vojtěcha v Ústí nad Labem. Zúčastněné skupiny si postupně prezentovaly, jak realizovaly svou část projektu. I když mezi námi zpočátku panovaly jisté pochybnosti, silně emotivní prezentace Karolíny Pichertové byla nezapomenutelnou tečkou za touto částí setkání. Potřebnou zpětnou vazbu o průběhu celého projektu pomohla zajistit známá novinářka Bára Procházková z časopisu Respekt.
    Skupiny studentů z uvedených škol zpracovaly pod vedením svých učitelů svou vlastní interpretaci vývoje vztahů a násilných excesů v období prvních týdnů po 2. světové válce. Studenti se během projektu opírali o stávající výzkumy, které většinou měly podobu nějaké publikované práce, dále využívali autentické archivní dokumenty a rozhovory s pamětníky. Projekt řídilo sdružení Collegium bohemicum, o.p.s., odbornou pomoc poskytla mimo jiné Pedagogická fakulta UJEP v Ústí n/L. Potřebné finanční prostředky pomohl zajistit Česko-německý fond budoucnosti v Praze.
    Zmíněná tragická místa naší paměti se nacházejí překvapivě blízko: jsou jimi Postoloprty, kde bylo na přelomu května a června 1945 zavražděno československou armádou asi 700 postoloprtských a následně i žateckých Němců. Dalším místem je Chomutov, kde došlo k násilí v průběhu „divokého“ odsunu Němců z města, a také Ústí nad Labem, kde násilné akce vypukly v létě 1945 po dodnes nevyjasněném výbuchu a požáru v Krásném Březně.
    Smyslem práce našich studentů bylo najít vlastní cestu k pochopení historie svého regionu a zprostředkovat toto poznání dalším. Důležitým výstupem celého projektu bylo i osvojení dovedností, jež jsou spojeny s historickým výzkumem – komparace pramenů a existující literatury, analýza vzpomínek pamětníků a také formulace hypotézy. Jejím jádrem je otázka, proč se i Češi dopouštěli násilí v době, když se jim konečně naskytla možnost žít v míru – tedy slovy lounského koordinátora projektu Mgr. Zdeňka Zákutného: „Pro mne není důležitá výstava nebo kniha, pro mne je důležité to, co jsme si odnesli v sobě.”
    Konkrétním výstupem přibližně roční práce studentů je prezentace, jež se odvíjí v několika rovinách: právě otevřená putovní výstava, kterou bude záhy následovat kniha. Nabízí se možnost představit nejen výsledky, ale i metody projektu v dalších školách, které projeví zájem. Přednášky mají být spojené s diskusí, které budou v největší možné míře vést sami gymnazisté především na dalších gymnáziích v Ústeckém kraji.
    Výstava bude nejprve putovat po Ústeckém kraji, věříme však, že najde svou příležitost i na dalších místech České republiky. Její německá mutace bude představena např. v nadaci Brücke / Mosty Stiftung v Drážďanech.
    Kniha, která v tyto dny vzniká z podkladů vytvořených studenty, bude plnit roli průvodce po významných tragických místech paměti severočeského regionu. Zájem o naši práci trvá – o předvedení metod a výsledků naší práce před několika dny již projevilo pražské gymnázium Na Zatlance: Dovoluji si Vám proto nabídnout účast na republikové přehlídce studentských kolektivních projektů, která proběhne u nás na Gymnáziu Na Zatlance v Praze dne 8. června: „Rádi bychom Vás na této akci uvítali, neb bychom byli rádi, aby se akce účastnily i mimopražské školy. Myslíme si, že přehlídka by mohla být dobrou inspirací nejen pro studenty, ale i pro učitele.”
Odkazy:
- na zprávu tiskového oddělení města Ústí nad Labem
- na webové stránky projektu a výstupů lounského gymnázia
- na článek římskokatolické farnosti v Mostě
- na článek na aktualně.cz o výsledcích vyšetřování masakru.

Již 16. ročník studijních výměnných pobytů Gymnázia Václava Hlavatého v Lounech s Lycée Joffre ve francouzském Montpellier

Petra Dvořáková, septima, GVH v Lounech (zveřejněno 8. 4. 2010)

Dne 18. března 2010 odlétla skupina 10 studentů francouzského jazyka Gymnázia Václava Hlavatého v Lounech na studijní výměnný pobyt do Francie. Díky partnerským kontaktům Lycée Joffre v jihofrancouzském Monpellier a GVH Louny, které trvají již od roku 1994, mohou studenti takto rozvíjet své dovednosti francouzštiny přímo s rodilými mluvčími.
    Ve čtvrtek ráno se tedy naše skupina sešla na letišti v Praze. Všichni jsme se velmi těšili nejprve na návštěvu Paříže a pak na shledání se svými korespondenty, se kterými jsme již byli v kontaktu. Po necelých dvou hodinách letu jsme přistáli na letišti Charles de Gaulle. Odtud nás autobus odvezl do centra Paříže. Ubytovali jsme přímo v historickém centru na dohled od muzea Louvre a po krátkém odpočinku jsme vyrazili zkoumat krásy Paříže.
    První den nás čekala procházka kolem Louvru, který jsme náležitě obdivovali. Poté jsme pokračovali přes Tuilerijské zahrady až k náměstí Concorde, tomu dominuje veliký obelisk. Nakonec jsme se vydali jako správní turisté rovnou k Eiffelovce. Všichni jsme byli ohromeni její velikostí. Člověk, který ji neviděl, si to těžko umí představit. Koupili jsme si lístky a vyrazili výtahem nahoru. Už v prvním patře byl krásný výhled, takže jsme okem přehlédli celou Paříž. Po návštěvě Eiffelovky jsme se vraceli zpět na ubytovnu. Cestou jsme viděli Vítězný oblouk a prošli jsme vyhlášené Champs-Elysées. Na ubytovnu jsme dorazili poměrně znavení, takže jsme s usínáním neměli žádné problémy.
    Druhý den jsme ráno vyrazili rovnou do Louvru. Po shlédnutí mnohých krásných exponátů jsme pokračovali Paříží k budově kulturního centra Georges Pompidou. Tato budova je velmi netradiční a vyvolávala v nás rozdílné názory. Někteří byli unešení její krásou, jiným se nelíbila. Naše cesta pokračovala na Montmartre. Po jeho návštěvě jsme se vrátili do centra Paříže metrem. Přes Champs-Elysées jsme večer došli opět na ubytovnu.
    Třetí den jsme se metrem dostali do moderní pařížské čtvrti Défense. Prohlédli jsme si moderní vítězný oblouk a spoustu novodobého umění. Poté jsme se metrem dostali zpátky do historického centra, kde jsme navštívili Vítězný oblouk. Navečer jsme ještě absolvovali projížďku lodí po Seině, takže jsme mohli vidět památky i z jiného úhlu.
    Poslední den v Paříži jsme navštívili katedrálu Notre Dame a v Latinské čtvrti viděli slavnou univerzitu Sorbonu. Následovala cesta na letiště Orly a odlet do Montpellier. Zde na nás už čekali naši korespondenti s rodinami a odvezli si nás domů.
    V Montpellier jsme strávili devět dní. Byli jsme zde opravdu vřele přivítáni. Zúčastnili jsme se zde výuky různých předmětů v našem družebním Lycée Joffre a poznali toto krásné město. Společně jsme absolvovali i několik celodenních výletů a viděli tak středověké městečko Carcassonne, mořské pobřeží v Palavas, vyhlášenou přírodní rezervaci Camargue, slavný římský akvadukt Pont du Gard a historické památky města Nîmes, největší francouzský přístav Marseille aj. Program pro nás byl velmi pestrý a zábavný. Večery jsme trávili s rodinami a novými kamarády. Odvezli jsme si odtud spoustu zážitků a nových poznatků.
    Každý z nás zaznamenal velký pokrok v řeči i poslechu francouzštiny a mnozí si zde našli nové přátele. Těšíme se na příští rok, kdy nás naši francouzští kamarádi navštíví v Lounech a doufáme, že se jim zde bude líbit. Tento pobyt byl pro nás velmi cennou zkušeností, za kterou bychom chtěli poděkovat především paní PhDr. Martině Krahulíkové, která nám byla průvodkyní, ale i organizátorkou této akce. Děkujeme.

Prohlédněte si fotogalerii z pobytu.

Studenti GVH Louny v Českém rozhlase

Mgr. I. Vernerová, Mgr. A. Studenovský – vyučující zeměpisu (zveřejněno 5. 1. 2010)

I v letošním školním roce se studenti GVH Louny úspěšně zapojili do multimediální vědomostní soutěže Eurorébus organizované TERRA-KLUBem v čele s Mgr.Danielem Kozákem.
    V celostátním měřítku se škola pravidelně umisťuje na předních místech. V posledních třech letech skončila v soutěži škol o putovní Pohár České Spořitelny dvakrát druhá a jednou třetí . V minulosti již 10 našich žáků získalo hlavní individuální cenu soutěže – účast na 5denní Expedici Eurorébus. V současném 15. ročníku je Gymnázium Václava Hlavatého na průběžném 1. místě v republice (průběžná pořadí v soutěži škol, tříd a jednotlivců zde), a proto ČRo, mediální partner soutěže, pozval studenty nižšího gymnázia a jejich pedagogický doprovod do svého živého vysílání pořadu Domino v pondělí 14. prosince.
    Vlastnímu natáčení předcházela prohlídka nově zrekonstruované budovy Českého rozhlasu, kterou provázel moderátor pořadu pan Jiří Kokmotos. Během prohlídky se žáci projeli nejstarším páternostrem v republice, což bylo pro mnohé první seznámení s tímto druhem výtahu. Následovala exkurze do nahrávacího studia a místnosti režie, kde byli žáci informováni tom, jak se připravuje programové vysílání.
    V 19:10 již začalo vlastní vysílání soutěžního speciálu Domina. Ze 41 zúčastněných studentů byla vybrána 3 soutěžní družstva, která změřila své znalosti ve 4 soutěžních kolech. Předsedou poroty byl pan Mgr.Daniel Kozák, porotu dále tvořil ředitel GVH Louny PaedDr. Milan Rieger, který krátce představil školu, a Amálie Hrdinová ze sekundy GVH, která byla vybrána z publika. Po zadání otázky pro posluchače ČRo2 (Kdo to byl Václav Hlavatý?) začalo 1.kolo soutěže, které bylo věnováno památkám a zajímavostem města Louny. Druhé kolo se týkalo otázek ze zeměpisu, ve třetím kole se identifikovaly zvukové nahrávky a ve finále dvě nejlepší družstva přečetla básně, které sestavila z předem daných slov.
    Vítězem se stalo družstvo ve složení Tereza Höferová (tercie), Anežka Nováčková (sekunda), Jana Klesalová (sekunda) a Lenka Procházková (prima). Všichni soutěžící, kteří prokázali své velké znalosti, obdrželi hodnotné ceny.
    Tento den se stal nezapomenutelným zážitkem pro všechny žáky i jejich učitele a ještě posílil jejich chuť do soutěžení.
Podívejte se na fotogalerii (autor fotografií O. Cvešpr).

Lounští gymnazisté potřetí v Barendrechtu

Mgr. A. Studenovská – koordinátorka projektu, R. Gänselová – pedagogický doprovod (zveřejněno 14. 10. 2009)

Již třetí skupina studentů Gymnázia V. Hlavatého Louny navštívila v rámci výměnných pobytů své holandské přátele na Gymnáziu Groene Haart v Barendrechtu, předměstí Rotterdamu. Je až neuvěřitelné, kolik aktivit se dalo stihnout v pouhých pěti dnech, od 5. do 9. října tohoto roku.
    Studenti spolu se svými hostiteli poznávali Rotterdam, Haag, přímořské letovisko Scheveningen, byli přijati na radnici starostou Barendrechtu, pracovali na projektech porovnávajících život v obou zemích nebo předváděli zajímavé scénky na hodině dramatické výchovy. Při všech aktivitách museli spolupracovat ve smíšených česko-holandských týmech, přičemž komunikace probíhala v angličtině a byla den ode dne lepší, stejně tak jako jízda na nezvykle velkých holandských kolech.
    Závěrem je třeba říci, že i letošní výměnný pobyt v Barendrechtu byl velice vydařený, plný zábavy a vzájemného porozumění. Již se těšíme, až budeme moci našim holandským přátelům jejich pohostinnost oplatit v září příštího roku.

EKOLOGICKÁ OLYMPIÁDA 2009

Michal Lain - účastník krajského kola Ekologické olympiády - Klášterec nad Ohří (zveřejněno 12. 10. 2009)

O víkend 2. – 4. října 2009 jsme se účastnili krajského kola Ekologické olympiády v Klášterci nad Ohří jako reprezentanti Gymnázia Václava Hlavatého. Z prvního ročníku čtyřletého gymnázia jeli Denisa Rajchlová, Daniela Hořejší a Michal Lain jako jeden tým, Michaela Sihlovcová, Kateřina Hajmová s Janou Mulákovou jako další tým, ale i septimáni Miroslav Krejčík, Jakub Šustek a Václav Vích. Konkurence byla opravdu velká. Z celého kraje se sjelo 36 tříčlenných týmů.
    Do gymnázia v Klášterci, kde jsme byli ubytováni ve třídách, nás doprovázela Mgr. L. Pospíšilová. V budově byla i jídelna a sprchy. Po úvodních slovech pánů radních a poroty nás čekala teoretická část. Sto otázek s poznávačkou týkajících se ekologie. Večer proběhla přednáška, avšak na pokojích bylo veselo až do rána. Další den přišly na řadu praktické úkoly. V osm hodin se třicet šest skupinek rozeběhlo po městě a provádělo anketu, co vědí občané o programu „Zelená úsporám”. Výsledky nebyly zrovna pozitivní. Po obědě přišel na řadu poslední úkol. Vymyslet co nejlepší využití školních pozemků. Plánů bylo mnoho. Od nových tenisových kurtů až po bazén či horolezeckou stěnu. Den utekl a olympiáda také. Večerní program byl dobrovolný, poznávačka rostlin, hub a nerostů. Nejlepší výsledek v poznávání hub měla naše paní profesorka Pospíšilová a její manžel František. U táboráku si mohl kdokoliv opéci vuřt při tónech kytary.
    Ráno nás čekalo balení. Věřte mi, že to nebylo snadné. K snídani jsme dostali balíček na cestu. A přišlo na řadu vyhlášení. Chvíle napětí. Výslednou listinu četli od zadu. První přečetli kluky ze septimy, krásné 21. místo. Ale co naši nováčci? „Deváté místo obsadila M. Sihlovcová, K. Hajmová a J. Muláková z Gymnázia Václava Hlavatého”. Ozvalo se. První výbuch radosti. Na řadu přišlo prvních pět. „Na krásném 3. místě jsou studenti D. Rajchlová, D. Hořejší a M. Lain”. Další překvapení. Pořadatelé předali všem pamětní listy a nejlepším družstvům diplomy a odměnu. K. Hajmová ještě zvítězila v soutěži o nejvtipnější obrázek. Samozřejmě následovalo focení s nadšenou paní profesorkou Pospíšilovou a cesta na vlak.
    Olympiáda se všem líbila. Strávili jsme příjemný víkend s lidmi, které máme rádi, ale také si odvážíme vědomosti a zkušenosti. Rozhodně se budeme účastnit i příštího ročníku. Konkurence se má na co těšit.

 

Survival 2009

Kateřina Hajmová - účastnice adaptačního pobytu žáků 1. ročníku čtyřletého studia - Pernink 4. 9. - 7. 9. 2009 (zveřejněno 18. 09. 2009)

„Ledovce tají, oceány zaplavují pevninu… Nizozemí již je pod vodou…Jedinou záchranou je utéci do hor…” s těmito slovy nás na hlavním vlakovém nádraží v Lounech uvítal pan Pospíšil. „Abyste se v tomto zmatku neztratili, je třeba se ve dvojicích svázat provazem…”, přestože jsme věděli o tom, že ledovce jsou zatím ledové a Nizozemci se v klidu procházejí po pevnině, svázali jsme se. Navzájem svázaní za ruce jsme s krosnami na zádech, nastoupili do vlaku. Pro některé z nás byl již tento úkol tvrdým oříškem. A to byl jen začátek. Přestupování do spěšných vlaků bylo někdy doslova o ruku.
    Při dlouhé cestě vlakem do Perninku si postupně každý z nás vybral z nabízených zkoušek akce Survival. Všichni jsme museli splnit alespoň pět zkoušek. Měli jsme na výběr z těchto úkolů: Bazén- uplavat 1 km v bazénu, Botičky- ujít 30 km pěšky, Hoganův závod- ujít 5 km pěšky pozpátku, Horem pádem- ujít 10 km v terénu, Invazní balíček- nosit s sebou stále věci osobní potřeby, Jste co jíte- podle instruktáže najít jedlé přírodniny, Kuličkyáda- docvrnkat 1 km kuličku po cestě, Láska v žaludku -připravit pod zkušeným dozorem stravu pro ostatní, Logik -vyřešit logické úkoly, Mlčení jehňátek- 24 hodin nemluvit, Noční hlídka- držet 2 hodiny hlídku v areálu chaty, Noční výsadek- najít cestu do chaty v noci ze vzdálenosti 5 km, O kolečko víc- ujet 50 km na kole, Otužilci- vydržet minutu pod studenou sprchou, Poutník- přepravit míček pomocí hokejky 5 km po turistické cestě, Přespání-připravit si bivak z celt a přespat ve spacáku venku,Teorie přežití- zapamatovat si co nejvíce informací z textu, U kůlu- vydržet přivázaný pět hodin u stromu, Vítání slunce, vstát před svítáním a vyjít na kopec, Záchranáři- přenést zraněného po cestě 3 km.
    Konečně jsme dorazili do Perninku. Lilo jako z konve. Všichni jsme se těšili, že si po cestě odpočineme v pohodlí naší ,,záchranné lodě“chaty jménem Archa. Mýlili jsme se. K Arše jsme si museli nejprve najít klíče, dále zlatou cihlu (na uplacení vrátného) a jídlo k večeři. Jedinou indicií nám byla mapa. Vydali jsme se na honbu za pokladem, který nás dělil od ,,Pohodlí nového domova“. Neustále vydatně pršelo, naše oblečení i boty se po chvíli nasákly vodou. Začalo se stmívat. Z mapy, která nás měla dovést k cíli, se už nedalo nic vyčíst, navlhla a všechny barvy se slily do jednoho mazance. Byla již tma a s námi to vypadalo bledě. Ale úsilí se vyplatilo a kluci objevili cihlu, zlatou cihlu. Vrátil se nám optimismus a pátrání pokračovalo dál. Po delší době se nám podařilo nalézt také jídlo a klíče od chaty. Každému se ulevilo. Konečně jsme mohli do tepla.
    Usadili jsme se promočení a unavení v jídelně. Popili trochu čaje. Všichni byli ospalí, ale do postýlek jsme ulehli až po maturitě. Myslíte si, že není možné složit maturitu již po necelém týdnu na střední škole? My to zvládli a to i o půlnoci.
    Druhý den ráno, hned po psychologické rozcvičce a snídani, nám začali zkoušky Survivalu. Po splnění zkoušek nás čekal návrat do chaty, kde pro nás připravila děvčata, která plnila úkol Láska v žaludku, oběd –špagety. Po obědě jsme se šli převléknout do suchého oblečení, neboť jsme dopoledne při zkouškách zase zmokli. Odebrali jsme se do velké společenské místnosti na psychologické testy osobnosti. Těsně před začátkem testu nás přijel navštívit ředitel školy pan Rieger. Po vyhodnocení testů jsme se všichni přesunuli do blízkého lesa, kde bylo již připraveno zázemí na Desítku. Desítka byla soutěž, kde proti sobě soupeřila tříčlenná družstva. Prověřila naši zdatnost na různých lanových překážkách a lávkách, vynalézavost při jejich překonávání a také souhru jednotlivých členů družstev. Pak jsme si na táboráku opekli buřty. Večer jsme se bavili dramatickými výstupy, našich upravených pohádek.
    Další den začal jako předchozí. Zkoušky. Hlad jsme zahnali obědem tentokráte buřtgulášem, uvařila děvčata a složila tak další zkoušku Láska v žaludku. Po obědě následoval odpolední program. Dospělí pro nás připravili nevšední kino. Kino automat. Po shlédnutí ,,filmu“podle našeho scénáře jsme se pustili do batikování triček.
    Poslední, slavnostní večeři si vzala na starost šéfkuchařka paní Pospíšilová. Nejedlo se jako obvykle v jídelně Archy, ale povečeřeli jsme v nedaleké hospůdce. Zde nám byli předány na památku diplomy a oranžová trika s logem akce. Jako každý večer, tak i ten poslední byl dramatický. Na programu byly tentokrát upravené balady K. J. Erbena.
    Poslední den jsme se chystali k odjezdu, než jsme opustili areál našeho útočiště a lesy kolem něj, zahráli jsme si ještě naposled pár her a zhodnotili jsme seznamovací pobyt na Arše.
    Co dříve vypadalo jako dav puberťáků, se teď jevilo jako dobrá parta kamarádů. Stal se z nás kolektiv. Dobrý kolektiv, všem se prodloužený víkend moc líbil.
    A nakonec poděkování. Za třídu 1. A4 bych chtěla poděkovat panu Pospíšilovi a jeho manželce, kolektivu plavčíků, odpovědnému a trpělivému dozoru a také vedení školy za existenci této akce.
Prohlédněte si fotogalerii.

WIEN - AKTION

Monika Cicerová - třída 6.A 8 (zveřejněno 18. 09. 2009)

Ve dnech 7.–13. 6. 2009 jsme navštívili jedno z nejkrásnějších měst v Evropě a možná i na světě – Vídeň. Pod vedením Mgr. Marie Kučerové a Mgr. Libuše Majdové vybraní žáci ze septimy, sexty, 3.A/4, 2.A/4 a kvinty poznali krásy tohoto okouzlujícího místa, které díky svým krásným stavbám má nádhernou atmosféru – historie na Vás dýchá ze všech koutů. Navštívili jsme zámek i ZOO v Schönbrunnu, Hofburg, císařskou hrobku, vídeňský parlament postavený v historizujícím slohu, gotický Stephansdom, barokní Karlskirche, galerie Belvedere, Albertina, Secession (podle této stavby je pojmenován celý umělecký sloh), Museum Moderner Kunst, Vídeňské mezinárodní centrum, kde se soustřeďuje řada organizací a programů OSN, Gloriette a Hundertwasser – Haus, který se vymyká všem architektonickým pravidlům. Návštěvu Vídně jsme ukončili výletem do Prateru. Zúčastnili jsme se též koncertu klasické hudby v části Hofburgu, který nyní slouží jako hudební sál. Všichni zúčastnění studenti poznali Vídeň snad lépe než Prahu a určitě se tam rádi budou vracet i v budoucnu. Prohlédněte si fotogalerii.

LIONS

Lucie Příhodová, Marcela Höferová - absolventky GVH Louny 2009 (zveřejněno 08. 09. 2009)

Již se stalo tradicí, že každý rok PhDr. Martina Krahulíková, profesorka francouzského jazyka na lounském gymnáziu, vybere 2 studenty francouzštiny z maturitního ročníku a pomůže jim zajistit téměř měsíční pobyt ve Francii zcela zdarma. Letos jsme se těmi šťastnými staly my, Lucie Příhodová a Marcela Hőferová.
    Pobyt zajišťuje organizace Centres Internationaux Francophones des Lions Clubs de France, která působí nejen ve Francii, ale i jinde ve světě. Každoročně se tak sjíždějí do Francie mladí lidé ze všech koutů světa – mohly jsme se zde potkat nejen s Evropany, ale také např. s Indy, Brazilci, Alžířany či Keňany.
    Vše začalo 3. července. Celý den přijížděli na stanovené místo do Paříže vybraní lidé z celého světa na měsíční studijní a poznávací pobyt do jednoho ze čtyř center Lions Clubu. Náš velmi napjatě očekávaný pobyt jsme zahájili prohlídkou Paříže. Navštívili jsme Louvre, Eiffelovu věž, Notre Dame a také jsme se projeli lodí po Seině. Tři dny strávené v Paříži jsme zakončili velkou oslavou, které se zúčastnilo mnoho členů Lions Clubu a při níž se představovali písněmi a tancemi země, které letošní stáž navštívili.
    Další den následoval přesun do center. První centrum – kulturní odjelo na západ Francie do La Baule, druhé centrum – zabývající se energetickými zdroji se vydalo na sever Francie do Six-Fours, centrum zaměřené na politické instituce zůstalo v Paříži a naše centrum životního prostředí vyrazilo na východ Francie, do hornatého regionu Franche-Comté.
    První zastávkou v našem putování bylo městečko Lons le Saunier. Zde jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o záležitostech týkajících se životního prostředí. Navštívili jsme například úpravnu vody, třídírnu a spalovnu odpadů nebo centrum rudologie (věda o odpadcích). Mimoto jsme také absolvovali přednášku o prasečí chřipce pod vedením zvěrolékaře a přednášku o spodních vodách. Ale také jsme viděli i kulturní stránku města: měli jsme možnost prohlédnout si kostel Cordeliers, navštívili jsme muzeum Veselé krávy, archiv v Lons le Saunier a vykoupali jsme se v tamějším nově zrekonstruovaném bazénu. A každý večer proběhli prezentace dvou zemí prostřednictvím stážistů z dané země. Hlavně jsme měli každý den mnoho příležitostí seznámit se s ostatními studenty a povídat si s nimi o různých záležitostech jejich zemí, ale hlavně vytvářet přátelství na celý život. Týden v Lons le Saunier jsme zakončili velkolepou večeří a taneční zábavou s bývalými i nynějšími členy Lions Clubu.
    Dalšího dne ráno jsme se vydali do města Luxeuil, cesta tam trvala asi 4 hodiny, tak jsme si ji krátili povídáním, zpíváním a někteří z nás doháněli spánkový deficit. Když jsme dorazili do uvedeného města, naobědvali jsme se a vyrazili na půl denní procházku v horách Vogézy a navštívili jsme muzeum přírody a venkovského života. Další den jsme vyrazili do města Champagney – zde jsme měli možnost navštívit kostel s velmi zachovalou zvonkohrou, poté jsme se přesunuli do Domu černošství a lidských práv. Večer jsme se opět vrátili do Luxeuilu, kde nás čekaly útulné postele.
    Následujícího dne ráno jsme si opět zabalili kufry a naložili je do autobusu neboť náš další cíl bylo město Besançon, kde jsme měli strávit zbytek stáže. My jsme se ale nevydali přímo do Besançonu, ještě jsme podnikli procházku v oblasti 1000 rybníků a musíme říci, že to bylo opravdu velice pěkně strávené dopoledne. Procházku malebnou přírodou jsme uzavřeli piknikem. Po vydařeném obědě jsme opět nasedli do autobusu a vydali jsme se do města Vesoul, kde jsme se na tamější radnici měli setkat s ministrem Frankofonie. Po formálním setkání, jsme se už doopravdy vydali do našeho konečného stanoviště a tedy do Besançonu. Zde jsme první den navštívili Citadelu, dominantu Besançonu, součástí Citadely je muzeum vojenského inženýra jménem Vauban, který tuto Citadelu navrhl. Dále je v Citadele možno navštívit muzeum rezistence, obří akvárium, insektárium a také například zoologickou zahradu. Ale největší zážitek je se projít po hradbách a vidět celý Besançon z ptačí perspektivy, opravdu nádherná podívaná.
    V dalších dnech jsme navštívili muzeum umění, muzeum solných dolů v Arc et Senans – jedná se o královský solivar, jedinečnou architektonickou památku zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO. Také proběhli konference o znečišťování vod a životním prostředí. A navštívili jsme observatoř a muzeum hodinářství. Velký zážitek pro nás pro všechny bylo, že jsme na vlastní oči viděli Tour de France, oprvadu jsme poznali nádhernou atmosféru závodu. Předposlední den našeho pobytu jsme podnikli znovu prohlídku města tentokrát na lodi. Odpoledne jsme se projeli na kolech a navštívili čistírnu vody, zde nám detailně předvedli, jak vše pracuje.
    Další a tedy poslední den jsme uklízeli a balili a odpoledne už jen dolaďovali naše vystoupení na závěrečný večer – Soirée clôture. Tato vystoupení jsme trénovali také každou volnou chvilku našeho pobývání v Besançonu. Tak tedy závěrečný večer, na který se sjeli všichni Lions z okolí jsme započali aperitivem, jak už je ve Francii zvykem a poté pokračovali výbornou večeří. Následovalo naše připravené vystoupení. Předvedli jsme různé tance, písně z našich rodných zemí a také malé scénky, které napodobovali naše nejvtipnější zážitky. Poté jsme obdrželi diplomy za absolvování stáže. A loučili se a povídali jsme si dlouho do noci, co do noci do rána, neboť druhý den jsme se rozjížděli ať už do dalších míst ve Francii či do různých koutů světa, do našich domovů. Loučení to bylo opravdu velmi těžké a nikomu z nás se nechtělo odjet.
    Takto jsme tedy opustili Francii a přišlo nám, že jsme tam nebyli ani týden, tak rychle to uteklo. Zůstalo nám plno nádherných vzpomínek, fotografií, dárečků od ostatních stážistů a hlavně kontaktů, které budeme udržovat a doufat, že se zase jednou celá naše velká skupina sejde. Za tuto příležitost, která se nám naskytla jsme velmi vděčné a děkujeme všem, kteří nám k tomu pomohli.

CO JSME (NE)VIDĚLI VE SKOTSKU

Mgr. Jana Honsová - vyučující anglického jazyka, Pavel Hons - student třídy 3. A8, účastník pobytu (zveřejněno 07. 07. 2009)

Těsně po začátku prázdnin asi málokdo uvěří, že by studenti vzpomínali na právě uplynulý školní rok. Jsem si jista, že k jedné události se 53 studentů Gymnázia Václava Hlavatého vracet bude.
    Ve dnech 23. - 31. 5. 2009 totiž těchto 53 studentů a 4 učitelé z GVH podnikli zřejmě jeden z nejnáročnějších výletů svého života. Posuďte sami – i s řidiči a průvodkyní 59 lidí v autobuse, téměř 5 300 ujetých kilometrů, 53 certifikátů za absolvovaný jazykový kurs, poznávání skotské i anglické historie v rozpětí mnoha staletí.
    Viděli jsme středověké hrady Edinburgh a Stirling, tzv.Falkirk Wheel (viz foto), což je zázrak techniky, který umožňuje přemístit loď plující po kanále skotskou krajinou na jiný kanál ve skotské krajině – ale o několik desítek metrů níž, dále jachtu Britannia, která ještě v 90.letech 20.století sloužila britské královské rodině, historické město York a mnoho dalšího. Dva dny jsme strávili prohlídkou Londýna a - věřte nebo ne – po celou dobu jsme téměř nepotřebovali deštníky.
    Cestou zpátky se mnoho studentů nechalo slyšet, že by se do Skotska hned vrátili. Je pravda, že při návštěvě pohádkové krajiny v okolí jezer Loch Lomond a Loch Ness jsme lochnesskou příšeru neviděli – ale to určitě není ten hlavní důvod, proč bychom si chtěli tento krásný a zajímavý výlet zopakovat.

Skvělý rok pro Jakuba Sedláčka

Ing. Hana Csonková, vyučující chemie - GVH Louny (zveřejněno 24. 06. 2009)

Ve školním roce 2008/2009 dosáhl student 3. ročníku našeho gymnázia Jakub Sedláček neobyčejných úspěchů na poli chemických soutěží.
    V prosinci 2008 se mu podařilo obsadit 2. příčku v krajském kole Chemické olympiády kat. A, určené pro žáky 3. a 4. ročníků gymnázií a SŠ, a tak se kvalifikovat na celorepublikové finále. Zde už se mu tolik nedařilo, pokazil úlohy z fyzikální chemie, ale přesto je to pro něj určitě cenná zkušenost. V květnu 2009 se uskutečnilo rovněž krajské kolo Chemické olympiády, tentokrát kategorie B (pro žáky 2. a 3. ročníků G a SŠ), kde již Jakub s přehledem zvítězil. Na tomto místě můžeme jen zalitovat, že celostátní kolo se v této kategorii nepořádá.
    No a do třetice všeho dobrého náš student řešil po celý rok úlohy tzv. KSICHTu (Korespondenční seminář inspirovaný chemickou tématikou). Tato mimořádně zajímavá celorepubliková soutěž spočívá v řešení netradičních chemických úloh po internetu. Jakub Sedláček zde v konečném pořadí obsadil vynikající 4. místo a za odměnu se mohl zúčastnit soustředění nejlepších chemiků naší republiky na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze (ve dnech 8. až 12. června 2009).
    Jistě všichni uznáme, že v právě končícím školním roce má Kuba pozoruhodnou bilanci nádherných úspěchů v oboru chemie, které korunují jeho mimořádné schopnosti, ale také příkladnou pracovitost, cílevědomost a píli. Už nyní se Jakub chystá k řešení úloh dalšího ročníku ChO kategorie A, které, protože jsou určeny převážně maturantům, uveřejňuje komise ChO pravidelně hned v červnu. Tak mu ještě naposledy držme palce.

Studijní výměnný pobyt Montpellier – Louny

L. Stárková, B. Černíčková, N. Peterková - Gymnázium Václava Hlavatého v Lounech (zveřejněno 16. 04. 2009)

Letos se uskutečnil již 15. ročník těchto výměnných pobytů mezi Gymnáziem Václava Hlavatého v Lounech a francouzským Lycée Joffre. Studenti lounského gymnázia navštívili přesně před rokem krásné město Montpellier na jihu Francie - při příležitosti recipročních výměnných pobytů, které naše škola pořádá pravidelně již od roku 1994. Letos byla řada opět na francouzské straně, byl to tedy jubilejní ročník našich výměnných pobytů. Za tyto možnosti, zkušenosti a zážitky vděčíme naší paní profesorce PhDr.Martině Krahulíkové, které bychom chtěli i touto cestou moc poděkovat, nejen za nás, ale vůbec za všechny zúčastněné.
    Tak jako před rokem, i letos jsme všichni nervózní, ale i natěšení a zvědaví dorazili ve středu 1. dubna na ruzyňské letiště, ale letos jsme čekali u příletů, místo u odletů. Někteří studenti vyhlíželi staré tváře, jiní tváře nové.
    Druhý den se naši francouzští korespondenti seznámili s provozem a vzhledem našeho gymnázia. Každý z nich navštívil výuku podle svého výběru, byli mile překvapeni technickou výbavou, čistotou a milou atmosférou naší školy, kde se jim dostalo slavnostního přivítaní ředitelem školy PaedDr. Milanem Riegerem a celým učitelským sborem. Poté jsme se vydali na společný oběd do malebné restaurace Daliborky, kde jsme se mohli kochat výhledem na České středohoří. Oběda se zúčastnil i pan starosta ing. Jan Kerner, se kterým jsme se po obědě přesunuli na lounskou radnici, kde jsme byli seznámeni pomocí prezentace s historií a krásami Loun. Následovalo předání dárků a poděkování. Před radnicí jsme se pak rozdělili na dvě poloviny, jedna navštívila lounskou galerii B.Rejta, druhá kostel sv. Mikuláše s výstupem na věž a poté jsme se prohodili. Po prohlídkách jsme ještě korespondentům ukázali krásy Loun a pak už se přesunuli na večeře do svých rodin. Večer jsme trávili společně na promítání filmu.
    V pátek 2. dubna jsme poprvé navštívili společně Prahu. Začali jsme okružní jízdou kolem nejdůležitějších pražských památek, poté jsme vystoupili na Hradčanech, odkud jsme došli k Hradu. Stihli jsme ještě krátkou prohlídku před tím, než byl uzavřen z důvodu příjezdu amerického prezidenta B. Obamy. Přesně v poledne jsme měli možnost vidět nácvik hradní stráže na slavnostní přivítání amerického prezidenta. Od hradu jsme scházeli královskou cestou, na Malostranském náměstí jsme navštívili kostel sv. Mikuláše a pak individuálně pokračovali v prohlídce: Karlův most, Kampa, Staroměstské náměstí, Prašná brána, atd. Poté jsme se sešli na rohu Pařížské ulice, odkud jsme pokračovali do Židovského muzea, kde započala naše prohlídka s průvodcem po stopách židů v pražské historii. Prohlídka končila až na rozlehlém židovském hřbitově. Vyčerpaní jsme večer nasedli do autobusu, kde mnozí z nás upadli do hlubokého spánku. Po večeři v rodinách jsme se opět sešli, abychom ukázali našim korespondentům večerní život v Lounech.
    Probuzení další den bylo těžké... Na programu byla prohlídka lázeňského města Karlovy Vary s ochutnávkou pramenů. Většina těchto pramenů nesklidila velký úspěch, česká i francouzská strana se shodly, že co je dobré pro zdraví, nechutná vždy dobře. Korzovali jsme po kolonádě , v rukou teplé oplatky, které na rozdíl od pramenů měly velký úspěch. Lanovkou jsme vyjeli na Jelení skok, kde byla krásná vyhlídka. Chvilku jsme si poseděli v místní hospůdce a poté jsme se vydali procházkou zpátky dolů do města. Nakoupili jsme několik posledních suvenýrů a hurá do autobusu. Cesta uběhla rychle, všichni jsme se s autobusem rychle spřátelili a byli v něm jako doma. Po návratu nás doma čekala vytoužená sprcha a teplá večeře. Byla sobota, takže se někteří korespondenti v doprovodu svých českých přátel vydali na lounskou diskotéku. Ostatní ochutnávali různé druhy českého piva, které mělo opravdu úspěch. V sobotní noci jsme ulehávali unavení, ale hlavně spokojení.
    V neděli následoval individuální program s českými rodinami, někteří zvolili dopolední spánek, jiní už od časného rána pobíhali po českých památkách – Křivoklát, Libochovice, Litoměřice, Terezín,… Večer jsme vyrazili hromadně na bowling v Mostě, i tam se našim korespondentům moc líbilo, některé dokonce zaskočila kvalita bowlingových drah:-). Do postelí jsme dopadli znavení a usnuli během minuty.
    Vstávání bylo den ode dne těžší, následovala druhá prohlídka Prahy. Autobusem jsme se nechali vyvézt k Vyšehradu, který jsme si prohlédli, navštívili jsme na Vyšehradě hřbitov známých osobností, snažili jsme se korespondentům vysvětlit, co tyto osobnosti v naší historii znamenali. Po prohlídce jsme posvačili na trávníku, což naše přátele potěšilo a moc se jim na Vyšehradě líbilo. Pak jsme se metrem přesunuli na Václavské náměstí, kde jsme se naobědvali a měli čas na velké nákupy, které pro některé Francouze znamenaly útratu posledních korun. Moc rádi u nás nakupovali, protože u nás jsou ceny prakticky nesrovnatelně nižší, a tak pro nákupy šla únava stranou:-). Tento den měl asi největší úspěch, většina z nich se chce ještě někdy do Prahy vrátit, protože je úplně uchvátila.
    Náš poslední společný den jsme se vydali na Karlštějn. Abychom se dostali k hradu, museli jsme zdolat ohromný kopec. Prohlídku hradu jsme absolvovali ve dvou skupinách, jedna měla výklad v angličtině a druhá v češtině. Po prohlídce jsme měli rozchod na oběd a nakupování suvenýrů. Dali jsme si oblíbený trdelník a vydali se na cestu domů. Poslední večer jsme grilovali na zahradě, bylo to povedené zakončení pobytu a nikomu se ten večer nechtělo domů, protože jsme věděli, že je poslední.
    A byla tu zase středa, týden uběhl ani jsme se nenadáli. Už od rána byli všichni smutní, každý si doma zabalil a rozloučil se s rodinou. Kdo dorazil do školy dřív, měl ještě možnost se podívat na výuku, ale každý měl myšlenky úplně jinde. Po poledni jsme se sešli ve sborovně na závěrečné rozloučení a několik posledních fotek před odjezdem. Naše poslední společná cesta autobusem byla jako všechny před ní moc zábavná, ale jakmile se před námi objevila Ruzyně, rámus utichl. Pro některé bylo loučení rutinou, pro některé to bylo loučení se členem rodiny. Odjížděli dobří kamarádi... Doufáme, že se ještě někdy potkáme a že naše přátelství vydrží i tu velkou dálku, která je mezi námi. Ačkoliv nám počasí celý týden přálo, na cestě domů z Ruzyně s našimi slzami přišel i déšť.

Jak probíhalo ústřední kolo 45. ročníku Chemické olympiády kategorie A

Jakub Sedláček, student třídy 3. A4, účastník ústředního kola Chemické olympiády (zveřejněno 9. 2. 2009)

Ve dnech 26. 1. – 29. 1. 2009 probíhalo na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze ústřední kolo Chemické olympiády kategorie A a E. Do ústředního kola postoupili ti soutěžící, kteří získali v krajském kole kategorie A alespoň 67 bodů. Celkem se ústředního kola zúčastnilo 39 soutěžících z kategorie A a 4 soutěžící kategorie E.
    Náš program byl naplánován hodinu po hodině. Prvním bodem byla registrace v recepci hotelu Union (Ostrčilovo náměstí, Praha 2), který se na následující 4 dny stal naším domovem. Soutěžící byli z různě vzdálených míst České republiky, a proto organizátoři na registraci vyhradili celé odpoledne. Po příjezdu každý obdržel tašku plnou reklamních letáků, prospektů a časopisů, které věnovali jednotliví partneři soutěže, a byl ubytován do některého z pěkně zařízených pokojů. Večer jsme se společně odebrali na slavnostní zahájení do Vlasteneckého sálu Karolína, po němž následovala společná večeře v Klubu Lávka u Karlova mostu. Abychom zakusili atmosféru večerní zimní Prahy, chodili jsme pěšky. S prvním dnem mohli být všichni soutěžící spokojeni.
    Dopoledne druhého dne jsme se shromáždili v největší posluchárně Chemické sekce Přírodovědecké fakulty UK, kde jsme se tři hodiny snažili s menším či větším úspěchem rozlousknout úlohy teoretické části, které si na nás organizátoři vymysleli. Teoretická část obsahovala čtyři podčásti: anorganickou, organickou a fyzikální chemii a biochemii. Úlohy byly obtížností hodné 45. ročníku celostátního kola ChO. V anorganické chemii na nás čekal téměř kouzelný azidovodík HN3, který dokáže být silným oxidačním i redukčním činidlem v závislosti na prostředí a ve směsi s kyselinou chlorovodíkovou rozpouští i zlato. Organická chemie byla zaměřená na běžné i zvláštní halogenderiváty (Dess-Martinsovo činidlo). Ve fyzikální chemii jsme měli rozřešit problém rozpouštění zlata pomocí elektrodových potenciálů a v biochemii jsme se zabývali enzymem peroxidasou a volnými radikály.
    Odpoledne jsme strávili prohlídkou Muzea pražského vodárenství v Podolské vodárně a nervózním očekáváním praktické části, která nás druhý den čekala. Podezřívali jsme organizátory z přípravy obtížných pokusů z reakční kinetiky a speciálních analytických metod. Naše obavy se naštěstí nepotvrdily. V dopolední praktické části jsme měli během tří hodin stanovit Michaelisovu konstantu katalasy, což zní sice tajemně, ale jednalo se pouze o osminásobnou manganometrickou titraci peroxidu vodíku, jehož úbytek v reakční směsi působením katalasy jsme zjišťovali. Odpoledne bylo volné, většina soutěžících využila možnosti navštívit Botanickou zahradu PřF UK. Večer nám organizátoři zpestřili neformální besedou s chutnou večeří ve studentském klubu Chladič.
    Poslední den proběhlo v dopoledních hodinách slavnostní vyhlášení a předávání cen, kterého se jako host zúčastnil také rektor Univerzity Karlovy prof. RNDr. Václav Hampl. Výsledky byly vyrovnané (rozdíl mezi 1. a 3. místem byl pouhý 1 bod) a průměrná úspěšnost oproti minulému roku byla velmi vysoká, téměř 82 %. Komise proto posunula hranici úspěšného řešitele z 50 % až na 75 %. Vítězem kategorie A se stal Martin Zábranský z Gymnázia Litoměřická, Praha 9 s celkovým počtem 98 ze 100 možných bodů. Všem soutěžícím byly předány věcné ceny a diplomy a připomenuto olympijské heslo: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.”

Chemické hrátky

Miroslava Voglová, studentka třídy 3. A4, účastnice „chemických hrátek” (zveřejněno 13. 01. 2009)

Jak jistě mnozí z vás vědí (hlavně příznivci chemie) v úterý 16.12. 2008 se na gymnáziu Václava Hlavatého konaly chemické hrátky. Přijeli nás navštívit lépe vybavení chemikové z Prahy (dr. Eva Stratilová a dr.Petr Šmejkal) a přivezli si sebou i pokročilejší techniku. Vybraní studenti ( 16 z celé školy) s dobrým prospěchem v chemii a také ti, kdož o chemii jeví zájem, se těchto chemických hrátek účastnili. Chemické pokusy zabraly 4 vyučovací hodiny.
    Hned na začátku jsme se rozdělili do tří skupin. Také byla tři pracovní stanoviště, na kterých jsme se během čtyř vyučovacích hodin vystřídali. My jsme jako první přišli na stanoviště spektrofotometrie, které vedl dr. Šmejkal. Vysvětlil nám co to spektrofotometrie je, k čemu se používá, na jakém principu funguje a jak se pracuje s přístroji, což jsme si sami mohli vyzkoušet, když jsme určovali, jaká barviva se používají v jistém raději blíže nespecifikovaném alkoholickém nápoji. Zjistili jsme také, že spektrofotometrie dokáže poměrně přesně určit z čeho se zkoumaný vzorek skládá. Pracuje totiž na principu absorpce a propustnosti světla. Každá látka propouští světlo jinak a citlivými přístroji zjistíme graf propustnosti a pak si můžeme vesele určovat o jaké látky jde. Opravdu kvalitní kyvety (taková malinká nádobka, kam se nalévá vzorek – ano, vzorek by měl být v kapalném stavu) stojí kolem 4 000,- a jejich povrch se musí udržovat v čistotě, aby nedošlo k příliš velkým odchylkám a tedy špatnému určení látky.
    Další stanoviště vedla naše paní profesorka Ing. Hana Csonková. Zde jsme prováděli pokusy pěkné i pro oko. Plamenové zkoušky alkalických kovů bych hodnotila za velice poutavé, nehledě na to, že naše skupina se skládala víceméně z pyromanů. Modrý efekt nás všechny překvapil, neb v baňce jsme dokázali objevit všechny barvy kromě modré, která měla vzniknout. Z pozinkovaných měděných plíšků jsme se pokoušeli vyrobit zlato. Dle rad paní profesorky jsme plíšky nenechávali moc dlouho v ohni a naše zlato rozhodně jako zlato vypadalo (možná proto si jeden plíšek jistý nejmenovaný žák Jakub Jaroš sbalil s sebou). Po dvacetiminutové přestávce jsme přistoupili k poslednímu stanovišti, které vedla dr. Stratilová. Na tomto stanovišti jsme zjišťovali vodivost vody a co se s vodivostí stane, když do vody přidáme různé látky jako například cukr nebo sůl (samozřejmě se solí se vodivost zvýší). Dr. Stratilová nás též seznámila s přístrojem, který měl vodivost měřit. Velmi vtipná mi připadala situace, kdy si přístroj usmyslel, že si ukáže naprosto nesmyslná čísílka. Oprava těchto drahých a citlivých přístrojů je stejná jako u obyčejných domácích spotřebičů. Praštěte do nich a čekejte, zda přijdou k rozumu.Dále jsme měřili pH různých roztoků, vyjasnili jsme si co přesně způsobuje kyselost (třeba i u destilované vody!) a porovnávali jsme výsledky pH, které jsme naměřili pomocí pH papírků a pH které jsme naměřili s pomocí speciálního přístroje. Jeden z úkolů byl také přijít na to jak přimět přístroj k měření. Doteď nechápu proč nikoho nenapadlo zmáčknout tlačítko start.
    Mně samotné se tato akce líbila a víc jí podobných bych uvítala.

Přikládám také rozhovor s nezaujatou studentkou, která se chemických hrátek účastnila a nechtěla být jmenována.
Pamatuješ si ještě na chemické hrátky?
Moc dobře a moje pusa taky. (Tato studentka se účastnila soutěže, při níž musela desetkrát za sebou říci spektrofotometrie, co nejrychleji. Vyhrála bonbón.)
Pověz mi, jak se ti líbil pokus s panem Šmejkalem?
Docela dobrý, když jsme řešili složení „nevyžádaná reklama na alkoholický nápoj”.
A co dr. Šmejkal? Připadal ti milý? Vysvětlil ti všechno tak, abys to pochopila?
Ano byl milý, příjemný a měl okouzlující úsměv… Jeho postup byl zajímavý a docela zásadní, aspoň vím, že když se ožeru, tak mám v sobě barviva.

Dále jsem se také zeptala Jakuba Sedláčka (3A/4).
Jak na tebe působila dr. Stratilová?
Velmi vzdělaná, to především, zajisté znalá svého oboru. Působila sečtělým dojmem.
A co pokusy, které jsme s dr. Stratilovou prováděli?
Dosti zábavné a pro některé jistě poučné.

Musela jsem se též zeptat Jakuba Jaroše, jak se jemu líbily pokusy s paní profesorkou, dnes však nebyl příliš sdělný, neb si prohlížel své „zlato” a s chutí se ládoval rohlíkem.
Pamatuješ si na chemické hrátky?
Ne (ironicky).
Líbily se ti pokusy s paní profesorkou?
Jo.
Připadaly ti poučné?
Velice (uznale pokyvuje hlavou).

Zdá se tedy, že většina účastníků „Chemické hrátky” hodnotila kladně, a mluvím za všechny, když řeknu, že tento způsob výuky studenty opravdu baví!

Cesta za Evropským parlamentem

Markéta Gottfriedová (5A/8), Albert Macas, Tereza Mračková a Anna Vágnerová (4A/8) - studenti GVH Louny (zveřejněno 04. 01. 2009)

Strasbourg je opravdu nádherné město. V pondělí, 17. listopadu, jsme byli ubytováni v luxusním hotelu přibližně 20 km severně od Štrasburku. Později jsme jeli na večeři s váženým europoslancem Janem Zahradilem do útulné restaurace. Večeře o třech chodech byla vynikající. Před odjezdem do hotelu jsme se krátce prošli nočním Štrasburkem.
    Další den jsme si ráno po snídani jeli město pořádně prohlédnout. Součástí byla i projížďka lodí po řece. V Evropském parlamentu se nás potom ochotně ujal poslanec Ivo Strejček, který s námi diskutoval o různých zajímavých tématech a zasvětil nás do chodu Evropského parlamentu. Po prohlídce budovy jsme se potom zúčastnili zasedání Evropského parlamentu, v němž poslanci diskutovali na téma „hospodářská krize“. Na noc jsme se pak vydali zpět do České republiky.
    Celý náš pobyt byl podpořen velmi dobře připraveným a pestrým programem. Jménem všech zúčastněných bychom my, studenti z gymnázia Václava Hlavatého v Lounech, chtěli moc poděkovat starostovi města Louny, Ing. Janu Kernerovi, že nám něco takového nabídl a ujal se studentů z Loun a z Rakovníka. Dále bychom chtěli poděkovat poslancům Ing. Janu Zahradilovi a Dr. Ivu Strejčkovi za čas, který nám věnovali a také za to, že nám umožnili nahlédnout do parlamentu Evropské unie.
    Podívejte se na foto 1, foto 2, foto 3.

Chemické hrátky pro malé i velké

Ing. Hana Csonková, vedoucí předmětové komise - GVH Louny (zveřejněno 9. 12. 2008)

V úterý 16. prosince 2008 naši školu navštíví dva vysokoškolští učitelé z PřF UK – katedry chemie v Praze, dr. Eva Stratilová Urválková a dr. Petr Šmejkal, Ph. D. Vybraní studenti (převážně z vyšších ročníků) budou mít možnost prostřednictvím zajímavých experimentů poodhalit další taje chemie (čeká je např. duha v rajčatové šťávě, sloní pasta, proč jsou medvídci barevní aj.). Cvičení budou zaměřena na instrumentální techniku a potrvají čtyři vyučovací hodiny. Studenti se rozdělí do 3 skupin a pod odborným vedením absolvují sérii netradičních chemických pokusů za pomoci měřicích přístrojů (spektroskop, konduktometr, potenciometr aj.)

JAROSLAV VRCHLICKÝ - PARALELY

Mgr. Dana Vepřková - Gymnázium Jiřího Ortena Kutná Hora (zveřejněno 05. 12. 2008)

Společný projekt studentů Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře a studentů Gymnázia Václava Hlavatého z Loun spatřil světlo světa právě před rokem. Iniciativu měli spolu se svými vyučujícími studenti lounské kvinty a přišli s nabídkou, zda bychom my zde v Kutné Hoře nechtěli zmapovat stopy básníka Jaroslava Vrchlického. Po krátkém zvažování přijala nabídku tehdejší V6A, tedy sexta.
    Úplně nejdříve se zkontaktovali vyučující obou škol. Na straně lounských to byla Mgr. Ludmila Pospíšilová, třídní kvinty, vydatně jí od poloviny projektu pomáhal Mgr. Zdeněk Zákutný, vyučující českého jazyka a literatury. Na straně kutnohorského gymnázia se do projektu zapojila Mgr. Dana Vepřková, vyučující českého jazyka a literatury.
    Mezi učiteli se rozběhla čilá e-mailová korespondence, jejímž výsledkem byl termín prvního setkání studentů obou škol. K němu došlo 7. dubna v Lounech. Při tomto, zpočátku dost rozpačitém setkání, vydatně pomohl pan Ing. Pospíšil, který pro obě skupiny připravil několik zajímavých a motivačních her. A výsledek? Po několika hodinách se pracovní skupiny staly pracujícími skupinami a nezasvěcený jen těžko poznal, kdo je z Loun a kdo z Kutné Hory. Každá skupina se zabývala různými fakty ze života Vrchlického. Během této fáze studenti navštívili lounský archiv, knihovnu a při procházce městem zmapovali místa spojená s působením J.Vrchlického. Zajímavou částí projektu pak byla příprava ankety, kterou studenti připravili pro lounskou i kutnohorskou veřejnost. Toto první pracovní setkání bylo završeno společnou prezentací výsledků skupin.
    Druhé setkání proběhlo v polovině května v Kutné Hoře. Opět bylo dvoudenní. Cílem tohoto setkání byla koordinace výsledků práce všech skupin. Během volna, které studenti měli, provedli Kutnohoráci své lounské kamarády místy, která pobyt J.Vrchlického v Kutné Hoře připomínají. Na výsledné prezentace byl přizván pan PhDr. Radko Štastný, bývalý středoškolský kantor a autor mnoha publikovaných statí o kutnohorských rodácích či osobnostech, které v Kutné Hoře působily. Pan Šťastný studentům obou škol poskytl několik zajímavých postřehů, které by mohli studenti při dokončování projektu ještě využít.
    Vrcholem celého projektu o J. Vrchlickém byla veřejná prezentace v Městské knihovně v Kutné Hoře v listopadu 2008. Celkem bylo představeno šest prezentací, během nichž se diváci a posluchači seznámili s dětstvím, životem a dílem J.Vrchlického. Předvedeny byly výsledky ankety v obou městech. Obyvatelé Kutné Hory vyšli z této ankety velmi dobře. O osobě básníka znali a věděli mnohem více nežli obyvatelé Loun.
    Studenti gymnázia J. Ortena vnesli do projektu i svou originalitu. V závěru prezentace slavnostně promítli film, který přiblížil důležité událostí v životě J.Vrchlického a který se odehrával na místech s básníkem spojených.
    Projekt byl dokončen a splnil beze zbytku vše, co si jeho tvůrci předsevzali. Studenti si zdokonalili komunikační dovednosti, naučili se spolupracovat, pracovat s archivními materiály a dokumenty. Obě školy budou pracovat i na dalších projektech. V nejbližší době je začne zajímat problematika ekologie.

Evropské programy – COMENIUS

PhDr. Martina Krahulíková - GVH Louny (zveřejněno 19. 11. 2008)

Ve dnech 12. až 16. listopadu 2008 jsem se zúčastnila kontaktního semináře k přípravě a realizaci evropských projektů Comenius a Leonardo da Vinci v Bordeaux ve Francii.
    Tohoto jednání se zúčastnilo celkem 64 pedagogů – zástupců převážně středních škol z různých evropských zemí, rovněž zde byli i zástupci některých národních agentur pro programy celoživotního vzdělávání.
    Za Českou republiku jsem to byla pouze já, dále zde byli kolegové z dalších 12 zemí Evropské unie – Francie, Itálie, Řecko, Španělsko,Německo, Estonsko, Švédsko, Norsko, Finsko,Slovinsko, Polsko a Rumunsko.
    Cílem těchto intenzivních jednání bylo seznámit účastníky se všemi možnostmi kvalitního sestavení a úspěšného řízení těchto projektů – po stránce teoretické /veškerá administrativa potřebná k žádosti o projekt ze strany EU je skutečně velmi náročná, ale pro jednotlivé školy se podmínky ještě v mnohém liší i podle požadavků a priorit jednotlivých národních agentur/. Nutno opět konstatovat, že v porovnání se školstvím v jiných zemích je to naše na posledním, tedy nejhorším místě pokud jde o možnosti čerpání financí, ale i tak jsou na poměry českého školství velmi zajímavé. Nejde jen o finance, ale i počet schválených projektů na školu je u nás pouze 1, zatímco v některých zemích má jedna škola projektů simultánně několik. Dále jsme měli možnost zhlédnout několik prezentací některých již běžících či skončených projektů – převážně ze strany škol ve Francii, ale řada kolegů z Řecka, Itálie či Rumunska má za sebou již několik realizací programů Comenius či Leonardo. Vzájemná výměna zkušeností, diskuse o volbě možných témat i koncepcí byly velmi přínosné.
    Jednacími jazyky byly po celou dobu semináře francouzština a angličtina, to jsou rovněž jazyky, ve kterých je většina projektů pro potřeby Evropské komise sestavována. Během vlastní realizace pak přicházejí v úvahu všechny mateřské jazyky zúčastněných zemí.
    Po stránce legislativní je pro naše GVH možné zapojit se do programu COMENIUS, zatímco Leonardo je určen převážně školám se zaměřením odborným. Realizace každého projektu trvá 2 roky, podléhá přesně stanoveným pravidlům a je zakončena předložením výsledného produktu. Samozřejmě vyvrcholením práce studentů a pedagogů jsou pak i jednotlivé mobility – tedy vzájemná setkání a jednání v jednotlivých zemích.
    Nemusí jít o projekty pouze jazykové, nabízí se naopak propojení jazykových dovedností studentů s jednotlivými odbornostni v souvislosti s přípravou na jejich další odborná studia na VŠ, témata spojená s problematikou celé EU /sociální programy, odlišnosti a tolerance jednotlivých kultur, speciální potřeby jednotlivých škol i žáků, jejich začlenění do evropského trhu práce …/. Prostě tematika naprosto různorodá. Velmi perspektivní jsou do budoucna projekty multilaterální – tedy spolupráce např. 5-6 škol, každá z jiné země EU.Prioritu mají rozhodně projekty zaměřené na praktické využití.
    Na úvodním jednání všech účastníků semináře měli zástupci jednotlivých zemí možnost informovat ostatní o své škole, městě, zemi …Takže i já jsem zde pro ostatní realizovala projekci připravené dvoujazyčné prezentace našeho gymnázia /v jazyce francouzském a anglickém/, rozdala řadu dokumentačních materiálů o našem městě a samozřejmě i Praze, při ochutnávkách národních specialit byl zájem i o české sladkosti, atd. Rozhodně jsem měla za naši „malou“ školu /pokud jde o počet studentů v porovnání s mnohdy až několikatisícovými počty žáků v evropských středních školách/ ostatním co nabídnout.
    Ze strany francouzské národní agentury Agence Europe Education Formation France byl celý seminář velmi dobře připraven a zajištěn. Získala jsem zde řadu dalších kontaktů na některé školy a kolegy ve Francii /Bordeaux a region Aquitaine/ i jiných zemích, které můžeme do budoucna pro naše Gymnázium Václava Hlavatého přínosně využít. Zapojení naší školy do těchto evropských struktur je rozhodně perspektivní.

Setkání české a německé mládeže Výmar 2008

Mgr. Zdeněk Zákutný - GVH Louny (zveřejněno 29. 10. 2008)

V pondělí 27. 10. 2008 odpoledne se ze setkání mládeže v německém Výmaru vrátilo 10 studentů Gymnázia V. Hlavatého a 5 studentů Střední odborné technické školy v Lounech. Pod vedením svých pedagogů Mgr. Zdeňka Zákutného a Mgr. Oty Porubčana se mohli díky projektu Jugendclubu v Burgstädtu u Chemnitzu zdarma zúčastnit ve dnech 24. 10. - 27. 10. 2008 aktivit, které přispívaly nejen k vzájemnému poznání mládeže ve věku 13 – 17 let, ale hlavně rozšířily jejich zkušenosti a vědomosti. Čeští účastníci si vyzkoušeli nejen práci v malých smíšených skupinách, ale společně překonávali i jazykovou bariéru na workshopu. Hlavním cílem celého projektu se stalo poznávání kořenů rasismu, nacionalismu a nacismu na jednom z jeho konkrétních důsledků – koncentračním táboře Buchenwald, který tvoří krutou historickou protiváhu Výmaru – tradičního centra německé kultury. Ani na exkurzi do tohoto památníku nedávných dějin se nejednalo o pouhou prohlídku, neboť v závěru návštěvy vyjádřili v řízené diskusi s průvodkyní své dojmy. Nezbývá než doufat, že se nám podobné projekty bude dařit vyhledávat častěji.

Studenti GVH Louny na Expedici

Markéta Jirkovská (7. A8), Jiří Mulák (3. A4) - účastníci expedice (zveřejněno 01. 10. 2008)
článek byl zveřejněný v týdeníku Svobodný hlas dne 8. října 2008 - čtěte zde

Ve dnech 23. 9.- 28. 9. 2008 se skupinka studentů lounského gymnázia (E. Bubňaková, K. Matějová, M. Jirkovská a J. Mulák) zúčastnila E.ON Expedice Eurorebus, která byla hlavní cenou 13. ročníku zeměpisné soutěže Eurorebus. Tato „expedice” byla organizována jako poznávací zájezd se speciálním programem, který byl zaměřen na současný ekonomický, kulturně-historický i přírodní rámec střední Evropy a severního alpského prostoru.
    Studenti měli možnost dozvědět se něco o přírodních energetických zdrojích (návštěva vodní přečerpávací elektrárny Walchensee), poznat něco z kultury, historie a přírody navštívených zemí (Německo, Rakousko, Švýcarsko).
    Za ty nejzajímavější body nabitého programu bychom určitě mohli považovat návštěvu pohádkového zámku Neuschwanstein, města Regensburg (Řezno), Kostnice a hlavně Mnichova, třetího největšího německého města. Zde jsme absolvovali prohlídku fotbalové Allianz Areny, olympijského areálu z r. 1972 a budovy slavné německé automobilky BMW.
    Neméně zajímavá byla vysokohorská túra v oblasti alpského ledovce Hintertux, kde jsme měli možnost si již v září užít sněhu. Celou expedici završil výlet na květinový ostrov Mainau uprostřed Bodamského jezera a návštěva Rýnských vodopádů na území Švýcarska.
    Závěrem lze říci, že tato expedice se opravdu vydařila a byla skutečnou odměnou všem soutěživým zeměpiscům.
→ 1.den Expedice (úterý - 23.9.08)
Sraz všech účastníků letošní Expedice Eurorebus 2008, celým názvem E-ON Expedice Eurorebus 2008 byl již v ranních hodinách na pražském Albertově, přesněji před budovou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Zde se nás ujal zakladatel - „otec” vědomostní soutěže Eurorebus, která je pořádaná společností TERRA-KLUB, pan Mgr. Daniel Kozák, který vše pečlivě zdokumentoval. Řídil se totiž heslem „Přišel jsem, viděl jsem, vyfotil jsem…”, my dodáváme: „……každou věc dvacetkrát”. Organizačně zvládal celou expedici na výbornou a také nás seznamoval s místy, kterými jsme projížděli nebo které jsme navštívili i s jeho nepostradatelným asistentem Ondrou a slečnou tlumočnicí Ivetou. Po pár organizačních věcech a záležitostech ohledně organizace Expedice jsme se mohli pohodlně usadit do našeho luxusního autobusu a po deváté hodině ranní opustit naše hlavní město a nabrat směr k naší první zastávce do malebné vesničky nedaleko německo-české hranice do vesničky Windischeschenbach, kde jsme měli tu možnost se dostat až do areálu k nejhlubšímu hlubinnému vrtu na Zemi, který měří neuvěřitelných 9 101 metrů. Po velice zajímavé a poučné návštěvě u tohoto geologického centra nabral náš autobus směr Regensburg (Řezno). Toto město, které bylo v minulosti úzce spjato i českými dějinami (řezenské biskupství dříve mělo pod svými křídly i naše biskupství), nám nabídlo celou řadu historických pamětihodností - např. jeden z nejstarších kamenných mostů na světě Steinere Brücke, po jeho vzoru byl postaven dnes již neexistující Juditin most. Po dvouhodinové prohlídce města jsme toto město opustili a odebrali se k našemu k prvnímu přenocování do malebné vesničky Thalhausen nedaleko věhlasného Mnichova, hlavního města spolkové země Bavorsko.
→ 2.den Expedice (středa - 24.9.08)
Naši druhou pouť jsme zahájili ve věhlasné Allianz Aréně, která je hned domovem pro dva mnichovské fotbalové kluby – FC Bayern Mnichov a Mnichov 1860. V této aréně jsme navštívili hned několik míst, mimo jiné i místa, kam se obyčejný smrtelník jen tak nedostane, a sice do lóže sponzorů, poté následovala kratičká přednáška o různých vymoženostech a technických dispozicí, kterými tato aréna disponuje. Po velice zajímavé prohlídce tohoto fotbalového ráje, jsme se odebrali do Olympijského centra, které zde stojí již od roku 1972, kdy se zde konaly XVII. letní olympijské hry. Naši návštěvu tohoto komplexu jsme započali v Olympijské věži, která je dominantou nejen tohoto areálu, ale i celého Mnichova. Následovala prohlídka samotného Olympijského areálu a poté k naší velké radosti prohlídka těch nejnovějších aut značky BMW. V areálu této celosvětově známé německé automobilky, která má sídlo hned na dohled od Olympijského areálu. Po chvilkové euforii, které auto této značky bychom si chtěli hned koupit, naše putování pokračovalo do centra Mnichova, kde jsme navštívili hlavní třídu a několik chrámů. Kolem šesté hodiny večerní jsme opustili Mnichov, zamávali krásně svítící Allianz Aréně a vydali se do našeho prozatímního útočiště – opět do vesničky Thalhausen.
→ 3.den Expedice (čtvrtek - 25.9.08)
Na třetí den naší Expedice jsme měli naplánovanou středně náročnou vysokohorskou túru v blízkosti rakousko-italské hranice a také návštěvu přehradní nádrže Schlegeisspeicher. Abychom tento náročný program mohli realizovat, museli jsme se rychle nasnídat, zabalit si všechny věci, zamávat Thalhausenu a přesunout se o pár desítek kilometrů jižněji – do sousední země – do Rakouska na jeho hranici s Itálií. Až do poslední chvíle to vypadalo, že vše stihneme. Jenomže jsme narazili na rakouskou důkladnost a svědomitost a také na příliš velkou výšku našeho autobusu, tudíž nás nemohli dále pustit, protože horské tunely jsou nižší, než byl náš autobus. Nakonec se rozhodlo, že o vysokohorskou túru nepřijdeme. Vrátili jsme se asi 20 kilometrů a vydali jsme se do lyžařského centra Hintertux, kde jsme si mohli již v září dopřát sněhu a také zde absolvovat slibovanou túru. Kabinková lanovka nás tedy vyvezla do mezistanice ( do 2100 m.n.m.) a odtud jsme se vydali po hřebenové cestě zpátky k našemu autobusu. Po příchodu z túry jsme nasedli do autobusu a jeli zpátky do Německa. Projeli jsme věhlasné zimní středisko Garmisch-Partenkirchen a zakotvili v malém městečku Oberammergau.
→ 4.den Expedice (pátek - 26.9.08)
I přes kratičké zdržení způsobené i německou důkladností se mohl uskutečnit v pořadí čtvrtý den naší Expedice. Naší první zastávkou se stala návštěva vodní přečerpávací elektrárny u městečka Altjoch, která přečerpává vodu z výše položeného Walchensee do níže položeného Kochensee. Po dvouhodinové technické vložce jsme se odebrali k pohádkovému zámku Neuschwanstein (vybudovaný v úchvatné poloze nad strží Pöllatschlucht, ze všech staveb Ludvíka II. Bavorského nejlépe ztělesňuje snový svět tohoto bavorského krále). Na dohled od Neuschwansteinu stojí novogotický zámek Hohenschwangau. Po výstupu k Neuschwansteinu a jeho krátké vnější prohlídce jsme opět sešli dolů, nakoupili suvenýry a vydali se do nedalekého městečka Füssen, které jsme si již individuálně prohlédli. Po hodinové prohlídce tohoto městečka jsme se všichni sešli před autobusem a nabrali směr Überlingen, které je omýváno Bodamským jezerem a kde jsme poslední noc přenocovali.
→ 5.den Expedice (sobota - 27.9.08)
Po snídani jsme si vyšli k Bodamskému jezeru a prohlédli okolí. Dopoledne jsme přijeli do univerzitního města Kostnice, které je neblaze spojené se smrtí Mistra Jana Husa. Prohlédli jsme si náměstí, dokoupili suvenýry a vydali se na květinový ostrov Mainau. Zde nám přálo pěkné počasí, a tak jsme vyděli ostrov v celé své kráse. Naše poslední zastávka patřila Rýnským vodopádům na území Švýcarska, které jsme si prohlédli, jak za dne, tak i po setmění. Po deváté hodině večerní směřoval náš autobus zpátky domů a nás čekala noc strávená na sedačkách autobusu. Po páté hodině ranní (v neděli) jsme dorazili do Prahy a před námi byla jen cesta do Loun.

Premiéra bez bublinek

Bc. Milena Nečesaná - GVH Louny (zveřejněno 30. 9. 2008)

Byla jsem na premiéře filmu. To ovšem není tak závratné sdělení, aby si zasloužilo novinový článek. Byla jsem na premiéře amatérského filmu. Ani to není nikterak oslnivé sdělení, amatérských filmů je jak hub po dešti, dokonce mají svůj festival. Proč tedy považuji za nutné sdělovat tuto informaci médiím? V sobotu 27. září ve večerních hodinách se v restauraci Oharka v Lounech konala premiéra filmu Přízraky maloměsta, který v době letních prázdnin natočil Vráťa Filípek a Marek Mikulášek. Jmenuji pouze hlavní dva aktéry, ale právě jim se podařilo „ukecat“ spoustu vrstevníků ke spolupráci. Maloměstské přízraky jsou psychofantazií s detektivní zápletkou, odehrávají se v Lounech a divákovi poskytují devadesátiminutový zážitek, zvláště uvědomí-li si, že celý film byl natočen na digitální fotoaparát.
    Když jsem se při premiéře rozhlížela po publiku, kterému jsem viditelně zvyšovala věkový průměr, bylo mi zvláštně. Nikdo ten film nedostal za úkol, nikdo za něj nedostane známku, ostatně nikdo za něj nedostane nic, plno „dospělých“ o něm ani nebude vědět, a přesto (nebo možná právě proto) spatřil světlo světa. Podíleli se na něm ti, kteří spadají do škatulky „mládež“. Tak ať svět ví, že to nejsou jen ti, kteří na školách šikanují, kteří fackují své učitele, kteří brousí po diskotékách a hledají extázi i Extázi.
    I když na této premiéře nebouchalo šampaňské, symbolicky posílám bublinky těm, kteří se nenechají zaškatulkovat.

Výlet do Jičína

Jana Klesalová - třída 1.A/8 - 2008/2009 (zveřejněno 17. 9. 2008)

Výlet do Jičína na festival POHÁDEK a působiště Albrechta z Valdštejna byl moc krásný a teď se s vámi podělím o své zážitky. Hned u Jičína jsme se rozhlíželi kolem sebe na nádherné pohádkové město. První zastávkou bylo nádherné náměstíčko, kde byla spousta zajímavých věcí na zakoupení např. vyřezávané postavičky a šperky, nechyběly tu ani známé staročeské trdelníky. Při procházce městem jsme se mohli zapojit do různých soutěží a představte si, koho jsme potkali – MAXIPSA FÍKA, RUMCAJSE s MANKOU a spoustu čarodějnic a čertů. Na rynečku jsme sledovali pohádku v moderním podání – O OTESÁNKOVI. Nad náměstíčkem se tyčila také věž, no ona to nebyla jen taková věž, jmenovala se Valdická brána. A nesměli jsme si nechat ujít ani výstup na tuto bránu. Musím říci, že odtud je nádherný výhled. Když jsme sestoupili z věže, šlo se k autobusu, který nás dovezl do Prachovských skal, a když jsme tam dojeli, uviděli jsme vysoké skály, že už vyšší ani neznám. Byly mezi nimi i opravdu úzké uličky. A teď vám něco napíši o Prachovských skalách: Prachovské skály patří mezi nejznámější česká skalní města. Pískovcové skalní útvary zde dosahují výšky až 50 metrů. Nejkrásnějšími partiemi skal vedou dva základní turistické okruhy se skalními vyhlídkami. Jsou přírodní rezervací od r. 1933. Po namáhavé cestě jsme se šli posilnit do turistické chaty mezi Prachovskými skalami a bylo to tam opravdu výborné. Po obědě jsme nastoupili do autobusu a rozloučili se s krásným pohádkovým městem Jičínem a nádhernou přírodou.

Strasbourg 2008, aneb slavíme 50. narozeniny

Lukáš Krupka - absolvent GVH Louny 2008 - 31. 08. 2008

Toto léto se skupina 4 studentů Gymnázia Václava Hlavatého v Lounech vypravila na 10 denní pobyt do Strasbourgu, který byl zorganizován na počest 50. výročí francouzské organizace Centres Internationaux Francophones des Lions Clubs de France. Naše skupina byla složena ze dvou děvčat, která byla již v loňském roce na stáži ve Francii právě s touto organizací, byla to Romana Imríšková a Lucie Czervoniakova. Obě zmíněné slečny byly pozvány právě na toto výročí s tím, že si mohou s sebou vzít každá jednoho doprovázejícího kamaráda. Těmito kamarády jsem byl já, Lukáš Krupka a má spolužačka Kateřina Škroudová. Oba dva jsem letošními absolventy místního Gymnázia Václava Hlavatého v Lounech. Zde je také nutné podotknout, že tuto možnost nám umožnilo naše gymnázium, tedy hlavně naše paní profesorka francouzského jazyka, PhDr. Martina Krahulíková, která každý rok posílá minimálně dva své studenty právě na tuto stáž. Za tuto příležitost, kterou nám poskytla jí patří naše vřelé díky. A tedy jak vlastně celý pobyt probíhal?
    V pátek 11. července se naše skupina vypravila na již zmíněný 10 denní pobyt do francouzského města Strasbourg. Napjati a plni očekávání jsme se sešli v pátek ráno na ruzyňském letišti, odkud jsem okolo 9 hodiny vyrazili na poznávací, studijní a seznamovací pobyt do nádherného města regionu východní Francie, Alsaska. Když jsme po hodinu a půl dlouhém letu přistáli na strasbourgském letišti, čekali už na nás nachystaní organizátoři, kteří nás směrovali do hlavní budovy veškerého budoucího dění, a to do Kongresového paláce. Již po cestě jsme poznali část Strasbourgu z místní tramvaje, kterou jsme velice často používali i nadále po zbytek našeho pobytu. Zde v Kongresovém paláci jsme se zapsali, nafotili a poznali, že zbylí lidé jsou ze všech koutů světa, počínaje Severní a Latinskou Amerikou až po Austrálii a Nový Zéland. Také věkové hranice byly neomezené, sešlo se zde spousta lidí naší generace, ale také zde byl pán reprezentující ročník své stáže ve Francii 1961. Nutno podotknout, že jejich přátelství z těchto stáží, ať je to 10, 20 či 50 let a ať jsou každý z jiné části světa jim vydrželo dodnes a pořád mají na co vzpomínat. Což je podle mého názoru úžasné, nádherné a obdivuhodné! Také bych řekl, že starší lidé mi přišli daleko více aktivní a čiperní než mladší generace a byli také velice milí a vřelí. Jelikož v průběhu celého dne přijížděli další a další, nebyl připraven žádný program, a proto jsme se rozhodli jít se podívat, kam jsme to vlastně dorazili. Po celém dni jsme vyčerpáni z cesty ulehli ve svých pokojích a spali až do rána, navzdory hluku, který způsobovali další a další přijíždějící „anciens“ (bývalý) se svými „accompagnents“ (doprovázející).
    Druhý den jsme byli přivítáni hlavním organizátorem celé této akce panem Christianem Gaillacem. Byly nám sděleny hlavní body programu, co nás čeká a nemine, představení ateliérů, do kterých jsme se zapsali a jak vlastně budou probíhat další dny. Zde nutno podotknout, že v průběhu příštích dnů, počínaje pondělím, jsme téměř každé dopoledne strávili buď na různých debatách věnované frankofonii, či jsme navštěvovali různé ateliéry (tanec, chorál, orchestr, divadlo, příprava novin, příprava audio a video záznamů a umění), které byly velice oblíbené. Tento den byl v rámci postupného dojezdu zbylých „anciens“ a seznámení se. Dokonce jsme se i přes den dali dohromady se zbylými Čechy a vytvořili skvělou partu. Večer jsme pak všichni společně vyrazili na zahajovací ceremonii, tzv. Cérémonie d’Ouverture, která byla velice pečlivě připravena a zorganizována. Osobně nás všechny nejvíce dojalo slavnostní zahájení, kdy byly, za doprovodu hudby, přineseny všechny vlajky zde přítomných národů nesené lidmi, kteří byli oblečeni do tradičních krojů své vlasti. Dále následovaly projevy předsedů a organizátorů celé akce a po nich následoval slavnostní a velice chutný raut. Tím jsme zakončili již druhý den.
    Den třetí začal po dlouhém večírku na přivítanou poněkud brzy ráno, a to již v 7:00, kdy jsme vyrazili na celodenní výlet, který odkrýval krásy a památky dnes francouzského regionu Alsaska. Záměrně zdůrazňuji dnes francouzského, protože nám záhy bylo vysvětleno, že několikrát Alsasko patřilo také Německu a že dnes jsou obyvatelé tohoto kraje rádi, že nakonec patří k Francii a boje o jejich území snad nadobro skončily. Ale zpátky k našemu výletu. Tedy, první zastávka byla na fascinujícím středověkém hradu jménem Le Haut Koenigsbourg. Hrad byl opravdu malebný a nádherný, ovšem celkově byl znovu postavený, jelikož v minulosti se celý zhroutil. Neb i tak se zde dal ocenit například nádherný výhled na hluboké údolí rozpínající se pod hradem atd. Poté následoval přesun do muzea Mémorial de Schirmeck, kde nám byl vylíčen osud Alsaska za Druhé světové války. Tato prohlídka, stejně jako zámek, byla velice zajímavá převážně pro studenty z Ameriky, Afriky, Asie a Austrálie, jelikož oni nic takového podobného ve své historii nemají. Ovšem my všichni Češi jsem se shodli na tom, že podobný osud vlastně potkal i naše pohraničí, Sudety, o němž se při svém výkladu také zmínili. Následoval další přesun, a to do malé vesničky Osthouse, kde jsme shlédli představení zvané Spectacle d’été, son et lumiere au château a Osthouse. Toto představení bylo nevídané. Bylo plné barev, světla, různých světelných efektů, triků apod. Následovalo několik představení různých zemí, které chtěly ukázat svoji kulturu a zvyky dalším národům. Celý tento báječný den byl finálně zakončen velkolepým ohňostrojem.
    Dalším dnem, tedy pondělím, zahajovaly svoji výuku jednotlivé ateliéry. Měl jsem tu možnost navštívit dokonce dva tyto ateliéry, a to tanec a chorál. Musím říct, že oba tyto ateliéry byly úžasné, jak v přístupu jednotlivých lektorů, tak i v píli účastníků. Nakonec každý ateliér měl své představení na závěrečném večírku a je nutno říci, že všechna vystoupení byla dokonalá a skvěle nazkoušená. Odpoledne následovala první debata, která byla na téma „Les Centres Internationaux Francophones“ (Mezinárodní frankofonní centra). Přednáška byla velice poutavá a nakonec i obohacena o kladné názory a zkušenosti jednotlivých „anciens“ z minulých stáží. A jelikož tento den byl ve znamení magického data 14.7., měli jsme tu možnost shlédnout oslavy právě tohoto národního svátku k oslavám pádu Bastily. Byly zde různé průvody jednotlivých armád, projev starosty a místostarosty města, zpěv národní hymny a večer ohromný ohňostroj se zpívající katedrálou, která vévodila, jako hlavní dominanta, celému Strasbourgu.
    V úterý na nás čekaly opět ateliéry a debaty, či nákup suvenýrů ve městě. Dalo bylo se říci, že celý tento den byl v duchu takového mírnějšího odpočinku, protože předcházející dny byly opravdu vyčerpávající. A proto zde byl i čas k objevování dalších krás tohoto města. Zavítali jsme do části zvané „La petite France“ (Malá Francie), do Parc de l’orangerie či do uličky s fasádou domu ve stylu egyptské fresky atd.
    Dalším dnem byla středa, kdy nás čekalo opět odpoledne plné výletů. Po obvyklých ateliérech a dopoledních debatách jsme okolo poledne vyrazili do Le Bioscope (Bioskop) a do L’Écomusée (Ekomuzeum). Centrum Le Bioscope bylo plné různých menších domečků, ve kterých byly zastoupeny různé části naší Země. Mohli jste zde najít podmořský svět nebo ledovou Arktidu apod. Finálně jsme shlédli taneční představení, které symbolizovalo vznik naší planety Země. Následné L’Écomusée byla vesnička postavená z domů, které symbolizovaly středověkou kulturu na venkově. Byly zde rozmanité druhy řemesel, zvířat, rostlin apod. Nakonec jsme tento den zakončili rautem v místní restauraci, ovšem už plně modernizované, a závěrečným večerem s místní kapelou, která zahrála dokonce i českou polku.
    Následující den začal opět dopoledními ateliéry a debatami na téma Evropská unie a mezinárodní, mezikulturní a mezináboženské vztahy. Těchto debat se dokonce zúčastnili i někteří poslanci z blízkého parlamentu. Odpoledne následovalo vystoupení sboru v místní gotické katedrále – La Cathédrale de Strasbourg, která je nedostavěná, jelikož při stavbě této mohutné dominanty bylo zjištěno, že v případě postavení i druhé věže by se katedrála zřítila. Vystoupení bylo opět skvěle nacvičené a připravené, za což zde přítomné publikum ocenilo celý chorál bouřlivým potleskem. Byly předneseny písně jako například Oui, la Paix, Filles et Garçons du Monde, což je hymna celé této oragnizace., ale také písně Vive l’Amitié, ÓÓÓ Strasbourg, které složil pro tuto příležitost jeden z německých bývalých stážistů Sigurd Rentz. Následně jsme si užili ještě zbytek dne v nočním Strasbourgu a šli spát, neboť druhý den nás čekal, pro mě nejzajímavější, výlet, a to do Le Parlement Européen (Evropského parlamentu).
    Jak už jsem zmínil v pátek nás čekal půldenní výlet do budov Le Parlement Européen (Evropského parlamentu) a Le Conseil Européen (Evropské rady). Poté, co jsme si obešli celý tento mohutný komplex moderních budov jsme vstoupili dovnitř. Čekalo nás přivítání několika poslanci v hlavní zasedací aule, kde se následně po přednášce rozběhla velká diskuse, které se hlavně účastnili Turci, kteří obhajovali svá práva pro vstup Turecka do Evropské unie. Po přednášce, během které bylo možné si projít některé další prostory parlamentu, následoval bohatý raut. Po prohlídce zmíněných budov, jsme odjeli na místo zvané Les Jardins des Deux Rives (Zahrada dvou břehů). Zde se nachází most, který přemosťuje řeku Le Rhin (Rýn) a tento most také symbolizuje přátelství mezi Francií a Německem, jelikož západní břeh je francouzský a východní německý. A právě na tomto mostě jsme také finálně vypouštěli balónky, na kterých byly napsány naše adresy a člověk, který jej najde, by je nám měl poslat zpět. Jako takový další způsob navázání nových kontaktů a přátelských vztahů. Večer potom následovala večeře ve stylu barbecue, a tím skončil náš předposlední den ve Strasbourgu.
    Náš poslední den oslav, a tudíž sobota. Tento den byl už v duchu balení a odjezdu některých „anciens“, ale také v duchu příprav vystoupení ateliérů na závěrečný večírek, tak zvaný La Fete de Clôture. Odpoledne, když už bylo vše připraveno a do důsledku vypilováno, bylo možné si dokoupit posledních pár suvenýrů a dárků a také si zabalit a připravit se na odjezd domů. Večer byl opět skvěle naplánován a promyšlen, hrálo se divadlo, zpíval sbor, zahrál orchestr a dokonce i místní rodinná skupina Family Affair, která nás omráčila svými úžasnými písněmi pro smyčcové nástroje. Následovalo několik projevů a potom slavnostní večeře s opravdu vynikajícím menu. Podávala se foie gras, filet de canard rôti au miel de lavande etc. (husí játra, opečený kachní filet v levandulovém medu atd.). Celý večer byl naprosto skvělý a všichni jsme se shodli, že se nám vlastně nikomu nechce domů. Ale co naplat, uteklo to jako voda a v neděli ráno jsme vyklidili naše pokoje a vyrazili směrem na letiště, odkud jsem odlétali zpátky domů.
    Závěrem bych chtěl říci, že tento úžasný desetidenní pobyt byl celý hrazen francouzskou organizací „Centres Internationaux Francophones des Lions Clubs de France“ a že všichni zde přítomní organizátoři byli opravdu milí a vřelí a velice hezky nás přivítali a starali se o nás, za což jim patří srdečný dík!

Festiválek

Marek Mikulášek - student třídy 2. A4 - koordinátor festivalu - 25. 05. 2008

Ve dnech 19. - 22. 5. 2008 proběhl na naší škole menší festival dokumentárních filmů společnosti Jeden svět. Běžně promítáme v odpoledních hodinách jen pro zájemce, ale to s sebou nese i jeden zápor. Na promítání totiž přijde většinou jen člověk, který má na danou problematiku už ujasněný názor a filmem si ho jen utvrdí. Rozhodli jsme se tedy (na radu pana ředitele Riegera), že žáky ke zhlédnutí některých dokumentů zkrátka donutíme! Aby však nedocházelo z naší strany k diktatuře, dali jsme třídám možnost zvolit si téma, které je obzvlášť zajímá.
    V pondělí jsme začali se třídou 2.A/4. Vybrala si téma „gangy, život na ulici“. Film nesl název Děti ze stanice Vítězství a zabýval se pěti konkrétními osudy dětí žijících v bukurešťském metru. Úvod se nám ale bohužel moc nepodařil. Kvůli technickým problémům jsme museli začít asi o dvacet minut později a od připravené aktivity jsme museli upustit. Film byl navíc příliš dlouhý a přestože zpočátku zajímavý, ke konci se v něm hovořilo stále o tomtéž. Dále přišla třída 6.A/8. Na programu byly dva dokumenty o diktátorských režimech – Kubánské jaro a Nikdo nesmí nic slyšet (o situaci v Bělorusku). Následovala diskuze o proviněních a trestech. Co je nejhorší provinění? Za jaké by měl následovat jaký trest? Proč existují režimy, kde jsou trestáni nevinní a proviněným je odpouštěno?
    Úterý začalo depresivně. Třídě 1.A/4 byl promítnut film Moje milovaná holčička, téměř dvouhodinový snímek o ženě, kterou celé dětství znásilňoval její vlastní otec a ona ho za to poté v dospělosti zabila. Po filmu následovala řízená diskuze. Žáci se zapojovali a přicházeli se zajímavými myšlenkami. Následovat měl film o domácím násilí pro 5.A/8. Ten nám bohužel nedošel a žáci si zvolili náhradní program – filmy Larry z naší ulice a Kubánské jaro. Aktivitu po filmu jsme nestihli (navíc stejně tématem nepasovala na náhradní program).
    Středa byl asi nejpovedenější den. Začali jsme s 1.A/8 filmem Moje malá princezna o dívce, co koupí své starší kamarádce Sece letenku, aby se mohla podívat domů za rodiči. Po promítání následovala hra Potřebujeme nebo chceme?, při které žáci přemítali nad životními hodnotami. Stejnou hru jsme hráli i s 2.A/8 po filmu pojednávajícím o dětské práci v Peru: Roy – Místo školy do dolu. Na přání tercie (3.A/8) jsme jí pustili snímek zabývající se homosexualitou: Nečekaná rána – úleva. Svou míru tolerance pak mohli terciáni prokázat při hře Vlakem po Evropě, kdy se rozhodovali, s kým by bez problémů jeli na dlouhý výlet a s kým by za žádnou cenu nevlezli do jednoho vlaku. Středu jsem zakončili třídou 4.A/8 a filmy Larry z naší ulice, dojemným snímkem o postiženém šedesátníkovi, jenž přesto sám vybírá na charitu, a Netolerance o nelehkém životě homosexuálů ve východním světě. K těmto filmům se výborně hodila již zmiňovaná hra Vlakem po Evropě.
    Ve čtvrtek jsme měli 7.A/8 promítnout film o ženské věznici (tato třída si vybrala jako téma ženská práva), ale film Moje malá holčička nám natolik učaroval, že jsme ho promítli ještě jednou. Aktivita po filmu byla stejná jako po prvním promítání – řízená diskuze. Poslední třídou byla 3.A/4, pro kterou jsme měli připravený film V zemi bílého muže. Ten se však přehrával v tak bídné kvalitě, že nás to donutilo ke změně programu. Nasazena byla jistota, film, co se líbí snad každému – Larry z naší ulice. A protože by aktivita po filmu (hra Azylant jako...) nepasovala k tématu Larryho, místo aktivity jsme pustili další film – Moji malou princeznu. Tím byl první ročník našeho festiválku uzavřen.
    Na konec musím ještě poděkovat vedení školy, že tuto akci nejen umožnilo, ale i všemi možnými způsoby podporovalo. Děkuji také lidem, co nám pomáhali překonat obtíže s technikou. V neposlední řadě děkuji všem ukázněným divákům, žákům, kteří se zapojovali do diskuzí a lidem, kterým není lhostejné porušování lidských práv. Díky!

Krásy Francie – studijní výměnný pobyt studentů Gymnázia V.Hlavatého v Lounech

Lucie Stárková 2 - studentka třídy 6. A8 - účastnice výměnného pobytu - 17. 04. 2008

Od 30.3. do 12.4.08 se skupina 13 studentek lounského gymnázia zúčastnila pobytu ve Francii. Ten se skládal ze 4 dnů v Paříži a 9 dnů v jižní Francii ve městě Montpellier, kde studenti bydleli v rodinách svých korespondentů. S Lycée Joffre v Montpellier má naše škola tyto družební kontakty již 14 let a po celou tu dobu pořádá paní profesorka PhDr. Martina Krahulíková pro své studenty francouzského jazyka tyto pravidelné reciproční výměnné pobyty.
    V sobotu 30.3. jsme se všichni příjemně rozrušeni sešli na letišti. Čekalo nás 14 dní naplněných spoustou zážitků a dobrodružství. Když jsme asi o 4 hodiny později přistávali na pařížském letišti Roissy, ve změti pocitů začala převládat nedočkavost, kdy konečně spatříme tu slavnou Eiffelovku a další památky, které jsme měli navštívit v dalších dnech.
    V Paříži nás přivítal déšť, ale na skvělé náladě to nikomu neubralo, jen nám to znepříjemnilo dopravu zavazadel k ubytovně přímo v historickém centru Paříže. Spocení, promočení, ale šťastní, že už jsme měli cestou z letiště příležitost zahlédnout kousek Paříže, jsme přesun zdolali a po uložení kufrů jsme vyrazili do ulic. Eiffelovka, Louvre, Orsay, l`Arc de Triomphe, Champs-Elysées, Moulin Rouge, Défense, Quartier Latin, Notre Dame… V následujících dnech jsme navštívili spoustu úžasných památek, muzeí a zajímavých míst. Těch pár dní uplynulo jako voda a ve středu jsme se opět ocitli na letišti, tentokrát obohaceni o zážitky, stovky fotografií a suvenýrů. Naše pocity byly rozporuplné, nakonec převážila nedočkavost a očekávání něčeho nového nad smutkem, že opouštíme Paříž.
    Po příletu do Montpellier se rozplynuly všechny nevyřčené obavy z pobytu v rodinách, hned na letišti nás všichni nadšeně přivítali a dali nám jasně najevo, že v následujících dnech jsme členové jejich rodin. V příštích dnech jsme měli možnost prohlédnout si krásné centrum města, odpočívat na vyhřátém trávníku, ale také účastnit se vyučování ve třídách našich korespondentů. Podnikali jsme společné výlety, např. do přírodní rezervace Camargue, nebo do blízkého přístavu Sete, ale také mnoho z nás podniklo výlet se svou francouzskou rodinou, nejčastěji na nedalekou pláž, nebo do města Nimes. S opalovacím krémem a slunečními brýlemi na nose jsme strávili většinu pobytu, jen ke konci se nám počasí trochu pokazilo, ale to už měl každý bronzový odstín.
    Když jsme se v pátek 11.dubna ověšeni taškami dárků pro rodiče loučili se svými francouzskými rodinami, nastala nejsmutnější chvíle.
    Sbohem Francie, sbohem slunečné Montpellier a nashledanou francouzští přátelé, ale ne na dlouho – už příští rok a pro změnu u nás v Lounech!
    Podívejte se na fotogalerii z pobytu.

Umlčme tu písničku!

Marek Mikulášek - student třídy 2. A4 - setkání organizátorů filmových klubů v Praze - 10. 03. 2008

Žáci našeho gymnázia jistě zaznamenali, že zde funguje filmový klub o lidských právech, Jeden svět na školách, při společnosti Člověk v tísni. My, organizátoři, jsme za svou leckdy namáhavou práci odměňováni (spolu se zájmem diváku, což je pro nás veliká odměna) víkendem v Praze a účastí na festivalu Jeden svět, přičemž vstup do kin máme zadarmo. Letos se takové setkání organizátorů konalo od pátku 7. do neděle 9. března 2008. Zahájení proběhlo v TA kavárně u Jedličkova ústavu. Po pár vítacích slovech přišel na řadu první film, Nenávistné pozdravy z Ruska. Jde o šokující reportáž o neonacistech v současném Rusku. Proč právě tam? Překvapivou informací je, že v této zemi se k neonacismu hlásí až 70 000 lidí, což je zhruba stejně jako ve všech ostatních zemích světa dohromady. Po promítání jsme mohli až do noci navštěvovat další festivalové filmy dle vlastního uvážení. Letošní Jeden svět byl zaměřen na diktátory a nesvobodné režimy, heslo znělo: „Umlčme tu písničku!“.
    V sobotu se pořadatelé postarali o další skvělé zážitky. Ráno proběhla mediální výchova (téma - jak se dělá televizní zpravodajství) a následovala zajímavá beseda s hostem Karlem Rožánkem, reportérem ČT. Klubaři si také vyměnili zkušenosti, plány, nápady… Po obědě se konala akce s mnohoznačným názvem „Happening“. Konkrétně se jednalo o to, že v galerii Langhans (poblíž Lucerny) byl vysazen jinan, na který jsme pověsili naše vzkazy světovým diktátorům. Netradiční akce neunikla ani televizní kameře; krátký záznam byl k vidění na ČT. Příjemná byla sobotní večeře. Bylo nám umožněno ochutnat tradiční (moc dobré!) pokrmy ze zemí jako je Afgánistán nebo Gruzie. Poté jsme navštívili další filmy. Z nich jednoznačně vynikal dokument Erica Bergkrauta Dopis Anně, jenž pojednává o vraždě ruské novinářky Anny Politkovské. Ta byla známá kritickým postojem vůči ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Když po smrti Politkovské vystoupil bývalý agent KGB Alexandr Litviněnko s usvědčujícími důkazy a z vraždy obvinil prezidenta Putina, byl otráven poloniem. Dokument je děsivou výpovědí o tom, jaká je v Rusku cena svobody slova.
    V neděli jsme si mohli přispat. První promítání se konalo až v jedenáct hodin. I tento dokument byl zajímavý. Jmenoval se Proklaté karikatury a byl o kontroverzních dánských karikaturách proroka Mohameda. Dokumentarista Karsten Kjaer si položil otázku, čím mohly neškodné obrázky tak popudit muslimský svět, když Korán neobsahuje žádnou zmínku o zákazu zobrazování proroka. Zjišťuje, že celý problém je jedna velká nafouklá bublina. Většina muslimů pálících dánské vlajky nikdy karikatury neviděla. Spíš než o ně tu totiž jde o problémy pramenící z odlišných hodnot a neporozumění, což je navíc podpořeno manipulováním a zneužíváním lidí a jejich víry. Poslední společnou akcí byl oběd a vyplnění několika dotazníků. Pak bylo setkání oficiálně ukončeno.
    Celý víkend hodnotím jednoznačně kladně, moc se mi líbil a byl vážně užitečný. Zkušenosti ostatních nás utvrdily v jistém nápadu, o němž zatím nechceme moc mluvit. Nechte se překvapit. Prozradím jenom to, že vyvoleným měsícem je květen a že všichni příznivci klubu na naší škole se mají na co těšit.

Barendrecht - 26. 11. - 30. 11. 2007

Markéta Gottfriedová, Filip Černý - studenti třídy 4. A8 - 12. 12. 2007

Příjezd (26. 11. 2007)
    V neděli jsme měli sraz na autobusovém nádraží na Florenci okolo 23:00. Poté, co jsme se všichni sešli, jsme se přesunuli na zastávku, ze které jsme měli vyrážet. Autobus přijel naprosto přesně.
    Posádka autobusu byla nadmíru příjemná, každou chvíli procházela slečna a ptala se jestli nemáme nějaké přání. Během cesty po Německu přišlo první překvapení. Téměř celé Německo bylo pokryte sněhem. Cesta dal pokračovala bez problémů.
    Po příjezdu do Rotterdamu nás autobus vyložil a během minuty přijelo první auto našich hostitelů. Jediný problém nastal, když Vladimír Chlouba zjistil, že zapomněl vyndat své zavazadlo z autobusu. Vše se však vyřešilo po telefonu s posádkou našeho autobusu.
    Hostitelé nás pak dovedli k autům a vydali jsme se na cestu do školy, která je v Barendrechtu. Škola, jak jsme se dozvěděli, je zatím provizorní. Vybavení je však moderní a interiér je krásně vyzdobený výtvory studentů.
    Nejdříve jsme byli zavedeni do jedné třídy, kde jsme dostali občerstvení a řekli jsme si něco o sobě a pak jsme hráli několik her. Poté jsme si prošli školu, u každé učebny nám někdo ze studentů pověděl, co se v ní odehrává a každý si prošel, co ho zajímalo. Po prohlídce jsme šli na večeři (spagetti s omáčkou, sýr a kousky kuřete). Když všichni dojedli, zůstali jsme na místech a povídali si mezi sebou a pomalu jsme si domlouvali odvoz do hostitelských rodin. Během dalších dvaceti minut všichni postupně odjeli „domů“.
    Úterý (27. 11. 2007)
    Dnešní den jsme zahájili školou. První dvě hodiny jsme strávili v příjemném prostředí školy a poté jsme se vydali ke svým kolům, díky kterým jsme se mohli přesunout na nádraží. Někteří měli půjčená velmi zajímavá oranžová kola. Když jsme dojeli na nádraží a zamkli svá kola, tak jsme nastoupili do vlaku, který nás zavezl přímo do Rotterdamu. Tam nás čekala prohlídka města (viděli jsme radnici, nejznámější most Rotterdame, zdejší historické muzeum atd.). Měli jsme také rozchod (naobědvali jsme se kde jinde než v McDonaldu, který je po celém světě stejný). Nebylo ani pět hodin, když už bylo na většině lidí vidět, že jsou značně unavení po dlouhé prohlídce krásného města. Nastala doba ukončení prohlídky. Vlakem jsme se dopravili zpět do Barendrechtu a odtud do svých hostitelských rodin.
    Středa (28. 11. 2007)
    Hned ráno jsme byli oficiálně přivítáni starostou města. Mluvil o památkách, zajímavostech a o historii města. Krátký proslov měl také český pedagogický dozor. Po návštěvě radnice jsme ve škole pracovali v DNA laboratoři na experimentu s kvasinkami. Pak následovala projížďka na kolech po zajímavostech Barendrechtu. Měli jsme za úkol zjistili některé informace o Barendrechtu. Ve škole jsme potom odpovídali na různé otázky. Kolem sedmé hodiny šli ti, co chtěli, do bazénu. Tento večer jsme se všichni velice bavili a sblížili.
    Čtvrtek (29. 11. 2007)
    Ráno jsme ve škole od 8:15 měli speciální hodinu fyziky od Cees Staad, který pojednával o teorii relativity. Mluvil zajímavě a srozumitelně. Pak měl následovat tzv. Special art workshop od Jeanity van Eijsden, která se však nedostavila, protože byla nemocná. Seděli jsme tedy v Academy zaal, konverzovali s holandskými protějšky, a čekali až nám pojede vlak do Leidnu. V 10:30 byla ještě malá svačinka ve školní kantýně. Kolem jedenácté jsme poté odjeli do Leidnu, odkud jsme jeli na Space expo a potom na pláž. Náš pan profesor se tam vydal na kole!!! Popravdě, moc lidí nevěřilo, že dojede včas, ale nakonec to zvládl. Byl tam jen asi čtvrt hodiny poté, co jsme přijeli my. Space expo bylo opravdu pěkné; modely raket, zrcadla, počítače atd. Kolem půl čtvrté jsme se vydali na pláž. Někteří obdivovali cestou pastviny a zvířata, někteří po sobě házeli písek. Na pláži bylo pěkně, ale vzhledem k pozdnímu odpoledni a ke studenému větru od moře byla většině lidí zima. Poté se stala nepříjemná věc - ujel nám autobus. “Musíme tedy počkat na další“, řekli jsme si a vydali se do nejbližšího města, kde jsme my, v počtu asi třiceti osob došli na autobusovou zastávku a před opravdu draze vypadající restaurací se rozsadili na chodník, na popelnice, na schody atd. V restauraci však nebyli žádní hosté, takže nám nikdo nic neřekl. Kolem šesté hodiny jsme odjeli zpět do Barendrechtu. Poté jsme ještě šli do čínské restaurace, kde jsme strávili zbytek večera, dobře se najedli, popovídali si; byl to pěkný závěr týdne. Myslím že čtvrtek byl jeden z nejhezčích dnů v celém týdnu.
    Odjezd (30. 11. 2007)
    V pátek ráno jsme se sešli v 9:00 ve škole. Rozdělili jsme se do sedmi skupin po 4. Každá skupina napsala ke každému ze sedmi témat (sport, hudba, TV a filmy, láska a svatby, škola, volný čas, ostatní) rozdíly mezi Nizozemskem a Českem. Pak vždy nějaký zástupce skupiny poreferoval o daném tématu.
    Povídali jsme si, prohlíželi jsme si fotky a poté jsme se začali pomalu loučit. Nejprve dostali čeští studenti nějaké drobné dárky a ředitel školy poděkoval všem za svoji účast. Český pedagogický dozor také všem poděkoval a předal drobné dárky.
    Auty jsme se dopravili na zastávku našeho autobusu. Lehký déšť skryl těch pár slz, které se vyronily z očí některých studentů. Autobus přijel. Konečně jsme se všichni dostali do autobusu. Pár českých studentů ještě do poslední chvíle stálo před autobusem a loučilo se se svými holandskými přáteli. Když jsme se pak rozjížděli, tak jsme se již všichni těšili na to, jak zase oni navštíví nás.
    Po cestě zpět se někteří nechali ukolébat poněkud drncavou cestou, někteří si ještě sdělovali všechny své zážitky, někteří sledovali filmy, které byly vybrány pro zabavení cestujících a někteří prostě jen sledovali ubíhající cestu. S hodinovým zpožděním jsme okolo šesté hodiny ranní zastavili na Florenci v Praze. Všichni jsme úspěšně dostali svá zavazadla. Hlouček unavených, ale přece šťastných studentů se pomalu zmenšoval, až zmizel úplně.
    Podívejte se na foto 1, foto 2.

Štrasburk - 14. - 16. 11. 2007

Petra Krupičková - studentka třídy 4. A4 - 23. 11. 2007

V pondělí 15. října 2007 se skupina 24 studentů z maturitních i nematuritních tříd dobrovolně povinně zúčastnila soutěže pořádané v Mostě o 3 denní zájezd do Evropského parlamentu ve Štrasburku. Z našeho gymnázia se v konkurenci 240 jiných studentů podařilo 10ti vybojovat účast na zájezdu. Ve srovnání s jinými školami jsme byli velmi početná skupina.
    Nastal den D a my jsme v mrazu a nevlídném počasí vyjeli s dalšími 30 studenty z Ústeckého kraje do sídla Evropského parlamentu. Dlouhé 10 hodinové cestování Německem nám zpříjemnilo autobusové video a nekonečné klábosení.
    Štrasburk je typické příhraniční město. Od 2. světové války patří metropole nad Rýnem Francii, ale německý vliv je patrný téměř všude. V ulicích se střídají francouzské secesní domy a německé hrázděné stavby. Město nazývané křižovatkou Evropy vyniká i typickou německo-francouzskou kuchyní, kterou jsme ochutnali hned po našem příjezdu. Náš pobyt začal večeří s europoslanci Roučkem a Falbrem v místní restauraci.
    Podívejte se na foto 1, foto 2.

Návštěva Evropského parlamentu - 15. 11. 2007

Milan Šedivý - student třídy 4. A4 - 23. 11. 2007

Na druhý den naší návštěvy, tedy na čtvrtek, byla naplánována návštěva Evropského parlamentu (foto 1), kde se konají plenární zasedání. Součástí naší exkurze měla být prohlídka budovy Louise Weisse, beseda s europoslanci za ČSSD Liborem Roučkem a Richardem Falbrem, kteří měli v patronaci náš pobyt, a nakonec oběd v jídelně parlamentu.
    Když jsme ráno vystoupili z autobusu, spatřili jsme vlajky všech členských zemí a za nimi proslulou prosklenou budovu kulovitého půdorysu. Po vyfocení potřebného počtu fotografií jsme vstoupili na nádvoří, které budova obklopovala. Opět probíhalo nutné fotografování a to zejména u modelu zeměkoule uprostřed nádvoří (foto 2).
    Po vstupu do budovy jsem zaslechl výkřik nějaké paní, která se s francouzským přízvukem tázala : „Česká republika?“ Ozvalo se několikrát „oui“ a madam nás poslala dál, ještě však stačila projevit nelibost nad bujným počtem fotoaparátů a zakázala nám v této přijímací místnosti fotit. Nicméně po průchodu detektorem kovů a odložení bund či batohů do šaten jsme následovali takového zvláštního Francouze, který nás zavedl do místnosti, kde nás již čekali výše zmínění europoslanci. Pan Falbr si během besídky odskočil na pár minut, jelikož měl vystoupení, které jsme sledovali na promítacím plátně. Než se stačil vrátit, musel všetečným, někdy až tvrdě intelektuálním otázkám čelit osamocený pan Rouček. Ten ovšem ukázal svoji inteligenci a „chytrolíny“ zvládl. Po návratu Richarda Falbra měli opět navrch politici a po probrání situací všude různě po světě, jen ne u nás, jsme se odebrali sledovat vrchol našeho pobytu - zasedání. Po příchodu na místo si každý dal na hlavu sluchátka a zvolil jazyk, kterým chtěl zasedání poslouchat. Jelikož jsme dostali papír se zasedacím pořádkem všech 785 poslanců, tak nás více než poslouchání toho, kdo hlasoval ano či ne nebo se zdržel, zaujalo vyhledávání českých politiků. Úsměvné bylo, že jsme z naší pozice mohli spatřit jen levicovou část zasedací místnosti. Bylo to však logické, jelikož pánové poslanci Rouček a Falbr byli z ČSSD. Ze samotného hlasování nás ovšem zaujalo několik Italů, kteří na sebe přes celou obrovskou místnost pokřikovali a zuřivě rozhazovali rukama. Po zasedání jsme se šli občerstvit do místní jídelny. Ani nás již nepřekvapilo, že jídelnu obstarávali přistěhovalci, zejména z arabských zemích, a tak jsme se v poklidu nasytili celkem chutným pokrmem (foto 3).
    Poté jsme měli možnost si parlament projít. Kromě jakýchsi liján z pokojových květin, které rostly od země do stropu a byly podél schodišť, nebylo prakticky co fotit. Jenom pár skupinek a hurá do centra Štrasburku.

Prohlídka Štrasburku - 15. 11. 2007

Kamil Bušek - student třídy 4. A4 - 23. 11. 2007

Samozřejmě naše daleká pouť do francouzského Štrasburku nesměla být ochuzena o prohlídku historického jádra města, které se nachází skoro přímo uprostřed města. Je protkáno spoustou vodních kanálů řeky Rýn, pramenící v sousedním Švýcarsku. Naše zvědavost nás donutila k tomu, abychom hned po večeři s europoslanci zamířili prozkoumat a pokochat se periferiemi tohoto velice krásného města s bohatou historickou minulostí. Samozřejmě není nic hezčího vidět takovéto město ve světle lamp a prakticky téměř bez lidí. Úzké uličky s velice starou architekturou polodřevěných někdy šikmých domů, tomu dávaly určitý nádech a v pozadí toho všeho dominovala věž katedrály……………… To byl první den našeho pobytu. Díky tomuto večernímu zážitku jsme se už těšili na ten následující den (foto 1).
    Po návštěvě Evropského parlamentu jsme zamířili opět do historického jádra města. Zde jsme se chystali na projížďku vyhlídkovou lodí skrz úzké vodní kanály Štrasburku. Pohodlí a požitek z jízdy nám všem umocňoval zejména fakt vytopené paluby lodi, která byla zakryta skleněnou kopulí. Takže určitě každému vyhovoval způsob odpočinku spojený s plavbou městem. A hlavně nám loď posloužila jako úkryt před velice ponurým, studeným počasím, které ovšem umocnila sněhová vánice a na chvíli chvíli zhoršila výhled na ulice města (foto 2).
    V průběhu plavby jsme míjeli a propluli nespočetné množství malých mostů a zdymadel. Ale také jsme propluli docela unikátním mostem, který se otočil pouze na jednu stranu jako rameno závory. A naší lodi umožnil volnou plavbu. Součástí plavby byla také otočka před budovou Evropského parlamentu. Takže se nám naskytl velice pěkný a neobvyklý pohled na tuto jistě impozantní budovu. Po naší plavbě trvající necelé dvě hodiny jsme se vypravili na prohlídku katedrály………. Po této krátké prohlídce jsme měli volný rozchod. Tuto příležitost zřejmě všichni využili k nákupům suvenýrů a dárků.
Technické muzeum Sinsheim
Návrat zpět do ČR byl zpestřen zastávkou v německém městečku Sinsheim poblíž jednoho z dáničních exitů. Čekala nás nevídaná podívaná. I já - naprostý laik ve znalosti technických parametrů atd. – jsem byl mile překvapen precizností, uspořádáním, kvantitou a s ní spojenou kvalitou jednotlivých exemplářů. Na prohlídku byla vytyčena pouze hodinka a půl. Dle mého názoru zde bylo možné strávit celý den, a přesto by to nestačilo. Expozice je zde rozčleněna do 3 částí ve dvou velkých halách (foto 3).
    Na začátku jste obklopeni tolika automobily (převážně z 60. let), že ani nevíte, který si prohlédnout první. Nechybí ani pravý veteráni z let 1900-30 včetně motocyklů. Druhá polovina první haly je orientována převážně na válečnou tématiku. Model legendárního MIGU 21 nebo sám velký tank PANZER nenechají fanouška vojenství v klidu (foto 4).
    Místy začínáte mít pocit, že Třetí říše hlásí comeback. Modely vojáků v nejrůznějších uniformách, kterým nesmějí chybět svastika či označení SS, podtrhují atmosféru nacismu (foto 5).
    Mnohem veselejší je výstup po točitém schodišti na střechu. Zde je možné nahlédnout (pomocí dalších schodišť se vstupy s váhovými detektory) do samotných letounů připevněných vysoko nad zemí pomocí stožárů. Cílem snad každého návštěvníka je projít se v nadzvukovém Concordu nebo jeho legendárním sovětském kolegovi „Tůčku“. Cestu ze střechy zpět do haly si můžete výrazně urychlit užitím skluzavky... (foto 5)
    Ve druhé hale si užijí především fanoušci rychlé jízdy. V případě „Modrého blesku“ jedné z nejrychlejší vůbec. Rudé vozy z Maranela dominují a to včetně monopostu F1. Ono vůbec F jedniček je tu požehnaně - od Mercedesu počínaje a Lotusem konče. Nechybí ani kovový model legendy Juana Manuela Fangia. Nebo... že by patřil Farinovi? :-) V každém případě skutečným unikátem je originál dres a první profesionální smlouva Shumiho u BENETONU. Těžko závěrem říci respektive napsat, co se mi líbilo v muzeu nejvíce... Pragmaticky zhodnoceno: Těch 11 € za to ROZHODNĚ stálo.

Projekt Otevřená věda regionům

Ing. Hana Csonková - vyučující chemie - 14. 11. 2007

Ve dnech 28. října až 2. listopadu 2007 jsem se zúčastnila vzdělávacího projektu Otevřená věda regionům, který se konal na zámku v Nových Hradech. Toto malebné městečko na jihu Čech se stalo místem setkání 26 středoškolských pedagogů z Čech a Moravy, kteří si přijeli rozšířit své znalosti v oboru chemie a načerpat nejnovější poznatky, jež tato věda odhalila.
    Projekt Otevřená věda regionům volně navazuje na projekt Otevřená věda, jehož cílem je zvýšit konkurenceschopnost české ekonomiky zkvalitněním vzdělávacího procesu. Je známo, že hlavním potenciálem ekonomiky jsou absolventi technických a přírodovědných oborů, a proto se věnuje tento projekt právě přírodním vědám. Hlavní myšlenkou je vytvořit přímé vazby mezi učiteli přírodních věd na školách a vědeckými a výzkumnými pracovníky, kteří jim přiblíží aktuální výsledky svého bádání.
    Nás coby účastníky seminářů z chemie čekal velmi nabitý program plný zajímavých přednášek a také praktických cvičení, z nichž některá budeme moci využít i k výuce ve škole. Od 9 h ráno do půl 10 večer probíhaly přednášky v Divadelním sále překrásného empírového zámku v Nových Hradech . V nich se postupně střídaly velké osobnosti soudobé české chemie a otevírala se vskutku zajímavá témata – namátkou připomenu např. poutavou přednášku prof. Motlíka o buněčné terapii a kmenových buňkách, brilantně předvedenou přednášku o využití NMR spektroskopie v určování struktur látek Ing. Bruse a nepochybně také vtipné a svižné laboratorní cvičení vedené americkým lektorem (Michaelś Experiments). Jeho vystoupení zaměřené na popularizaci chemických věd mezi mládeží jsme mohli vidět i v televizi.
    Ovšem nebyla to pouze část teoretická, navázali jsme kontakt s učiteli z jiných krajů a seznámili se navzájem s metodami výuky chemie. Všem se nám také velmi líbil poznávací výlet do Českého Krumlova, spojený s exkurzí do grafitových dolů. Grafit se zde těžil v letech 1974 – 2004 velmi namáhavým procesem, v dole 74 m pod zemí a s 13 km šachet. Ložiska grafitu se nacházela především ve vápenci a amfibolitu a obsahovala až 25 % kvalitního grafitu, který se využívá např. k výrobě tuhy nebo tavicích kelímků a elektrod. V dole pracovalo na 50 horníků v drsných podmínkách – při teplotě 10 oC a vlhkosti až 90 %. My jsme měli exkurzi podstatně ulehčenou – vláček nás dopravil až na místo prohlídky, oblékli jsme se do „skafandrů“, holínek a přileb s lampičkou a ve vlhku a temnu si pouze představovali těžkou práci horníků. No a ve večerních hodinách jsme zase pokračovali v odborných přednáškách a diskusích.
    Celkově mohu zhodnotit svou účast na tomto vzdělávacím projektu jako velmi přínosnou a užitečnou pro výuku chemie – oboru, který se ve 3. tisíciletí mimořádně rychle rozvíjí. Stejný názor projevili podle již vyhodnoceného dotazníku i další absolventi soustředění.
    Závěrem bych chtěla poděkovat ředitelství školy za to, že mi umožnilo účast na této mimořádné akci, a také ocenit profesionalitu a laskavý přístup manažera projektu i všech přednášejících.
    Chcete-li vědět více o projektu nebo si prohlédnout Nové Hrady, navštivte např. tyto stránky: www.otevrena-veda.cz, www.jiznicechy.org.

Stáž Comenius – program dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků

PhDr. Martina Krahulíková - 27. 10. 2007

Ve dnech 8.až 19. října 2007 jsem se zúčastnila odborné pedagogické stáže zaměřené na velmi podrobné seznámení se s francouzským školským systémem převážně základních a středních škol - “Observations de classes dans l´enseignement primaire et secondaire et perfectionnement en Français Langue Etrangere“.
    Stáž probíhala ve francouzském městě Bordeaux, hlavním městě regionu Aquitaine. Po stránce obsahové ji zajišťovala Alliance Française ve spolupráci s Rectorat de l´Académie de Bordeaux. Zúčastnilo se jí celkem 18 středoškolských profesorů francouzštiny, všichni převážně z obdobných typů středních škol jako je naše gymnázium. Měla jsem tedy možnost vzájemné výměny zkušeností s kolegy a kolegyněmi z Itálie, Španělska, Rumunska, Francie, Polska a Litvy.Všichni jsme měli možnost se této stáže zúčastnit na základě námi vypracovaného a evropskou komisí schváleného projektu vzdělávacích programů Evropské unie.
    Po celé 2 týdny jsme mohli po stránce teoretické ale především i praktické poznávat řadu konkrétních školských zařízení všech typů ve městě Bordeaux a jeho okolí /Merignac, Pessac,Talence/. Během prvního týdne jsme se ve školách seznamovali především se způsobem jejich administrativního řízení, rozpočtu, konkrétního materiálního vybavení, chodu školy – rozvrhy, dělení žáků do jazykových skupin i možnosti výběru jednotlivých volitelných předmětů apod. Měli jsme možnost navštívit nejen školy situované v historickém centru Bordeaux a tím pádem se žáky a studenty z „ lépe situovaných rodin“, ale navštívili jsme i školy v tzv. ZEP – tedy oněch problematických zónách se žáky převážně z rodin přistěhovalců.
    Ve druhém týdnu jsme se zúčastnili dle vlastního výběru převážně výuky v gymnáziích, hlavně hodin cizích jazyků, výuky francouzštiny coby mateřského jazyka a několika hodin předmětů humanitních /dějepis, filozofie, apod./. Kromě náslechů a diskusí s francouzskými profesory a studenty jsme měli možnost i přímé práce se studenty v jednotlivých hodinách. Velmi zajímavé je porovnání metod práce v jednotlivých předmětech, používané učební texty, dostupná audio-video technika, zapojení výpočetní techniky do výuky, apod.
    Kromě toho jsme po oba týdny absolvovali i nemalý počet hodin našeho dalšího vzdělávání ve francouzském jazyce se zaměřením hlavně na aktuální témata a problémy současné francouzské splečnosti – výchova a vzdělávání, problematika pracovního trhu a jednotlivých profesí, začlenění imigrantů do společností, vývoj francouzštiny – spis. jazyka i dalších jazykových vrstev, doplnění aktuálního přehledu z oblasti politiky, ekonomie, historie…, seznámení se s regionálními specifiky atd.
    Takže to byly dny skutečně doslova nabité spoustou užitečných informací a zkušeností. Řadu z nich samozřejmě využijeme při výuce nejen francouzského jazyka na Gymnáziu V.Hlavatého v Lounech.
Podívejte se na fotogalerii → stáž v Bordeaux.

SURVIVAL 2007 (Poznávací výlet Survival v Perninku) - 07. 09. - 10. 09. 2007

Lenka Homolová a třída 1. A4

Už je to tak. Nás jako letošní prváky čekal jakýsi seznamovací výlet. Když jsme se dozvěděli, co nás čeká a že je to takový Survival (v překladu Přežití), tak nám ztvrdnul úsměv. Jenže všichni si to ještě tak moc nepřipouštěli, že to bude opravdu velmi náročné. Někteří jsme se neznali a jiní ano, ale doufali jsme, že se z nás stane dobrý kolektiv.
    Už 7.9. 2007, byl to pátek, byli jsme ve škole první týden a už jsme jeli pryč. Sraz byl na hlavním nádraží v Lounech v 17:00. Už tam začal náš boj. Ve dvojici jsme byli přivázáni provázky a směli jsme se odvázat až na chatě v Perninku, kam jsme ovšem měli dorazit až kolem půlnoci. V Lounech v Parku u trati bylo stanoviště, které skladovalo pro osm dvojic zásoby jídla, které se museli dopravit na nádraží. Stejné stanoviště bylo v Černčicích u kostela. Měli jsme na dopravení zásob asi 45 minut. Tyto zásoby nám poté měli sloužit jako jakýsi klíč a propustka do chaty, abychom vůbec mohli do tepla. Byly to konzervy, kečupy, cibule a paštiky. První úkol jsme splnili a přijížděl náš vlak. Nesměli jsme se rozvázat, takže to byla úžasná podívaná, když jsme nastupovali do vlaku. Po cestě jsme asi 3x přestupovali. Během cesty se povídalo a vyprávělo, ale stále jsme ještě pořád nevěděli, co nás čeká. Přestupovali jsme v Mostě, Karlových Varech a v Nejdku. Někde jsme čekali i hodinu. V těchto chvílích jsme se postupně od nejmladších účastníků zapisovali na jednotlivé zkoušky přežití. Např. Horem pádem ( dostat se na určené místo, jak libo), Botičky (ujít 30 km), Noční výsadek (název mluví sám za sebe, najít zpáteční cestu do chaty), Noční hlídka ( být 2 hodiny v noci vzhůru a pozorovat okolí chaty), Otužilci (vydržet 1 minutu pod studenou vodou), Bazén (uplavat 1 km), atd. ... . Takových to zkoušek bylo strašně moc a každý si mohl vybrat co chtěl, záleželo na co má sílu a odvahu. O tom byl celý tento výlet, věřit si, mít odvahu a možná i překonat sama sebe. Náplní volného času, kterého ovšem nebylo mnoho, byly i psychologické testy, nebo jen divadlo a i  třeba kino box. Když jsme konečně dorazili na Pernink, tak pršelo a foukal studený vítr. U zastávky se s námi vedoucí rozloučili s tím, že nám dali 7 indicií a bednu, kde jsme ani nevěděli co tam je. Náš úkol byl prostý, podle indicií najít chatu. No nic lehkého, ale kupodivu se zdařilo. Na vstupních dveřích byl pověšený papír a  tam asi ve 20 jazycích, kromě češtiny, bylo napsáno, že klíč je v lese. Někteří z nás už byli nastydlý a jiní byli naštvaný, že je nepustí dovnitř. Po dlouhé cestě jsme byli uvnitř a už jsme i odevzdali jídlo. Teplý čaj byl pro všechny vysvobozující. Jenže možnost spánku se stále neblížila. Po čaji začala maturita. Každý si vybral 2 otázky z různých oborů a musel na ně odpovědět. Bylo nás hodně a tak se to trochu protáhlo ... no trochu ... . až do 3. hodiny ranní. Vedoucí i my jsme už byli unavení a už jsme se chystali do postelí, ale někomu to nebylo umožněno, protože šel na noční výsadek. Někteří šli spát po čtvrté hodině a jiní nešli spát vůbec, protože budíček byl v 7:00 ráno. Sobotní den ubíhal strašně rychle. Všechen čas strávený tam, letěl jako voda. Důležité ze sobotního dne je, že se vařili špagety, ale kuchařské schopnosti nebyli moc velké a tak ze špaget byla spíše špagetová kaše nebo slepenice. Ještě jsem nezmínila vedoucí, kteří nás hlídali a vymýšlely hry. Ten nejhlavnější byl František Pospíšil, vymyslel pro nás strašně moc her a zajímavých disciplín, které jsme plnili. Všem se zaryl do paměti ?. Další byl třeba Radek, Standa a Ivanka, Tomáš, Barča, ale také tam byla s námi paní prof. Pospíšilová. Také se zúčastnila několika her a nejlepší byla její večeře ... v restauraci. A jako posledního zmiňuji pana prof. Studničku, který jel s námi na požádání. Oblíbili jsme si ho. Bál se o nás. Teď už to víme. Jeho slova zněli asi takhle:,, Pane bože vy je nejdřív zničíte fyzicky a pak na ně jdete s takovou psychikou“. Na tyhle slova nikdo nezapomene. Vymýšlel nám ranní rozcvičky, které byli se sirkami nebo s doplňováním slov. Všichni pro nás udělali strašně moc práce. V neděli se batikovali trička, což bylo pro někoho něco nového a úžasného. Ale co bylo nejhorší, někteří z mých spolužáků museli překonat sami sebe. Nějaké zkoušky opravdu stály za to a moji spolužáci je zvládli a dokázali, že jsou schopní udělat všechno. V neděli večer se udělala diskotéka a chlapy, myslím jako vedoucí, si na inzerci pod nějakým zvířetem vybral partnerku. A to byla teda podívaná. Ale nejlepší sólo měl prof. Studnička a Petra. Tento pár nás rozesmál a stále na to budeme vzpomínat. V pondělí v poledne jsme odcházeli z chaty a okolí, kde zůstala část našich vzpomínek. Ale tu větší část jsme si přivezli s sebou a ta nás hřeje u srdce. Takové vzpomínky jako máme my má jen někdo a my jsme na ně hrdí.
    Všichni kdo tam byli už ví, že snaha, odvaha a síla se cenní velikou hodnotou. My to víme a jsme rádi, že jsme to mohli zažít. Tímto bych chtěla poděkovat všem vedoucím, od Fandy až po prof. Studničku a prof. PospíšilovoU ... a vzkázat jim, že to bylo moc krásný a moc, moc jim za všechno DĚKUJEME. A já za sebe bych chtěla poděkovat i mým spolužákům, kteří někdy už byli na pokraji sil, ale zvládli to a všichni jsme si to užili až do konce. Děkuji všem.
    A jak už jsem jednou psala: „Doufám, že se ještě někdy uvidíme“.

ŠTRASBURK - 28. 5. - 31. 5. 2007

Vladimír Chlouba, 4. A8 - 19. 6. 2007

V pondělí 28.5. 2007 jsme se my, studenti Gymnázia Václava Hlavatého v Lounech vydali na cestu do francouzského města Štrasburku. Čekala nás tam návštěva Parlamentu EU v rámci projektu Euroscola. Ještě před ní ale byla plánována prohlídka města, na kterou jsme se všichni těšili. Bez velkých problémů a zdržení jsme v pondělí večer vyrazili směrem Štrasburk. Jelikož jsme hradby města Loun opustili po dvaadvacáté hodině, vyzkoušeli brzy všichni účastnící výpravy příjemnost spánku v sedě. Rušeni snad jen několika toaletními zastávkami v Německu jsme takto dorazili po osmé hodině ranní do hlavního města Alsaska. Přivítalo nás počasí na jaké jsme zvyklí snad jen z ruských filmů. Zanedlouho se však oteplilo, lehký deštík přestal a my, plní odhodlání reprezentovat, jsme vyšli vstříc prvnímu dnu výpravy.
    Programem byla prohlídka města, spojená s výletem lodí po řece Rýnu. Z řeky působil Štrasburk majestátně, ale zároveň, ladně, lehce a příjemně. Ve městě se snoubí francouzský styl s německou přesností, a tak je architektura velmi zajímavá. V jedné části město působí středověce, ve čtvrti, kde se nachází EU Parlament zase moderně a významně. Po projížďce lodí, jsme se s pedagogickým dozorem přesunuli před katedrálu Notre-Dame de Strasbourgh. . Když jsme pocítili lehkou bolest za krkem a uvědomili si, že na špičku katedrály jen tak neuvidíme, vstoupili jsme do interiéru kostela. I ten byl neméně zajímavý svými vitrážemi, oltářem a výzdobou. Zbytek dne jsme vyplnili návštěvou galerie moderního umění a dalších částí města. Program byl vhodně doplněn rozchody, během kterých jsme ochutnali místní kuchyni i alespoň trochu poznali místní život.
    Město na mě osobně působilo velmi sympaticky, čistě a spořádaně. Minimálně po ránu nebylo plné dotěrných turistů, v ulicích i provoz na silnicích byl klidný a celkově na mě Štrasburk nepůsobil jako velkoměsto.
    Když nadešlo pozdní odpoledne, odjeli jsme autobusem do hotelu F1, který byl naším nocležištěm. Přes některé svérázné a v ČR dosud neznámé systémy toaletní techniky, nám posloužil dostatečně. Večer jsme ještě jednou navštívili centrum města, abychom vychutnali paprsky oranžového zapadajícího slunce pronikající do malebných uliček. Náležitě unavení jsme ulehli ke spánku v pokojích našeho hotelu, hlavy plné myšlenek na zítřejší den, kdy proběhne návštěva Parlamentu EU.
    Ráno jsme se rychle nasnídali z vlastních zásob, oblékli důstojné svršky a vyrazili k Parlamentu. Po příjezdu jsme uviděli obrovskou budovu elipsovitého tvaru s prosklenými stěnami. Když jsme přišli blíž, byli jsme hned tázáni administrátorkou a poté převedeni přes bezpečnostní kontrolu. Následovala druhá snídaně v kantýně Parlamentu , společná se zástupci dalších zemí. Ihned jsme navázali kontakt a ujistili se, že naše jazykové schopnosti nejsou špatné. Než jsme si však stačili vyměnit čísla, byli jsme administrátory odvedeni do vlastní jednací síně Parlamentu. Rozměrnost, která připomínala snad jen hokejové stadiony, brala mnohým z nás dech. Usadili jsme se na místa poslanců, a jak řekl jeden z mnoha politiků, kteří s námi ten den pracovali, vyzkoušeli jsme si místo, kde jednou někteří z nás třeba budou sedět.Myslím, že bych skutečně jednou chtěl podobné místo zastávat.
    Po úvodním slově a dalších neméně zajímavých proslovech jednotlivých politiků jsme vyzkoušeli moderní systém hlasování i další technické vymoženosti, jako například mikrofony, které někteří z nás využili k položení otázek politikům. Po bohaté,zajímavé debatě, jsme dostali v kantýně oběd.
    Po obědě tvořeném kuřecími prsíčky s hranolkami a zmrzlinovým zákuskem, jsme přistoupili k Eurogame. To byla hra zaměřená na znalosti a náš všeobecný přehled. Soutěžilo se v týmech po čtyřech hráčích – co hráč, to jiná národnost. Já jsem byl ve skupině s hochy ze Švédska, Malty a Španělska. Po krátkém chaosu způsobeném zmatky při hledání členů ostatními týmy jsme se domluvili a správně odpověděli na všechny otázky. Pak už jsme se jen doufali v postup do finále hry, na které jsme si dost věřili.
    Po tomto vědomostním bloku jsme se odebrali do komisních kanceláří, kde jsme v menším počtů řešili téma připravené již ve škole. Bylo pět témat, takže se všichni účastníci rozdělili do pěti skupin, ve kterých bylo možno lépe diskutovat. Naše téma – Evropská demokracie jsme prodiskutovali a demokratickými metodami vytvořili text, který předvedeme v hlavní jednací síni parlamentu. Když bylo hotovo, nic nám nebránilo odebrat se k vyhodnocení do hlavní síně. Před evropskou vlajkou, která byla dominantou jednací síně, každá skupina ( komise ) prezentovala svůj text. Ostatní potom pomocí hlasovacího systému vyjádřili svůj názor na tyto návrhy. Po této političtější záležitosti nastalo finále hry Eurogame. Tam jsme se s naším týmem probojovali a dostali se tak do elitní čtyřky. Čtyři týmy soutěžily ve vědomostních otázkách i v otázkách hudebních. Vše vypadalo nadějně, ale naše vítězství nakonec zhatil nějaký španělský zpěvák, jelikož jsme nevěděli vše o jeho písni. Ale i tak Česká republika nezůstala pozadu a zvítězil tým s českou posilou Markétou Jirkovskou. Den se nezadržitelně chýlil ke konci a k jeho zdárnému zakončení chyběla už jen evropská hymna. Během jejích tónů přinášeli vlajky jednotlivých členských států. Pak jsme se rozloučili a vyhledali náš autobus. Cesta domů spojená s návštěvou supermarketu byla opět noční, a tak jsme se v rámci možností prospali. Domů jsme dorazili časně ráno ve čtvrtek 31. května.
    Výlet se mi moc líbil a posílil můj už tak pozitivní názor na Evropskou unii. Evropská unie je totiž útvar ve kterém je naše budoucnost a který musíme společně budovat.
    Fotogalerie → 29. 5. 2007, 30. 5. 2007.

Přežili jsme sportovní kurz… - ALBEŘ - 26. 5. - 1. 6. 2007

Adéla Šimánková a Daniela Černá, 3. A4 - 7. 6. 2007

V sobotu 26. května v půl jedné odpoledne čekala netrpělivě skupinka studentů GVH před budovou školy v Poděbradově ulici. Byla to třída 3.A/4 se septimou. Společně jsme čekali na příjezd autobusu, obklopeni krosnami a všelijak podivně zabalenými koly. Autobus spolu s přívěsem zanedlouho přijel a naši budoucí cyklističtí instruktoři se ujali nakládání kol. Skládání kol nebylo nejlehčím úkolem, ale nakonec se vše podařilo a mohli jsme vyrazit na dlouhou čtyřhodinovou jízdu směrem na Albeř do výcvikového střediska Univerzity Karlovy, kde probíhal celý náš sportovní kurz.
    Po příjezdu následovalo vybalování kol i zavazadel, seznámení s řádem, chodem v táboře a s budoucím programem, který byl velmi pestrý. Proto se předem omlouvám, jestli na něco pozapomenu, protože jsme toho za týden prožili velmi mnoho.
    Nejdůležitější úkol přišel hned v zápětí, a to rozřazování do družstev. Druhý den jsme hned po snídani mohli vyrazit. Každé družstvo mělo svoji trasu i tempo, kterým jelo. Samozřejmě se zde našli i jedinci, kteří své síly neodhadli, a proto byli povýšeni nebo také degradováni do lepšího či horšího družstva. A protože to nebyl jen kurz, který se odehrával na kolech, tak jsme se učili např. na kánoích, pramicích, ale také probíhaly i další akce. Po večerech jsme hráli mezi sebou turnaje ve volejbale a v basketbale. Našli se tu i zájemci o ping - pong, a proto se v něm také uskutečnil zápas. Největší show pro studenty byl zápas družstev proti skupině profesorů, kteří nám ukázali, jak se volejbal pořádně hraje a s přehledem oba týmy tříd rozdrtili. Jeden den pro nás byla dále připravena jízda zručnosti, kde se projevily naše dovednosti s kolem. Poslední zpestření, které nás čekalo, byl orientační běh. Někteří jedinci to brali vážně (a při běhu se zahřáli), ale někteří to spíše pochopili jako rekreační chůzi a dokonce ještě stihli i posvačit, ale hlavní je, že se nikdo neztratil a tím pádem prokázal alespoň dobrou orientaci.
    Největším našim strašákem byly úrazy. Bohužel jsme jich nebyli ušetřeni a na jeden pád z kola došlo. Dokonce se muselo jet do nemocnice na stehy. Ostatní to už naštěstí zvládli jen s modřinami. Další věc, která nám dělala vrásky, bylo počasí. Po vedrech, které panovala se nám trošičku ochladilo. Kvůli dešti, krupobití a zimě jsme jeden den zůstali v teploučku na chatkách. Jinak jsme se ale snažili poctivě šlapat. Celý pobyt jsme strávili v krásné krajině, která se právem nazývá „ Česká Kanada“ a viděli jsme okouzlující místa, jako třeba hrad Landštejn a město Slavonice. Ve čtvrtek vyrazila všechna družstva autobusem do Jindřichova Hradce, kde jsme si mohli prohlédnout zámek i celé město. A na závěr při zpáteční cestě do tábora jsme se svezli starým vlakem úzkokolejkou. Nastal poslední večer s balením a v pátek ráno úklid a následně odjezd domů.
    Závěrem bych chtěla za všechny studenty poděkovat instruktorům, kteří to s námi neměli lehké. Doufáme, že jsme je moc nevysílili a snad to s námi ve zdraví (jak psychickém tak fyzickém) přežili, protože nejsme určitě ti nejvzornější. Celý kurz se nám moc líbil a litujeme, že to tak rychle uteklo a nemohli jsme v Albeři zůstat déle.

ŠTRASBURK - 28. 5. - 31. 5. 2007

Markéta Jirkovská a Karla Holubová - třída 5. A8 - 5. 6. 2007

Hned v úvodu musíme konstatovat, že spojit návštěvu evropského parlamentu v rámci projektu Euroscola s 1 denní exkurzí po Štrasburku, hlavním městě Alsaska, byl velice dobrý nápad. Nejednalo se tak pouze o celodenní sezení v budově parlamentu, ale dostalo se nám i jedinečné příležitosti poznat Štrasburk jako takový; s jeho kulturními památkami, malebnými uličkami protkanými tokem Rýna…
    Po vyčerpávajících 9 hodinách strávených v autobuse jsme konečně dorazili do Štrasburku. Přivítalo nás zde chladné a sychravé počasí, nám to však náladu nezkazilo. Zvládli jsme prohlídku místní katedrály Notre-Dame de Strasbourg, která se pro nás svou úctyhodnou výškou stala nepřehlédnutelným orientačním bodem.
    Poté jsme se vydali na projížďku vyhlídkovou lodí po Rýnu, přičemž jsme mimo jiné měli možnost poprvé spatřit celou budovu evropského parlamentu. Následoval rozchod, který většina studentů využila k nákupu suvenýrů a zahřátí se v nějaké z štrasburských cafétéries…
    Po rozchodu jsme přešli k dalšímu bodu programu; návštěvě muzea moderního umění, kde některé exponáty opravdu stály za vidění. Tím skončila naše prohlídka města a my jsme se mohli konečně ubytovat ve Formuli 1( kde jsme si mimochodem opravdu připadali jako naskládaní ve formuli?), kde na nás čekala sprcha a zasloužený odpočinek.
    Po zhruba dvouhodinovém odpočinku jsem se opět vypravili směr Štrasburk- le centre de la ville, abychom si město prohlédli i ve večerním světle. Večerní návštěvu města však většina z nás využila k nákupu něčeho dobrého k večeři. Po návratu do hotelu jsme téměř okamžitě padli vyčerpáním, jen ti aktivnější z nás si ještě připravovali své zítřejší projevy.
    Druhý den ráno jsme všichni hladoví vyrazili do Evropského parlamentu, jehož budova nás všechny velice ohromila svou krásou. Kvůli důkladné prohlídce při vstupu si mnozí z nás připadali jako na letišti. Prvním bodem na seznamu byla typická francouzská snídaně – pečivo plněné čokoládou, káva s mlékem, čaj, pomerančový džus. Poté se všichni účastníci přesunuli do „hemicyclu“- zasedací místnosti všech europoslanců. Zde jsme se usadili do - velice pohodlných – křesel a nasadili jsme si sluchátka (projevy byly překládané do pěti jazyků a každý si mohl vybrat jazyk, který nejvíce ovládal, avšak podle našeho názoru převládala angličtina…). Nyní jsme mohli pozorně poslouchat úvodní slovo o práci EU a EP, kterého se ujali čtyři evropští administrátoři. Poté měla každá škola asi jednu minutu, ve které měl jeden nebo více žáků představit svou školu. Za naši školu se tohoto úkolu ujala Jana Vojtěchová, která svoji práci odvedla velice dobře. Posledními dopoledními body na programu byla krátká anketa a diskuse (nebo dotazy) na téma budování Evropy. K odpolednímu se všichni vydali do jídelny, kde nás čekal vydatný oběd, ale hlavně „Eurogame“.
    Principem téhle hry bylo, najít si k sobě tři studenty (každého jiné národnosti) a vyplnit dotazník, ve kterém bylo asi šestnáct otázek - každá v jiném jazyce. Poté jsem se rozdělili do pěti pracovních skupin a debatovali jsem na předem přidělená témata.
    Asi po dvou hodinách nás znovu odvedli do zasedací místnosti, kde jsme hlasovali o návrzích, které předložily jednotlivé pracovní skupiny a také se zde konalo finále hry „Eurogame“. Tato část dne byla velice zajímavá (hlavně pro nás), protože studenti z naší školy byli zastoupeni ve třech za čtyř týmů. Finále bylo velice napínavé a po vyrovnaném boji vyhrálo družstvo červených, za které soutěžila i Markéta Jirkovská. Nakonec zazněla evropská hymna a my se mohli vydat na cestu domů. Hned jak jsme vyšli z budovy parlamentu, všichni se nahrnuli k Markétě a začali jí gratulovat, obdivovat její veliký pohár a fotit se s ní -hm, jako kdyby byla nějaká pop-star?. Jen co se vřava uklidnila nasedli jsme do autobusu a vydali se směr hypermarket.
    Zde jsem dostali rozchod asi hodinu a půl. Většina lidí využila čas k nákupu jídla a pití na dlouhou jízdu domů, někteří ještě dokupovali poslední suvenýry pro své příbuzné.
    Když se všichni obtěžkáni nákupy vrátili na svá místa, mohlo se vyrazit. Většina lidí byla tak vyčerpána, že usnula jen co jsme vyjeli. Před budovu GVH jsme dorazili asi ve čtyři ráno. Úplně rozlámaní a ospalí z osmihodinového sezení jsme se vydali ke svým rodičům, kteří nám přijeli pomoc s zavazadly. Zpráva která nás trochu probudila a potěšila byla, že druhý den nemusíme do školy. ?
    Na závěr bychom rády poděkovaly naším profesorům, kteří nám tento jedinečný výlet umožnili a všechno pro nás zorganizovali; zejm. pak p. prof. Krahulíkové, sl. prof. Kuklové a panu profesoru Vojtěchovi.

Parlament Evropské Unie, Štrasburk - 30. 5. 2007

Petr Josef Gaertner (4. A8) - 3. 6. 2007

Cesta do města Štrasburku, kde sídlí Evropský parlament, byla velmi únavná. I přes komfort autobusové služby, kterou poskytovala společnost SADO, tuhly kosti v těle. Devět hodin cesty, bylo i pro otužilce zkrátka hodně!
    Při přejezdu přes území Německa jsme měli možnost otestovat funkčnost přístrojů kontrolující vstup do velmi příjemných, typicky německých, toaletních prostor. V několika případech se ukázaly jako zcela zbytečné! Ověřili jsme kvalitu dálnic a bezpečnostní kontrolu při přejezdu přes hranice. Vše proběhlo velmi hladce.
    Na hranicích mezi DEU a FRA se ukázalo, že pro drogové dealery byl ten den přechod zcela bezpečný, jelikož policie měla asi dovolenou. Nevím, jestli to tak funguje obvykle, nebo to byl administrativní omyl při rozmisťování jednotek.
    Už při příjezdu do města jsem zaregistroval odlišnou architekturu a zvyklosti. Budovy podobající se německé architektuře si s francouzskou pečlivostí evidentně nenotovaly. Z chodníků se dalo zřetelně vyčíst, jak Francouzům chutná žvýkání žvýkaček, co deset cm2, to rozmázlá žvýkačka na zemi. Ukázaly se ovšem i velmi kvalitní stránky města. Katedrála Notre Dame, dominanta města, se tyčila vysoko nad ostatními budovami. Byla postavená před pěti sty lety. Studenti našeho gymnázia si bez výjimky pokládali otázku, „Jak to ….. mohli před pěti stovkami let postavit?“ Moderní budova Evropského parlamentu, opevnění města, muzea, školy, ale i mentalita lidí jistě nezklamaly.
    Hotel, který byl naše tábořiště přes noc, se ukázal jako velmi vyhraněný. Přes zajímavou noc, kde museli páry stejného pohlaví přespat spolu na manželské posteli, s tím, že se jim nad hlavami chechtal spolužák, se ukázal po technické stránce velmi suverénní. Zejména automatické zhasínání světla na záchodech bylo tak rychlé, že než si člověk našel koncovku, tak už nic neviděl.
    Po ranním vstávání jsme měli co dělat si rychle sbalit těch pár věcí, co jsme měli s sebou. Vyfikli jsme se a už nám nemohlo nic zabránit cestě do Evropského parlamentu.
    Při příjezdu jsme viděli vlajku České republiky na velice důstojném místě. Hned muselo být všem ostatním národům jasné, že sem Češi jeli, aby všem ukázali, jak vyřešit problémy současné EU. To se jasně ukázalo v průběhu dne.
    Po vstupu na dvůr se hned ukázalo nadšení, které v nás všech dřímalo od pondělního večera. Propukla vnitřní radost a nálada se už začala zlepšovat. Po lehkém zklidnění jsme vstoupili do budovy a prošli nezbytnou bezpečnostní kontrolou. Vše proběhlo hladce. Již zde musela většina studentů ověřit své jazykové schopnosti. Ukázalo se úspěšně i proto, že jsme se všichni sešli ve správné místnosti, v jídelně!
    Po lehké snídani následovalo první zasedání v parlamentu. Již zde jsme zasedli do křesel určených pro elitní evropské politiky. Seznámili jsme se s několika vůdčími osobnostmi dnešního politického světa. Po jejich vřelém uvítání jsme měli představit naši školu v podání Jany Vojtěchové. Po následném sletu jejich názorů jsme měli prostor dotázat se jich. Naši studenti se příliš nezajímali o názory politiků, proto se GVH muselo spokojit s pouhým jedním dotazem. Po této fázi jsme se sešli opět v jídelně a pochutnali si na kuřecích prsíčkách s hranolky a tatarkou. Po obědě jsme vyhledali partnery z jiných států EU a odpověděli na otázky ohledně hry Eurogame, kterou po skončení celodenního programu vyhrála s její skupinou Markéta Jirkovská (tímto bych jí chtěl pogratulovat, protože jsem to ještě nestihl) a přivezla pohár pro vítěze do Loun.
    Odpoledne jsme pokračovali v pěti skupinách, které se zabývaly předem vybranými tématy. Ačkoliv nedovedu posoudit, jak vypadaly diskuse všech skupin, mohu ohodnotit práci skupiny č. 1, která se zabývala evropskou demokracií: Moje skupina pracovala velmi ukázněně, tvořila, diskutovala o vzájemných idejích, přičemž na většině jsme se vždy stoprocentně shodli. Málokdy bylo zapotřebí hlasování a poražený naprosto respektoval názor většiny. To vše bylo součástí velmi diplomatické, kamarádské a příjemné atmosféry.
    Po ukončení a odhlasování finálního znění jsme se přemístili do prostor hlavního sálu parlamentu, kde jsme opět usedli do hlasovacích křesel. Zde prezidenti, chairmani, museli zhodnotit, popsat, podat osobní názor na celý vývoj diskuse a vytváření finálního znění názoru, či názorů. Z vlastní zkušenosti musím říct, že to nebyla jednoduchá úloha. Puls jisto jistě dosahoval úrovně 180 za minutu a horní i dolní končetiny mrzly, což vytvářelo osobní pocit neohrabanosti a na sebedůvěře to nepřidalo.
    Po úspěšném zvládnutí tohoto úkolu následovala čtení finálního znění usnesení v podání redaktorky, prostor pro dotazy a hlasování o přijetí, či zamítnutí usnesení, celým parlamentem. Všechna usnesení prošla, některá s vyšším počtem hlasů, některá s menším, ba dokonce jen velmi těsně. Politici nakonec pronesli finální proslov, kde nás velmi pozitivně ohodnotili a měli jsme volný prostor pro odchod.
    Před nástupem do autobusu následovalo focení. Vyfotili jsme se jako skupina, jednotlivci se nechali vyfotit a spokojeně jsme odjížděli do supermarketu, kde paní profesorky chtěli určitě ohodnotit kvalitu a různorodost francouzského zboží.
    V osm přišel náš čas, cesta domů. Devět hodin cesty už bylo lehčí překonat, než cestou do Štrasburku. Každý byl unavený po náročném programu. Nebylo tím pádem tak těžké usnout. U mě osobně to bylo ještě horší než předtím, ale většině lidí se podařilo odpočinout si a přeci jen cestovat nevědomky. Po příjezdu do Loun už zbývalo jen uklidit si nepořádek v autobuse, rozebrat si zavazadla a individuálně se dopravit domů.
    Fotogalerie → 29. 5. 2007, 30. 5. 2007.

Štrasburk – Evropský parlament - 30. 5. 2007

Adéla Grolmusová (1. A4) - 3. 6. 2007

Je 22 hodin, silně prší, poslední zamávání rodičům a můžeme vyrazit. Cesta proběhla bez problémů, přejeli jsme Německo a pak hurá do Francie. Do Štrasburku jsme přijeli okolo 7 hodiny ranní. Počasí nám moc nepřálo – pršelo a byla zima. Nasadili jsme si kapuci, roztáhli deštníky a vydali se na prohlídku. Štrasburk se mi velmi líbil, je to krásné město, ovlivněné německou architekturou. Prohlédli jsme si nádhernou katedrálu Notre Dame, udělali si projížďku krytou lodí ( stále poprchávalo), díky které jsme spatřili spoustu historických staveb. Následoval rozchod, během kterého bylo možno nakoupit suvenýry a ochutnat pár francouzských lahůdek (teplé plněné bagety, ovocné koláčky,…). Také jsme uvítali návštěvu Muzea moderního umění, kde byl dokonce i obraz od českého malíře. Před 16. hodinou jsme odjeli do Hotelu F1. S ubytováním jsem byla vcelku spokojená – pokoj byl čistý, postel pohodlná, voda teplá, dokonce i topilo topení. Někteří měli s ubytováním potíže, jelikož jim nešly otevřít dveře na kód, chyběly ručníky atd. Po vyřešení problémů jsme měli čas na odpočinek, protože navečer jsme se šli opět projít do centra Štrasburku. Obloha se již vyjasnila, takže to byla příjemná procházka. Večer jsme byli unaveni po náročném dni, takže osprchovat, připravit se na druhý den a rychle spát.
    Ráno v ,,Den D“ jsme odnesli všechna zavazadla do autobusu a přesně v 7:45 h. započala naše cesta do Evropského parlamentu. Byli jsme nervózní, nebo alespoň já. Chvíli jsme čekali před budovou Louise Weiss, poté absolvovali bezpečnostní prohlídku a za chvíli už seděli v jídelně a snídali. Musím podotknout, že jsem od Evropského parlamentu čekala honosnější snídani než jedno sladké pečivo pro každého. Když jsme byli usazeni do Půlkruhu Evropského parlamentu, nasadili si sluchátka, navolili jazyk a následovalo uvítání, představení Evrop. parlamentu, dotazy, atd. K obědu se podávalo kuřecí s houbami a hranolky, dokonce jsme dostali i zmrzlinu. Zahájila se hra EUROGAME. Měli jsme zodpovědět otázky ve skupině, skládající se ze 4 lidí různých národností. Toto se mi z celého programu líbilo nejvíce. Byli jsme překvapeni, že skoro všichni lidé ostatních národností nám nevěřili, že Ilias a Odyseu napsal Homér. Pak bylo rozdělení do skupin s předem připravenými tématy. Se systémem diskuse jsme ale spokojeni nebyli, očekávala jsem otevřenější diskusi. Většina lidí se totiž styděla něco říct (museli jsme se přihlásit, stoupnout si a mluvit do mikrofonu). Poté bylo opět přemístění do Půlkruhu. Byly shrnuty zprávy z jednotlivých skupin, závěr hry EUROGAME (finálová družstva byla 4 – ve 3 z nich byli Češi). Vyhrálo družstvo, jehož členem byla Markéta Jirkovská. Následovalo rozloučení, evropská hymna, … A po půl šesté jsme už odjížděli z Parlamentu. Zastavili jsme ještě v marketu (nakoupení svačin na cestu, dárky,…), ve 20 hodin se rozloučili se Štrasburkem a vyrazili domů. K budově gymnázia jsme přijeli přesně ve 4 hodiny ráno.
    Fotogalerie → 29. 5. 2007, 30. 5. 2007.

Štrasburk – Evropský parlament - 30. 5. 2007

Markéta Gálusová (1. A4) - 1. 6. 2007

Vše to začalo v pondělí 28.5. 2007 v 22:00 h, kdy se účastníci zájezdu shromáždili před budovou školy. Ačkoli pršelo všichni byli v dobrém rozmaru. Za několik minut už autobus projížděl nočními ulicemi směrem na Štrasburk. Po devíti hodinách úmorné cesty jsme dorazili do centra Štrasburku. Nejprve jsme se kochali historickými ulicemi města a navštívili katedrálu Notre-dame. Výborný nápad byla projížďka na lodi po řece Rýn. Měli jsme tak možnost prohlédnout si velkou část města, aniž bychom prochladli v sychravém počasí. Po projížďce jsme dostali rozchod, což byla pravá chvíle pro nákup suvenýrů, či k ochutnání něčeho z francouzské kuchyně.
    Odpoledne jsme navštívili muzeum umění a pak se s menšími problémy ubytovali v hotelu Formule 1, kde jsme si mohli po náročné cestě odpočinout. Na večer jsme se ještě vrátili do centra města, abychom se pokochali Štrasburkem při západu slunce. Ovšem většina studentů to brala jako příležitost ulovit si něco k večeři. Po návratu konečně došlo na to, na co se každý těšil – sprcha, postel.
    Druhý den nastal vrchol zájezdu – reprezentace České republiky v Evropském parlamentu, kde se sešlo přes 20 národností. Po malé snídani jsme se zúčastnili zasedání. Vyzkoušeli jsme si hlasování, vyslechli jsem si projevy studentů z ostatních zemí a měli jsme možnost pokládat otázky týkající se Evropského parlamentu či budoucnosti Evropy.
    Po výborném obědě (Evropský parlament si po malé snídani vylepšil skóre) se zahájila hra Eurogame. Úkolem bylo sestavit si tým o 4 lidech různých národností a odpovědět na určité otázky, které byly pokládány v evropských jazycích. Myslím, že tato část programu měla u českých studentů největší ohlas. Po Eurogame následovala diskuze na naše připravená témata. Ačkoli diskuze na první pohled vypadala honosně, (mluvili jsme do mikrofonu, při mluvení jsme museli stát.. atd.) naše skupina pro ni měla spíše negativní hodnocení. Pak došlo na shrnutí témat, případné dotazy a vyhodnocení hry Eurogame, která přinesla naší škole velký úspěch (což mě ani tak nepřekvapilo, když většina našich evropských kolegů si myslí, že autorem Odyssey je Platon) Markéta Jirskovská a její družstvo vyhrálo a Markéta si odvezla ze Štrasburku pohár. Po konci programu jsme se naložili do autobusu, který nás odvezl domů.
    Fotogalerie → 29. 5. 2007, 30. 5. 2007.

SURVIVAL – 27.4. až 1.5.2007 – PERNINK

Ing. F. Pospíšil - 2. 5. 2007

V malebném koutě Krušných hor nedaleko Ostrova nad Ohří leží víska Pernink. Ta se stala přímým svědkem čtyřdenního snažení osmadvaceti studentů a studentek gymnázia Václava Hlavatého. Organizátoři pod vedením Františka Pospíšila (manžela třídní učitelky) připravili pro studenty (nejen) kvarty nabitý program, ve kterém se střídaly hry, testy, soutěže i další aktivity.
    Mottem celé akce nazvané Survival (z lat. přežít) se stal příběh o zatopení Evropy vlivem globálního oteplení a následný chaos a totální společenský kolaps. Proto museli adepti zvládnout zrychlený přesun na nádraží, přibalení jídla do vlastních batohů, výběr zkoušek Survivalu, přesun do horské chaty s příznačným názvem Archa, kterou museli nalézt a posléze odemknout schovaným klíčem. Potom na ně čekal ještě tzv. Přijímač, který byl založen na kreativitě, protože přítomní měli odpovídat na nesmyslné otázky.
    Vlastní program se odvíjel ve dvou rovinách : zatímco vybraní adepti plnili zapsané zkoušky, pro ostatní byl připraven společný program. Jak dnes už víme ze závěrečné anonymní ankety, mezi nejtěžší zkoušky patřilo Mlčení jehňátek (den a noc nemluvit), O kolečko víc (50 km na kole), U kůlu (být přivázán 5 hodin u stromu) a Botičky (30 km pěšky). Naopak mezi nejlehčí zkoušky zařadili studenti Otužování (vydržet půl minuty pod ledovou sprchou), Vadí-nevadí (pravdivé odpovědi na otázky spolužáků) a Noční výsadek (vrátit se na chatu v noci z neznámého místa).
    Společný program byl poměrně různorodý, kdy se střídaly hry v přírodě, psychologické testy, dramatická vystoupení, soutěže ve zručnosti a psychohry. Nejvíce se líbilo Drama (ztvárnění balad z Erbenovy Kytice), Kriminálka Las Vegas (hledání správné cesty v lese a její popis), Nichtbürgerův šestiapůlboj (několik neobvyklých srandovních soutěží), Konfrontace (překonání strachu z nepříjemného zážitku), Psychotesty (testy osobnosti, testování vloh a předpokladů, hodnotový žebříček) a Miss ručka + Myss nožka (hodnocení dívčích rukou a nohou hochů opačným pohlavím).
    Všichni účastníci si kromě vlastních zážitků odnesli vlastnoručně upravené tričko batikou nebo Savem, drobné ceny za soutěže, většina odznak Survivalu a to se ještě můžou těšit na CD plné fotek a textů.
    Za organizátory musím poděkovat vedení GVH za podporu, místní skautské organizaci za materiální zabezpečení některých her a paní Ortové za reklamní předměty.

Jak francouzští studenti poznávali krásy Čech

L. Krupka, K. Škroudová (třída 3A/4), M. Lopatová (třída 6A/8) - 11. 04. 2007

Již od rána 28.dubna jsme napjatě očekávali přílet našich francouzských korespondentů z Lycée Joffre v Montpellier, které jsme odpoledne přivítali s otevřenou náručí na letišti Ruzyně. Některé z nich už jsme dávno znali, protože v loňském roce jsme strávili podobný pobyt u nich. Tuto možnost mají studenti Gymnázia Václava Hlavatého v Lounech už třináct let díky kontaktům paní profesorky PhDr. M. Krahulíkové. Tyto reciproční pobyty se navazují nejen kvůli přátelským vztahům se zahraničím, ale hlavně pro zdokonalení našich studentů v malebném jazyce, kterým je francouzština.
    Ale zpátky k programu. Naše francouzské přátele čekal náročný týden v podobě poznávání klenotů české kultury, české gastronomie a našeho způsobu života. V den jejich příletu je ještě čekalo osobní přijetí v rodinách a nastolení přátelské atmosféry. Druhý den jsme započali prohlídkou našeho secesního gymnázia a návštěvou vybraných vyučovacích hodin. Následovalo přijetí vedením školy a slavnostní oběd v Barokním špitále. Odpoledne jsme měli dostatek prostoru pro přijetí na Radnici města Loun a prohlídku celého města. Večery jsme pak většinou trávili společně dle přání Francouzů v lounských restauračních zařízení a na diskotéce.
    Následující dva dny jsme strávili v Praze prohlídkou jejích nejkrásnějších míst. Mezi ně bezesporu patří Pražský hrad s Chrámem sv. Víta, Chrám sv. Mikuláše, Karlův most, Staroměstské náměstí s Orlojem a Prašná brána. Naší pozornosti neunikl ani Vyšehrad, Václavské náměstí, Národní divadlo a další pozoruhodnosti.
    Neděli trávili Francouzi v hostitelských rodinách s individuálním programem, každá rodina se samozřejmě snažila vyhovět přání svého hosta. Na pondělí byl přichystán výlet do Karlových Varů, kde naši korespondenti poctivě ochutnávali všechny minerální prameny a lázeňské oplatky, které jim velice zachutnaly.
    Zakončením jejich pobytu byl výlet na nejznámější český hrad Karlštejn, kde se mohli vžít do doby našeho největšího panovníka Karla IV. Celý týden utekl jako voda a byla tu středa, den odletu, kdy si mohli užít posledních pár hodin v České republice, utříbit si zážitky a dojmy a  připravit se na odlet domů do Montpellier. Plni nadšení a vzpomínek z naší vlasti odlétali v 15:50. Nebylo to lehké loučení! Navázala se opět nová přátelství, která se, jak doufáme, budou nadále prohlubovat, protože přátelství nezná hranic. Po návratu do Loun jsme se také rozloučili s autobusem Ludvigem, který nás doprovázel na všech cestách.
    Tento, opravdu těžko stíhatelný program, byl pro ně velkým zážitkem, na který, jak doufáme, nikdy nezapomenou. V tuto chvíli bychom chtěli poděkovat PhDr. M. Krahulíkové a Mgr. L. Majdové za skvěle připravený a nabytý program plný těch nejvýznamnějších a nejkrásnějších míst naší vlasti. A dále bychom taká neměli opomenout naše Gymnázium Václava Hlavatého, díky kterému jsme tuto možnost a zároveň i celoživotní zkušenost dostali a které i finančně vypomohlo k uskutečnění všech těchto výletů.
    Obohaceni o nové zážitky a zkušenosti jsme se opět vrátili do normálního života.

Workshop „Kultura spojuje“

Mgr. Ludmila Pospíšilová - 11. 04. 2007

Ve dnech 2.- 4. dubna 2007 jsem se v Drážďanech zúčastnila workshopu „Kultura spojuje“, který byl určen českým učitelům z euroregionu Labe za účelem výměny zkušeností s německými pedagogy a seznámení se s potenciálem muzea jako mimoškolní vzdělávací instituce. Akce se zúčastnilo 18 učitelů ze základních a středních škol, ředitelů škol a pracovníků školských úřadů z Ústeckého, Libereckého a Karlovarského kraje. Organizátory workshopu byli pracovníci drážďanského Muzea Hygieny a nadace Brücke/Most.
    Po příjezdu do centra nadace jsme byli uvítáni paní Ivonou Kupskou, ubytováni v domě pro hosty „Elbe/Labe“ a po obědě následovalo zahájení workshopu se vzájemným seznámením všech účastníků. Pro české pedagogy byl zajištěn simultánní překlad. Během odpoledne jsme se ve formě přednášky „Šance a možnosti výuky“ měli možnost seznámit s nabídkou výukových programů Muzea Hygieny pro české školy. Jako host vystoupila také Marcela Kováčová z Bratislavského národního muzea s prezentací projektu na téma jak zpřístupnit výtvarné umění žákům a studentům. Večer jsme odjeli do německého Muzea Hygieny, které je nejen muzeem člověka z pohledu biologického, ale člověka v celém spektru vztahů, ať už sociálních, kulturních, společenských či etických. Zde nás český lektor Filip Bláha provedl expozicí „Smrtelná medicína“ zabývající se činností německých lékařů před a během druhé světové války. Tato působivá prohlídka doplněná řadou videí bude prezentována do konce června a současně se muzeum snaží vyjít českým školám vstříc formou nabídky uhrazení cestovních nákladů.
    V úterý jsme hned po snídani odjeli opět do muzea, kde nás německá muzejní pedagožka provedla stálou expozicí, kde jsme se mohli utvořit konkrétní představu o jednotlivých programech k tématům Život a umírání, výživa, mozek, sexualita, pohyb a krása. Na rozdíl od většiny českých muzeí jsou tyto expozice vysoce interaktivní, studenti si mohou vyzkoušet jednotlivé exponáty a zároveň pracovat z řadou elektronických přístrojů včetně notebooků, kde si mohou vyhledat různé informace související s tématem výstavy. Kromě tematických prohlídek trvajících cca hodinu a půl, (Než se narodí dítě; Puberta, Láska, Sex & Comp.; Žít s AIDS; Jídlo má smysl; Závislost a drogy) nabízí muzeum rovněž tříhodinové projekty pro různé věkové kategorie, např. Učení se dá naučit, Nahlíženo přes okraj talíře, Člověk v pohybu, Buněčná biologie a genetika, Forever Young, Fascinace mozkem, Být ve své kůži… Při těchto projektech se studenti nejen blíže seznámí s příslušnou problematikou, ale mají i možnost pracovat ve skupinách s předem připravenými pracovními listy a na závěr následuje vyhodnocení projektů a následná diskuze v režii muzejních pedagogů.
    Odpoledne jsme navštívili dětské muzeum určené dětem předškolního věku a prvním stupňům základních škol. Poté následovala diskuze s pracovníky muzea, kteří se chtěli dozvědět o našich představách a přáních, na jejichž základě by lépe zahrnuli potřeby českých škol do programu muzea a zpřístupnili tak expozice českým studentům v masovějším měřítku.
    Večer jsme měli možnost prohlédnout si barokní památky Drážďan v doprovodu historika pana Filipa Bláhy. Ve středu jsme se rozdělili do pracovních skupin na pedagogy ze základních škol, gymnázií, středních odborných škol a multiplikátory ve školství a učinili jsme první kroky k vypracování vzdělávacích programů pro české žáky a studenty.
    Výsledkem celého workshopu bylo nejen navázání nových vztahů mezi českými a německými pedagogy a výměna zkušeností, ale přínosná byla také dohoda mezi českou a německou stranou v otázce zpřístupnění německých muzeí českým školám. Je zde snaha např. o prolomení jazykových bariér. Přínosem muzea je také rozvíjení mezipředmětových vztahů a zařazení vybraných projektů do ŠVP.

Setkání aneb rozjezdová akce filmového klubu

Jitka Boudová - 07. 03. 2007

Jak všichni jistě víte, nebo možná ještě nevíte, Marek Mikulášek, Terka Cajthamlová a já jsme založili klub. Tedy, abych byla přesná, filmový klub “Jeden svět na školách“ při společnosti Člověk v tísni. Takových klubů je po republice už hezkých pár desítek. O tento víkend se uskutečnilo jedno ze setkání klubařů, kterého jsem se zúčastnila já a Marek, Terezka s námi bohužel nemohla jet. Kdybych měla vypsat všechny báječné zážitky a poznatky, nestačilo by mi ani deset stránek, přesto se ale pokusím vypíchnout pár věcí, které by vás mohly zajímat…

Společný víkend se konal v Praze a sraz jsme měli v kavárně Krásný ztráty, kde jsme se všichni představili a dozvěděli jsme se, co a jak. Setkání bylo mezinárodní. Byli přítomni i Poláci, Maďaři a Slováci. Ještě v kavárně jsme shlédli 30 sociálních spotů, které každý dle svého uvážení ohodnotil a potom se určilo pořadí prvních třech nejrelevantnějších. Přítomen byl i tvůrce spotů pan Jiří Seidel, se kterým proběhla beseda. Po organizačních záležitostech, už měl každý svůj vlastní prostor zajít si na festival dokumentárních filmů o lidských právech – „Jeden svět“, na který jsme během zahájení dostali akreditace. Před každým filmem jsme si museli vyzvednout vstupenku, jinak by akreditace neplatila. V půl desáté už nám začínal první film – „Ježíšův tábor“. Po filmu jsme se procházkou přesunuli do Jedličkova ústavu kde jsme byli ubytováni.

Ráno začalo společným programem – projekcí filmu a následnou debatou s hostem. Tentokrát jím byl pan Ladislav Špaček, kterého snad nemusím představovat. Pan Špaček nás všechny rozdělil do několika táborů. Názorů na jeho besedu a na něho samotného vůbec bylo mnoho…. Po obědě (na kterém stále probíhaly horlivé diskuse na téma – pan Špaček) jsme absolvovali působivý workshop Járy Valůcha – na téma média. Následně proběhly prezentace klubů, kde jsme načerpali nové poznatky a zajímavosti ohledně fungování klubu, a ty také hodláme v blízké době realizovat. Pak jsme se přesunuli do galerie Langhans kde jsme měli pohoštění, připravené z jídel z různých koutů světa. Když jsem měli plné žaludky, (tedy když někdo měl plný žaludek, mě osobně to červené zelí z Gruzie moc nechutnalo ?.) Jsme šli opět do kina Světozor na „Večer romské hrdosti“, byl promítán film „Houslový rytíř“. Jelikož po většině z filmů následovala beseda, Houslový rytíř nebyl výjimkou, otázky jsme mohli pokládat jak režisérovi tak hlavnímu protagonistovi Markovi Balogovi, který nám i zahrál. Zašli jsme také do kina Perštýn, prošli se noční Prahou a pak už hurá na kutě.

Dalším dnem a bohužel pro nás už posledním byla neděle. Setkali jsme se v sále Světozoru, kde nám byl promítán film „We are together“ z prostředí Afriky. Potom jsme již v Jedličkově ústavu hovořili o celém setkání a také o našem happeningu. A jaký byl? Kdybyste šli po Praze nebo jeli někde v metru na trase B, či tramvaji tak asi uvidíte spousty žlutých lístečků s nějakých poselstvím Jednoho světa. Nestrhávejte je prosím a přemýšlejte nad jejich obsahem. Budťe jako paní uklízečka v metru, která tam uklízela, přečetla si ho…. a nevyhodila ho. Naopak ho přejela dlaní, aby ještě lépe držel….Stálo na něm: „Poznání je první cesta k pomoci“.

Po skončení setkání jsem zašli ještě na dva další filmy, potom už nám nezbývalo nic jiného než chytit nějaký autobus do Loun. Domů jsme přijeli kolem deváté, ale v Praze v sedadlech kin budeme sedět ještě hodně dlouho, alespoň v myšlenkách. Na závěr bych vás ráda předbežně pozvala na naše vlastní promítání klubu, které se bude konat každý měsíc v budově školy, datum a učebnu vždy ještě v čas upřesníme. Uvidíte plakáty. Začínáme ke konci března a těšíme se na vás.

Na lyžařský pobyt v Alpách jsme se všichni velice těšili...

Klára Lunterová a Jan Boček (autoři článku); Eva Rážová (autorka fotografií)
studenti třídy 5A/8, účastníci lyžařského výcvikového kurzu v Zettersfeldu - 22. 01. 2007

Na lyžařský pobyt v Alpách jsme se všichni velice těšili. Někteří proto, že v Alpách ještě nebyli, ale určitě všichni se těšili na jednu z mála příležitostí si v letošní teplé zimě zalyžovat. Když jsme v pondělí patnáctého ledna ráno přijížděli k místu, kde jsme měli následující dny bydlet, nezdálo se nám, že budeme moci pětidenní skipas využít, protože skoro nikde nebyl sníh. Potom nás ale lanovka vyvezla o patnáct set metrů výše a mohli jsem zcela změnit názor; sjezdovky pokrýval sníh, lanovky vozily nahoru lyžaře a sluníčko krásně svítilo.

Museli jsme ještě o několik metrů výše, abychom se dostali do "naší" chaty. Měli jsme štěstí, že jsme přijeli brzo, takže jsme se ještě před lyžováním mohli ubytovat na pokoje. Pokoje byly naším skoro největším zklamáním z celého pobytu. Na každý pokoj se musel poskládat velký počet lidí, s čímž nás ale seznámili již v Lounech, takže z toho jsme tolik překvapení nebyli. Problém byl s místem na pokoji. Na to, že tam bydlelo kolem deseti lidí, byly pokoje velmi malé. V tak velkém počtu lidí bylo často opravdu těžké najít něco, co jste zrovna nutně potřebovali, ale říká se: "čím víc lidí, tím víc zábavy" a my jsme se přesvědčili, že to opravdu platí!

Po jakémsi zabydlení jsme vyrazili na svah. Od naší chaty nebylo úplně jednoduché sjet s lyžemi na sjezdovku, ačkoliv to bylo pouze pár metrů. Sněhu nebylo příliš,takže jsme se museli vyhýbat velkým hnědým plochám. Ale sjezdovky byly upraveny pěkně. Sedačková lanovka nás vyvezla na začátek sjezdovek – cca 2300 metrů nad mořem – a začínali jsme první sjezd. Protože bylo od slunce poměrně teplo, tak na mnoha místech byl sníh úplně mokrý a špatně se tam lyžovalo, ale těch míst bylo opravdu málo.

Po několika sjezdech jsme se rozřadili do čtyř družstev, ve kterých jsme měli trávit další dny. Po rozřazení už jsme jen lyžovali do čtyř hodin, kdy končily vleky. Po skončení lyžování jsme se odebrali zpět na chatu, kde jsme čekali do šesti hodin na večeři. Večeře jistě všechny překvapila svými třemi chody. Ke každé večeři jsme dostali polévku, k hlavnímu jídlu salát a po tom ještě moučník. Z toho jsme usoudili, že v Rakousku lidé nejspíše mají večeři za hlavní jídlo místo oběda jak je tomu v Čechách. Obědy jsme totiž tak velké nedostávali – tedy byly chudší o polévku a moučník. Tím jsme tedy i poznali trochu z kultury jiné země, což není nikdy na škodu. Po večeři byli všichni unavení protože za námi byl náročný den – dlouhá cesta autobusem a odpolední lyžování. Hráli jsme pouze nějaké společenské hry a potom jsme se pomalu chystali do postelí.

Druhý den začal snídaní, pokračoval dopoledním lyžováním, které přerušil oběd. Po obědě jsme si trochu odpočali a znovu na svah. Po celý den bylo opět nádherné počasí. Třetí den byl trochu odlišný; po snídani jsme na lyžích sjeli opět ke kabinkové lanovce, která nás ze shora svezla dolů do města k našemu autobusu. Ten nás odvezl o pár kilometrů dále do jiného střediska. Středisko bylo položeno výše než to, ve kterém jsem bydleli, takže tam bylo více sněhu. Bylo tam také více sjízdných sjezdovek oproti dvěma, které byly otevřeny v Zettersfeldu. Když jsme ve dvě hodiny končili lyžování, vůbec nikomu se z krásného střediska nechtělo, nicméně autobus nás opět odvezl zpět do Lienzu. Ačkoliv jsme lyžovali o něco méně než předchozí den, lyžování v Sillianu bylo kvůli přepravě atd. náročnější, takže čtvrtý den jsme opět lyžovali v našem "domovském" středisku.

Večer už jsme si museli balit, z čehož nikdo nebyl nadšen. Všem nám bylo líto, že už je před námi poslední den zájezdu. Celou noc ze čtvrtka na pátek pršelo a foukal vítr a s tím je spjato naše největší zklamání (hned po tom, že lyžák byl tak krátký). V pátek ráno nám instruktoři oznámili,že kvůli dešti nepůjdeme lyžovat. Dobalili jsme tedy věci a počkali jsme si na poslední oběd v chatě. Po obědě už nás zase lanovka svezla dolů a nás čekala další půldenní cesta autobusem.

Na to, že to byl první výcvik v zahraničí, byla organizace velmi dobrá, tudíž bychom chtěli všechny naše instruktory a vedoucí pochválit a poděkovat jim. Vážíme si toho, že nám poskytli možnost poznat zase něco nového a přivézt si spoustu zážitků – ať už dobrých nebo špatných, protože i to zlé je k něčemu dobré. Jsme také spokojeni, že se nám povedlo počasí – tedy až na poslední den – ale můžeme být rádi, že nepršelo celý týden. Opravdu nás ale všechny mrzelo, že jsme tam spali pouhé čtyři noci. To bylo opravdu krátké a nedostačující :-)

O jednom netradičním lyžařském kursu

Marek Mikulášek (autor článku); Sabina Hrzánová, Anna Krpcová, Jiří Mulák (autoři fotografií)
studenti třídy 1A/4, účastníci lyžařského výcvikového kurzu v Zettersfeldu - 21. 01. 2007

Nemá smysl chodit kolem horké kaše, a tak rovnou prozradím, co vlastně bylo na tomto ,,lyžáku“ tak netradičního. Gymnázium V. Hlavatého v Lounech nedávno oslavilo 110 let od svého založení, ale studenti prvního ročníku čtyřletého a pátého ročníku osmiletého studia byli úplně první, kteří se na tradiční lyžařský výcvikový kurs vypravili jinam, než do českých nebo slovenských luhů a hájů. Rozjeli se do rakouských Alp, konkrétně do jižní části poblíž města Lienz. Tato novinka s sebou přinesla klady i zápory. Ačkoliv máme svou republiku rádi, je prostě fakt, že v Čechách bychom si díky globálně oteplené zimě asi moc nezalyžovali. V Rakousku jsou na to připraveni, a přestože lyžování na umělém sněhu není to pravé, lepší umělý sníh než žádný. Mezi zápory patří samozřejmě předlouhá cesta autobusem. Klasická zábava při školních výletech v autobusech (zpěv, karty, vyprávění vtipů, sledování filmů) po jedenácti hodinách jízdy trochu vyčpí, a člověku tak nezbývá nic jiného, než koukat u okna a marně se pokoušet o spánek. U budovy školy jsme se shromáždili v neděli 14.1. 2007 ve 20:30. Kolem autobusu pobíhalo přibližně padesát studentů se svými rodiči, instruktoři a další osoby. Taková situace zavání zmatkem a handrkováním, ale nám se to podařilo vcelku lehce ustát a kolem čtvrt na deset jsme vyjeli. Cestu autobusem už jsem popsal výše – charakterizuje ji bolest za krkem, ospalost, křeče v končetinách... A to i přes to, že jsme jeli pohodlným autobusem a pan řidič jel moc dobře. Na místo jsme dorazili někdy kolem osmé hodiny ranní. Vystoupili jsme z autobusu a všimli si jedné věci – nebyl tam sníh. Strach z lavin je nepříjemná věc, ale tohle bylo ještě horší. Nicméně jsme vybalili lyže a další zavazadla a odvezli je lanovkou nahoru. Když jsme přijeli za nimi, všimli jsme si další zajímavé věci – byl tam sníh! Vydali jsme se tedy směrem k chatě už uklidněni, že nebudeme muset chodit po horách na pěší výlety, ale že si i zalyžujeme. Chata vypadala útulně a velice stylově. Za okny se rýsovaly ostré vrcholky hor; osudově působící zasněžený reliéf. A pod ním ze všech stran sevřené město Lienz. Pohled, který bral dech a který se naskytl při každém podívání z okna. Vnitřek chaty byl obložený dřevem a k dokonalosti chybělo už jen tiché praskání hořícího dřeva v krbu. Škoda, že v podobném duchu se nenesly i pokoje. Byly většinou po deseti až čtrnácti lidech a narozdíl od společenské místnosti, jídelny a klubovny na nich nebylo romantického vůbec nic. Tedy pokud někdo nepovažuje za romantické, když si na jednom pokoji čtrnáct kluků po celodenním lyžování na topení rozvěsí své ponožky…

Hned po prohlídce chaty jsme se převlékli a šli lyžovat. Byli jsme rozřazeni do čtyř skupin podle svých dovedností. Vyjeli jsme nahoru další lanovkou (jako bychom už nebyli dost vysoko!) a při pohledu dolů mě napadly další zápory lyžařských kursů v zahraničí. Například to, že si pro vás nemůžou rodiče jen tak přijet a zachránit vás. Nebo to, že když se zabijete, pozůstalí musí vyřídit spoustu papírování kvůli převozu rakve přes hranice. Po rozřazení do skupin jsme ještě chvíli lyžovali, ale i díky únavě z cesty jsme po chvíli začali připomínat jablka na stromě, pod nímž spával Newton. Zašli jsme tedy do chaty, navečeřeli se (jídlo celkově bylo dobré a bylo ho hodně), vykonali hygienu a šli brzy spát. Druhý den vyrazila každá skupina někam jinam a dělala tam jiné věci. Moje třetí skupina šla na modrou sjezdovku a pilovala obloučky. Podobný program byl i odpoledne. Večer jsme se většinou sešli ve společenské místnosti a bavili se až do večerky. Tyto chvíle byly mezi všemi asi nejvíc oblíbené – byly vyplněné kartami, stolním fotbalem i jinými hrami, povídáním, ale hlavně smíchem, radostí, humorem… Ve středu jsme nasedli do autobusu a ten nás zavezl do střediska Silian. Pokud jsem psal, že při pohledu z té první sjezdovky někteří (zvlášť z třetího a čtvrtého družstva) mysleli na rakev, nevím, na co mysleli zde. Středisko Silian se nachází ještě ve vyšší nadmořské výšce, kolem dvou a půl kilometru nad mořem. Sjezdovky jsou zde ještě strmější a je zde také více lyžařů, kterým je zapotřebí se vyhnout. Přes to (nebo spíš právě proto) se nám zde líbilo ze všech tratí nejvíc. To, co zpočátku vypadalo jako pokus o sebevraždu se změnilo v jeden z nejhezčích zážitků celého týdne. A to, když jsme tuto nesnadnou sjezdovku ovládli a tím pádem už měli všechny ostatní v kapse. Stejně tak jak se nám nechtělo tam, se nám potom nechtělo zpátky. Skvělý zážitek zkazila jen naše nepořádnost. Díky neustlaným postelím dostala většina z nás večerku ve 21:00. O to lépe jsme se ale cítili druhý den. Odpočatí jsme se opět rozdělili do družstev a každé šlo někam jinam. Třetí sjelo bez problémů, a pokud můžu soudit tak i docela dobře, červenou sjezdovku. Opakovalo se to ještě několikrát. Během jízdy jsem si euforicky zpíval písničku bratří Ebenů: ,,…lékařská pomoc nicméně není nutná…“ Večer to vypadalo jako vždy – hodně jsme se smáli, hráli jsme stolní fotbal a městečko Palermo a bohužel jsme museli začít balit. To byl těžký úkol, poněvadž další den se mělo ještě naposledy lyžovat. Nikdo nevěděl, co si máme zabalit, když budeme všechny věci druhý den ještě potřebovat. Tento problém se vyřešil přírodní cestou – v noci začalo pršet a ráno padlo rozhodnutí, že lyžovat už nepůjdeme. Zabalili jsme si tedy věci na lyžování, výtečně se naobědvali a začali vozit věci lanovkou do autobusu. Zastavili jsme v Rakousku u supermarketů a pak už nám nic nebránilo vrátit se domů. Až v autobusu jsem si uvědomil, jak neskutečně rychle to celé uteklo. Jako kdybychom tam vůbec nebyli, jenom se nám to zdálo. Bylo to jako takový ten sen, po kterém když se vzbudíte tak vás mrzí, že se do něj nemůžete vrátit. Domů jsme přijeli v sobotu 20.1. v půl druhé ráno.

Někde jsem četl názor, že děti by se neměly učit lyžovat. Teplé zimy by prý za pár let měly být normálním stavem, a tak je zbytečné učit další generace zimním sportům, protože jednoduše nebude kde tyto sporty provozovat. Je mi trochu smutno, když si uvědomím, že jsme možná jedna z posledních generací, co ještě zažila tu krásně nespoutanou, neopakovatelně magickou věc, které se říká ,,lyžák“. Událost, na kterou se v dospělosti nejvíc vzpomíná...